Analýzy zákonů vznikají, jen aby se neřeklo. O změnu se snaží nový tým znalců - Deník E15

Bohužel zatím je často důvodová zpráva a přehled dopadů regulace formálním cvičením, které rezorty dělají tak nějak z povinnosti, protože jim to nikdo nikdy nehodí na hlavu a nevrátí. Ono se to zdá být nudné téma, ale nakonec nás absence pořádné analýzy může přijít pěkně draho. Každý navrhovaný zákon by totiž měl být předmětem zkoumání, zda má vůbec vzniknout a zda není možné jeho cíle dosáhnout jinak, případně zda zvolená cesta je ta správná. Odbyté analýzy připravované legislativy znamenají, že se poslanci a senátoři nakonec nebudou rozhodovat na základě faktů a argumentů, ale na základě dojmů a pocitů.

Stačí se podívat na současný návrh konsolidačních opatření vlády, které doprovází jen velmi omezené analytické podklady. A je to škoda. Pokud se například mění daň z příjmu fyzických osob tak, že z částky nad trojnásobek průměrné mzdy bude 23 procent, měli bychom znát odpověď na otázku, jak ministerstvo financí jako předkladatel hodnotí vliv na motivaci zaměstnavatelů „překlopit“ vysokopříjmové zaměstnance (typicky jsou to programátoři, datoví analytici, top právníci a podobně) na švarcsystém. A dále: jaký vliv bude mít významné zvýšení daně z přidané hodnoty na některé hostinské služby na jejich udržení na venkově? Analytické podklady a dopad regulace u rozdílné DPH na knihy (nula), časopisy (dvanáct) a noviny (21 procent) bych si také rád přečetl.

Jistě by si ho rád přečetl i zmíněný NERV, který v komentáři uvedl, že „doporučuje, aby byly vládou komunikovány jednak analytické podklady stávajícího balíčku, jednak i analýza jeho zásadních dopadů na ekonomiku a jednotlivé skupiny obyvatel, což bude důležité pro jeho přijetí veřejností“. Při vědomí toho, jak zřejmě opatření vznikala, jde spíš o takový zábavný trolling od členů tohoto poradního orgánu. Zatím totiž, bohužel pro stát a bohudík pro nás, práci neexistujících ministerských analytiků suplují organizace jako PAQ Research Daniela Prokopa nebo think-tank Idea při CERGE-EI, které vliv některých částí vládního balíčku zkoumají, ale také nemohou postihnout všechno.

Abychom ale jen nesmutnili, situace se postupně lepší, protože stát si aspoň uvědomuje, že to je špatně. Velmi sympatická je iniciativa šéfa Legislativní rady vlády ministra Michala Šalomouna. Ten si od ostatních ministrů vlády vyhádal patnáct míst, která se stanou vládním analytickým útvarem. Když jsem o tom s ministrem Šalomounem mluvil, popisoval neduhy přípravy legislativy velmi přesně: „Je tu většinou politická nebo odborná představa a na jejím základě se chystá zákon. Pak se zjistí, že je potřeba mít analýzu dopadů legislativy, ale ta se dělá až potom, když je zákon napsaný. Z toho, co by mělo být podkladem pro tvorbu zákona, se stává řečnické cvičení, které je k ničemu.“ Což je bohužel pravda.

Zatím se podařilo naplnit pět z patnácti plánovaných míst a prvními regulacemi s lepším analytickým podkladem by měla být podpora cestovního ruchu a podpora sociálního bydlení. Samozřejmě otázkou bude, jak rychle tato vysoce expertní místa naplní, protože stát není zrovna v tomto zázrak konkurenceschopnosti a od vlády spíše slyšíme, že by ráda lidi z úřadů vyhazovala. Jde to pomalu, ale nadějně – šéf útvaru Šimon Vydra má impresivní životopis (studium v Nizozemsku a specializace na politiku založenou na datech, evaluaci legislativy a podobně, tedy přesně to, co by mělo jeho oddělení reálně dělat) a další pracovníci jsou také lidé z akademické sféry s analytickými schopnostmi a zkušenostmi. „Jsou to srdcaři,“ říká Šalomoun a dodává, že jeho cílem je evangelizace tohoto přístupu na rezortech. A také ukázka, že je možné lidi na ministerstvech přesvědčit o výhodách postupu, kdy se nejdříve detailně analyzuje problém, stanoví se měřitelné cíle a ty pak bude možné po určité době vyhodnocovat.

Přiznejme si, že útvar ministra pro legislativu není považovaný zrovna za silový rezort, ale pokud bude Šalomounův odkaz to, že jím navržený útvar vznikne, bude fungovat a nějaký současný či příští ministr financí jej v rámci „úspor“ nerozpráší, bude to pro českou státní správu a pro tvorbu nových zákonů velký skok. A to ještě nemluvíme o tom, že studie dopadů a analýzy by byly potřeba i pro připravovanou evropskou legislativu, kde jsou dopady na byznys často dramaticky zásadnější, než u našich národních úprav. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na to, jak se implementovalo nařízení o ochraně údajů GDPR a kolik to soukromou i státní sféru stálo peněz. Pokud má stát někde nevyhazovat a spíše lépe zaplatit nové lidi, jsou to právě tato místa. Bude to nakonec výhodně pro nás všechny.

Celý článek si můžete přečíst zde.