Pokuta za předčasné splacení hypotéky je nemravná a trestá svědomité jednání, může činit i stovky tisíc korun. Banky ať si případné riziko ošetří samy, bez asistence státu, vždyť je to jejich byznys

Kdo od příštího roku splatí hypotéku v době fixace dříve, než mu určuje řádně sjednaný splátkový kalendář, dočká se pokuty. Pokuta bude činit až dvě procenta z předčasně splacené části celkové výše úvěru. Pokuta tak může činit třeba i stovky tisíc korun, místo nynějšího administrativního poplatku maximálně jen několika stovek korun.

Poslanci budou návrh příslušné legislativy, který již schválila vláda, projednávat zřejmě příští týden.

Návrh je ovšem omyl. Stát totiž v žádném případě nemá institucionalizovat ani uzákoňovat pokutování za předčasné splacení jakéhokoli dluhu, včetně hypotéky. Je třeba vnímat nejen ryze ekonomický, ale i morální a společenský rozměr takového pokutování. Pak je ovšem třeba konstatovat, že pokutování je nežádoucí, neboť podněcuje „kulturu dluhu“, která rozleptává společnost.

Pokud je pro banky hypoteční byznys bez pokutování rizikovější, ať si to tržně, na individuální bázi ošetří každá v rámci svého vlastního interního řízení rizika, dle svého příslušného modelu. Není třeba do toho zatahovat stát.

Banky už od roku 2016, od kdy platí stávající znění zákona o spotřebitelském úvěru, vždy vystupovaly proti faktické nemožnosti pokutovat klienta za předčasné splacení hypotéky. Právě novela zákona o spotřebitelském úvěru, jež vstoupila v platnost před sedmi lety, jim pokutování klientely zapovídala.

Některé banky přesto zákaz obcházely, za což byly leckdy pokutovány pro změnu ony – Českou národní bankou (ČNB).

Banky kvůli legislativní nemožnosti pokutovat přicházely o snadný zdroj příjmů.

Jenže pokuta za předčasné splacení hypotéky je vskutku nemravná, protože klienti jsou vlastně penalizováni za to, že se chovají zodpovědně a svědomitě a že včas platí své dluhy.

V dnešní době, kdy se neustále připomíná, jak je Česká republika dušena dluhy, exekucemi atp., by přece politici měli spíš ty, kteří své dluhy platí včas, dávat za vzor, podporovat je a vyzdvihovat, a ne je ještě penalizovat.

To, že pokuta za předčasné splacení není možná, je správné. Žádné zdražování hypoték, kterým banky kdysi hrozily, kvůli nemožnosti pokutovat nenastalo.

Některé z bank se však se situací nesmířily. A dále nepozorným klientům účtovaly pokuty v řádu vyšších desetitisíců. Využívaly přitom ne zcela jednoznačné legislativy, kterou si vykládaly po svém, v rozporu s jejím duchem, ale také v kolizi s morálními a etickými principy. Právě proto je pak v řadě případů pokutovala ČNB.

„Kulturu dluhu“ bychom měli v Česku odbourávat, ne pobízet k jejímu zbytnění. To platí i pro banky, které pochopitelně z dluhu do značné míry žijí. Dluh má existovat vždy jen ten, jenž je nutný pro rozvoj ekonomiky.

V nadcházející době bude postupně klesat průměrná úroková sazba hypoték, takže mnozí klienti předčasně splatí hypotéku u jedné banky, přičemž si současně vezmou hypotéku u banky jiné, na nižší úrok. Toto takzvané refinancování má chystaná legislativa ztížit právě pokutou za předčasné splacení. I v tomto případě je pokuta nefér, protože je proti principům zdravé konkurence. Banky mezi sebou mají konkurovat tím, jak nízkou umí klientovi sazbu hypotéky nastavit, a nikoli výší pokut.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank