Vozidla s ukončenou životností - Otázky a odpovědi

1. Proč Komise reviduje směrnice o vozidlech s ukončenou životností a o opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti (3RTA)?

Každý rok skončí životnost více než šesti milionů vozidel a nakládá se s nimi v Evropě jako s odpadem. Nedostatečné nakládání s vozidly na konci jejich životnosti způsobuje znečištění a stojí peníze. Automobilový průmysl je jedním z odvětví, která jsou nejnáročnější na zdroje.

Z nedávných hodnocení vyplynulo, že je třeba zvýšit udržitelnost výroby vozidel i nakládání s nimi na konci jejich životnosti. Má-li být dosaženo cílů EU v oblasti klimatu a odolnosti, musí výroba vozidel usilovat o udržitelnou a dekarbonizovanou cestu se sníženou závislostí na primárních zdrojích.

Automobilový průmysl v Evropě představuje 10 % celkové spotřeby plastů, což představuje 6 milionů tun ročně. Kromě toho je toto odvětví odpovědné za významný podíl poptávky po oceli (17 %, přibližně 7 milionů tun ročně), hliníku (42 % u všech dopravních zařízení, přibližně 2 miliony tun ročně) a mědi (6 % pro automobilové díly).

Elektrifikace vozidel dále zvýší potřebu kritických surovin, jako jsou vzácné zeminy. Zvýšení udržitelnosti a oběhovosti nových vozidel má zásadní význam pro řešení našich závislostí, snížení dopadu na životní prostředí spojeného s těžbou a zpracováním primárních materiálů používaných ve vozidlech, jakož i pro usnadnění opětovného použití a recyklace vozidel, která dosáhnou konce své životnosti.

Stávající pravidla EU vedla ke zlepšení sběru vozidel s ukončenou životností, úspěšnému omezení nebezpečných látek ve vozidlech a zvýšení recyklace vozidel s ukončenou životností na přibližně 85 % materiálů, které obsahují. Většina těchto materiálů je však kovovým odpadem, který je drcen a není dostatečně tříděn a valorizován. Recykluje se pouze 19 % plastů z vozidel s ukončenou životností. Elektronika a kompozitní materiály se téměř recyklují. Jedná se o významný nevyužitý potenciál, a to jak pro životní prostředí, tak pro hospodářství. Navíc příliš mnoho vozidel není v současné době na konci své životnosti řádně sbíráno a mnoho starých, nepohyblivých a znečišťujících vozidel je vyváženo do třetích zemí. Na nákladní automobily, autobusy a motocykly se nevztahují stávající právní předpisy. To představuje potenciální zdroj znečištění a značné ztráty zdrojů, které nevstupují zpět do hospodářství a je třeba je nahradit primárními materiály s mnohem vyšší environmentální stopou.

2. Jaké jsou hlavní prvky, které nové nařízení navrhuje?

Prvním cílem revidovaného zákona je zlepšit oběhovost při navrhování vozidel a zároveň posílit jednotný trh. Návrh stanoví řadu požadavků, které mají zajistit, aby nová vozidla byla navržena tak, aby usnadnila recyklaci a opětovné použití náhradních dílů po skončení jejich životnosti.

Zadruhé, cílem návrhu je zvýšit využívání recyklovaných materiálů v nových vozidlech. Nová vozidla by měla zahrnovat alespoň 25 % recyklovaných plastů. Návrh rovněž umožňuje Komisi stanovit cíle pro recyklovanou ocel, kritické suroviny a hliník na základě odpovídajícího posouzení jejich přidané hodnoty a proveditelnosti.

Třetím cílem je zvýšit množství, kvalitu a hodnotu opětovně použitých a recyklovaných materiálůpocházejících z vozidel s ukončenou životností. Za tímto účelem by měly být z vozidel s ukončenou životností před drcením odstraněny cenné části a materiály a mělo by se zlepšit zpracování odpadu, aby byla umožněna vysoce kvalitní recyklace.

Čtvrtým cílem je zvýšit sběr vozidel s ukončenou životností s cílem snížit počet „chybějících vozidel“. Toho bude dosaženo novými opatřeními v oblasti sledovatelnosti a kontroly. Navrhované nařízení rovněž stanoví nové požadavky zakazující vývoz vozidel, která nejsou způsobilá k provozu na evropských silnicích, aby se zabránilo tomu, že tato vozidla způsobí znečištění ovzduší nebo rizika pro bezpečnost silničního provozu ve třetích zemích.

Pátým cílem je zajistit spravedlivé rozdělení nákladů na správu vozidel s ukončenou životností mezi hospodářské subjekty. Výrobci budou muset zajistit, aby s jejich vozidly bylo na konci jejich životnosti řádně nakládáno, případně prostřednictvím financování nákladů na recyklaci, které nemohou hradit sami recyklační subjekty.

V neposlední řadě se oblast působnosti stávajících právních předpisů postupně rozšiřuje na další kategorie vozidel, včetně nákladních automobilů, autobusů a motocyklů.

3. Jaké jsou celkové dopady návrhu na životní prostředí a hospodářství?

Očekává se, že navrhované nařízení povede v roce 2035 k ročnímu snížení o 12,3 milionu tun ekvivalentu CO₂, což odpovídá 2,8 miliardy EUR. Tyto úspory jsou způsobeny lepším zhodnocením 5,4 milionu tun materiálů, kromě sběru a zpracování dalších 3,8 milionu vozidel s ukončenou životností. 350 tun vzácných zemin by se v roce 2035 sbíralo odděleně, což by v roce 2040 vzrostlo na 1500 tun, což by přispělo ke strategické autonomii EU v oblasti kritických surovin.

Při kombinování odhadovaných příjmů a peněžní hodnoty úspor CO₂ se očekává, že toto nařízení vytvoří v roce 2035 čistý příjem ve výši 1,8 miliardy EUR.

Celkové náklady navrhovaného nařízení pro všechny hospodářské subjekty a spotřebitele se odhadují na méně než 70 EUR na vozidlo uvedené na trh v roce 2035.

4. Jaký bude dopad navrhovaného nařízení na automobilový průmysl a provozovatele zařízení pro nakládání s odpady?

Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu navrhovaná opatření povedou k úsporám energie ve fázi výroby, sníží závislost automobilového průmyslu EU na surovinách a zároveň zajistí, aby byl přechod na mobilitu s nulovými emisemi udržitelný a oběhový. Omezené krátkodobé dopady souvisejí především s úsilím potřebným ke zvýšení množství recyklovaných plastů a zlepšení zacházení s vozidly na konci jejich životnosti v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce.

Pro odvětví nakládání s odpady by navrhované nařízení vytvořilo jak příjmy (zvýšené hodnoty náhradních dílů a recyklovaných materiálů), tak náklady (investice do nových kapacit a technologií). Očekává se, že navrhované nařízení výrazně zmodernizuje demontáž, drcení a recyklaci v EU a vytvoří pracovní místa a růst v celé Evropě.

5. Co se v důsledku navrhovaných opatření změní pro spotřebitele a uživatele vozidel?

Díky opatřením na podporu trhu s použitými náhradními díly budou tyto díly více dostupné spotřebitelům. Ty jsou výrazně levnější než nové. Díky tomu bude údržba vozidel cenově dostupnější a prodlouží se jejich životnost.

Opatření, která zajistí větší oběhovost vozidel (např. začlenění recyklovaných plastů), povedou k mírnému zvýšení cen, které se odhadují na méně než 40 EUR za nákup nového vozidla spotřebitelem.

6. Jaký je očekávaný sociální dopad návrhu? Jak ovlivní zaměstnanost v automobilovém průmyslu a dalších dotčených odvětvích? Jaký bude mít návrh dopad na malé a střední podniky?

Očekává se, že to vytvoří dalších 22,100 pracovních míst, z nichž většina bude působit v malých a středních podnicích působících v odvětví nakládání s odpady a recyklace.

Malé a střední podniky v odvětví demontáže čelí významným výzvám spojeným s elektrickými vozidly, zejména v důsledku nových potřeb v oblasti odborné přípravy a investic. Navrhované nařízení podpoří modernizaci těchto společností, podpoří inovace s cílem zlepšit třídění, zpracování a recyklaci odpadu z vozidel s ukončenou životností, což povede ke kvalitnějším výstupům.

Kromě toho se očekává, že opatření navržená na podporu trhu s použitými náhradními díly a povinné cíle pro recyklované plasty posílí konkurenceschopnost subjektů provádějících demontáž, neboť jsou hlavními dodavateli těchto dílů a plastového odpadu určeného k recyklaci. Opatření k řešení „chybějících vozidel“ budou mít rovněž pozitivní dopad na odvětví demontáže, neboť povedou k významnému zvýšení objemu vozidel s ukončenou životností dodávaných do oprávněných zpracovatelských zařízení. Navrhovaná opatření týkající se rozšířené odpovědnosti výrobce budou klíčová pro zajištění toho, aby výrobci vozidel poskytovali demontážním zařízením potřebnou finanční podporu s cílem zachovat jejich konkurenceschopnost a zajistit lepší zpracování vozidel s ukončenou životností.

7. Proč navrhované nařízení upravuje vývoz ojetých vozidel?

EU je největším světovým vývozcem ojetých vozidel. V roce 2020 činil počet ojetých vozidel vyvezených do třetích zemí 870,000 vozidel v hodnotě 3,85 miliardy EUR. Většina automobilů je vyvážena do Afriky, východní Evropy, Střední Asie a Blízkého východu.

Zatímco vozidla s ukončenou životností jsou považována za nebezpečný odpad a jejich vývoz z EU do zemí, které nejsou členy OECD, je zakázán, v případě ojetých vozidel, která formálně nedosáhla fáze odpadu, tomu tak není.

Za účelem řešení této situace zavádí navrhované nařízení nový model, podle něhož by z Unie mohla být vyvážena pouze vozidla způsobilá k provozu na pozemních komunikacích – osobní automobily, dodávky, nákladní automobily a autobusy. Aby se usnadnilo provádění, navrhované nařízení rovněž vyjasňuje definici vozidel s ukončenou životností a zavádí povinná kritéria, která by umožnila snadněji odlišit odpadní vozidla od vozidel ojetých.

Více informací

Tiskové zprávě

Internetové stránky ENV