Snaha Japonska o zajištění potravinového zabezpečení

Jako promarněnou příležitost Japonska stanovit si realistické cíle zlepšit zemědělskou soběstačnost hodnotí odborníci nedávné setkání ministrů zemědělství skupiny sedmi ekonomicky vyspělých zemí G7 v Mijazaki. Japonsko čelí řadě problémů v oblasti potravinového zabezpečení. Především to jsou nedostatek přírodních zdrojů, klesající počet pracujících obyvatel a neochota vlády přehodnotit zemědělskou politiku a zvýšit produkci rýže. Důsledkem těchto faktorů je země závislá na dovozu. Invaze Ruska na Ukrajinu a její dopady na globální dodavatelské řetězce poukázaly na zranitelnost japonských potravinových systémů vůči světovým konfliktům.

Na zmíněném zasedání ministrů zemědělství zemí G7 se hostitelské zemi, Japonsku, dostalo od jeho protějšků pochvaly za přijetí inovativních a udržitelných zemědělských postupů. Někteří odborníci však tvrdí, že vláda těmto inciativám přikládá zbytečný význam namísto toho, aby se věnovala důležitějším problémům. Pojďme se podívat na hlavní oblasti kritiky.

Snaha japonské vlády zvýšit plochu obdělávanou ekologicky na 1 milion hektarů do roku 2050, což je čtyřicetinásobek současného stavu, je reálně těžko dosažitelná. Ekologické zemědělství je pro Japonsko atraktivní jako alternativa k jeho téměř úplné závislosti na dovozu průmyslových hnojiv. Současně však stále ubývá pracovní síly potřebné k realizaci vládních strategií. Podle průzkumu ministerstva zemědělství vykonávalo zemědělskou činnost v Japonsku v roce 2020 1,36 milionu osob podnikajících v zemědělství, což je o 39 % méně než v roce 2005. Odborníci upozorňují na nutnost převést koncepty jako je udržitelné zemědělství do proveditelných opatření, které mají reálný základ.

Rostoucí vojenská asertivita Číny v Indopacifiku mezitím vyvolává obavy, že by se mohla pokusit o invazi na Tchaj-wan. Taková agrese by rychle ohrozila potravinové zabezpečení Japonska. Proto zaznívají obavy, že v případě výjimečného stavu na Tchaj-wanu by mohly být přerušeny námořní trasy, kterými se do Japonska dostávají potraviny a zemědělské komodity. Míra potravinové soběstačnosti Japonska byla v roce 2021 na úrovni 38 % a přestože oproti předchozímu roku vzrostla o 1 %, zůstává nejnižší mezi zeměmi G7. Druhá nejnižší patří Itálii s 58 %. V případě, že by se obchodní cesty přerušily a Japonsko by zůstalo bez potravin nebo bez prostředků na jejich pěstování, celková míra potravinové soběstačnosti by činila jen asi 10 %. Například 90 % semen zeleniny se dováží ze zahraničí. Pokud by se jejich dovoz zastavil, míra soběstačnosti u zeleniny nebude 80 % jako nyní, ale spadne na pouhých 8 %.

V případě krize trvající jeden rok by bylo dle odhadu potřeba ročně vypěstovat 16 milionů tun rýže, aby se Japonsko uživilo. Nyní ale vyprodukuje jen necelých 7 milionů tun. Výhodou této plodiny je, že by ji Japonsko v případě potřeby dokázalo efektivně produkovat. A být tak nejen soběstačné a přežít díky tomu krizové situace, ale stát se i klíčovým vývozcem na světový trh. Aby toho dosáhlo, musí změnit svou zemědělskou politiku. V roce 2018 vláda zrušila poválečný program snižování výměry rýže, který dotoval zemědělce za to, že udržovali nízkou produkci rýže, a na domácím trhu se zaměřila na udržení vysokých cen. Důvodem byl záměr pozměnit veřejnou poptávku od rýže k jiným obilovinám a živočišným produktům. Nyní se sice pěstování rýže dotuje, avšak výše podpory je mnohem nižší v porovnání s ostatními obilninami. Úprava této politiky by mohla vést ke zvýšení soběstačnosti a přispět ke globálnímu potravinovému zabezpečení.

Japonská vláda si hrozbu potravinové krize uvědomuje a zvažuje navržení legislativy, která by umožnila celostátně reagovat na mimořádnou situaci v zásobování obyvatel potravinami z důvodu geopolitického i klimatického rizika. Nové pravomoci by mohly zahrnovat nařízení nouzového zvýšení produkce obilí nebo prodej zásob potravin v soukromém sektoru. Podle jednoho z možných návrhů by pracovní skupina vedená premiérem Fumio Kišidou mohla nařídit zemědělcům a pěstitelům květin přejít na potravinářské plodiny, jako jsou brambory a obilí. Logistické společnosti by mohly dostat příkaz změnit místo dodání nebo zadržet zásoby. Japonské ministerstvo zemědělství v roce 2012 vypracovalo pokyny pro zajištění potravin během nouze, ale tato ustanovení nejsou právně závazná. Ta aktuálně zvažovaná by mohla být přijata během příštího roku.

Irena Leopoldová

zemědělská diplomatka v Japonsku