Příběh krkonošské tundry. Krkonošská tundra je jedním z hlavních důvodů, proč byl založen Krkonošský národní park, a dodnes je jedním z nejvýznamnějších předmětů ochrany parku a zároveň i jeho nejcitlivější částí.

13. 5. 2023 / Reportáže

Krkonošská tundra je jedním z hlavních důvodů, proč byl založen Krkonošský národní park, a dodnes je jedním z nejvýznamnějších předmětů ochrany parku a zároveň i jeho nejcitlivější částí. Její území, včetně míst nacházejících se nad horní hranicí lesa, významně ovlivňují klimatické změny. Správa parku se proto za podpory OPŽP pustila do realizace projektu, v jehož rámci proběhne široký monitoring, který by měl poskytnout klíčové informace pro pochopení změn a odhad dalšího vývoje vegetace krkonošské tundry.

Krkonošská tundra je naprostý unikát. Tundra jako taková má totiž buď charakter arktický – v té podobě se nachází na dalekém severu – nebo charakter alpínský, jak ho známe z vysokých hor. V Krkonoších, které neleží ani v polárních krajích, ani v obzvláštní nadmořské výšce, vznikla světová rarita v podobě propojení obou druhů tundry. Kromě jiného to znamená, že někteří živočichové a rostliny, jimž se tu daří, nežijí nikde jinde na planetě.

„Příběh vzniku krkonošské tundry je skutečně ojedinělý,“ uvádí bývalý ředitel Správy KRNAP Jan Hřebačka. „V období čtvrtohor nastala doba ledová a ze Skandinávie se na území dnešního Polska rozšířil obrovský kontinentální ledovec, který sahal skoro až k našim hranicím. Podnebí v Krkonoších bylo tehdy stejné, jako je dnes třeba v Grónsku nebo v severní Kanadě, a díky tomu vzniklo na svazích tehdejších ,Prakrkonoš‘ přes třicet menších ledovců. Později, asi před dvaceti tisíci lety, se výrazně oteplilo, led roztál a krajina se měnila. Jenomže ne všude. Na vrcholcích si uchovala charakter tundry a ta tam zůstala dodnes. Když ledovce opět ustoupily, staly se krkonošské hřebeny, vyčnívající nad okolní krajinu, unikátní křižovatkou, na které se odehrálo sblížení severské a alpské přírody. Dnes jsou Krkonoše takovým vysoko položeným ostrovem, který od dalších podobně starých a vysokých pohoří, například od Vogéz a Schwarzwaldu, dělí rozlehlé středoevropské lesy. Fouká sem od Severního moře, které je 650 kilometrů vzdálené, ale v cestě mu nestojí žádné pohoří, které by vítr zbrzdilo nebo zastavilo. V Krkonoších je tudíž zima, protože jsou relativně vysoké. Je tu i dostatečné vlhko, protože vítr fouká až na výjimky od moře. A větrno, protože hřebeny, nechrání žádné jiné hory. Zkrátka počasí pro tundru jak dělané,“ popisuje. „Od příbuzných masivů ve Skandinávii, na britských ostrovech či v jihozápadní Evropě jsou Krkonoše vzdálené stovky kilometrů. V dlouhodobé izolaci se zde tím pádem ocitlo mnoho zástupců flóry a fauny z dávných dob ledových, ale zároveň se zde také vyvinuly druhy, které jinde na světě nerostou a nežijí,“ dodává.

Minulost, současnost a budoucnost krkonošské tundry

V posledních desetiletích začalo přibývat náznaků, že zdejší unikátní příroda se zásadně proměňuje. Chyběl však ucelený obrázek. A tehdy vznikla myšlenka projektu Vegetace krkonošské tundry – minulost, současnost a budoucnost. „Cílem projektu je systematicky popsat dosavadní změny vegetace krkonošské tundry a navrhnout trvale udržitelný způsob monitoringu tundrové vegetace do budoucnosti,“ přibližuje Stanislav Březina, odborný pracovník oddělení ochrany přírody Správy KRNAP. „Tyto podklady by měly sloužit ke strategické rozvaze, jak nežádoucím změnám bránit a jak zachovat krkonošskou tundru do budoucna,“ říká.

Projekt, jehož realizace v současnosti stále probíhá, je výsledkem dlouhodobých interních diskuzích pracovníků oddělení ochrany přírody Správy KRNAP o tom, zda je pro zachování unikátní přírody v tundře reálné a nezbytné provádět aktivní managementová opatření v zóně přírodní, případně v jakém rozsahu či intenzitě je to možné v rámci aktuální právní úpravy.

„V rámci projektu intenzivně spolupracujeme předně s kolegy z Katedry aplikované geoinformatiky a kartografie Přírodovědné fakulty UK, kteří mají za úkol vyvinout udržitelný způsob monitoringu tundrové vegetace do budoucnosti s koordinovaným využitím klasických metod a metod dálkového průzkumu Země,“ připomíná Stanislav Březina.

Terénní průzkum pro trénování a validaci zajistili pracovníci pražského pracoviště Botanického ústavu AV ČR. „Dále spolupracujeme s kolegy z oddělení vegetační ekologie brněnské pobočky Botanického ústavu, kteří pro nás zjišťovali změny nejrůznějších typů vegetace krkonošské tundry na trvalých plochách založených často před mnoha desítkami let,“ vypočítává dále. V neposlední řadě se na projektu podílejí nezávislí experti, kteří podrobně „vymapovali“ aktuální tundrovou vegetaci, rozčlenili ji do vegetačních jednotek a každému „vymapovanému“ polygonu přiřadili přírodovědnou hodnotu a míru aktuální ohroženosti.

Přesný monitoring přináší přesné výsledky

Cílem projektu je vyvinout takovou metodu monitoringu vegetace, kdy podstatnou část monitorovací práce v budoucnu povedou drony s následnou automatickou klasifikací změn v pořízených snímcích. „S jejich pomocí budeme určovat, zda a jakým směrem se mění mozaika společenstev, která krkonošskou tundru tvoří, například do jaké míry v unikátních alpínských trávnících přibývá nežádoucích expanzních druhů rostlin,“ objasňuje Záboj Hrázský, analytik přírodních dat ze Správy KRNAP.

Zásadním úkolem bylo podle jeho slov naučit klasifikační algoritmy spolehlivě rozpoznávat jednotlivé části vegetační mozaiky. „Kolegové to prováděli tak, že přímo v terénu s pomocí přesných GPS přístrojů mapovali reálnou vegetaci v takzvaných trénovacích polygonech,“ popisuje práci na realizaci projektu. „Informacemi o výskytu jednotlivých vegetačních typů v těchto polygonech ,krmili‘ software, který klasifikoval stejnou vegetaci, ale tentokrát na snímcích pořízených drony. Následně kolegové ověřovali, jak úspěšně algoritmus zvládl klasifikovat vegetaci i mimo trénovací polygony.“

Někdy dosahovala přesnost klasifikace až okolo 95 %, což byl již velice slušný výsledek. Obrovský díl práce zabralo zjišťování, jak přesnost úspěšné klasifikace závisí na roce pořízení snímků (celkem se plochy „nalétávaly“ ve čtyřech letech vegetační sezóně, v každém roce se „nalétávalo“ čtyřikrát), na typu pořízených dat a na zvolených klasifikačních metodách. „Klasifikované snímky tak zabraly mnoho a mnoho terabytů dat,“ sdílí Záboj Hrázský. „V současné době se nicméně blížíme ke kýženému výstupu: podrobné ,kuchařce‘, jak pořizovat a klasifikovat data způsobem, kterým spolehlivě zjistíme, co za změny se v tundře děje. Zároveň jsme například zjistili, že expanzivní travina třtina chloupkatá se již během čtyř projektových let v okolí Luční boudy znatelně rozrostla na úkor alpínských smilkových trávníků.“

Projekt podle odborníků, kteří se na jeho realizaci podílejí, ukázal, že změny vegetace, kterými krkonošská tundra prochází, jsou opravdu značné. Porosty kleče se rozrůstají na úkor druhově pestrých trávníků. Vysoce adaptovaná společenstva lišejníkové tundry porůstá vřes, subalpínské trávníky nejen v lavinových drahách nahrazuje kleč a porosty borůvčí. Změny se projevují ve stabilitě populací nejvzácnějších druhů. Největším přínosem tedy podle jejich slov je, že diskusím o zachování unikátní krkonošské tundry dodal potřebnou naléhavost a bouřlivost, kterou jistě zasluhují. „Jako vhodné konsensuální řešení se nabízí cílené maloplošné managementové zásahy na klíčových lokalitách výskytu prioritních rostlinných druhů, jimž hrozí definitivní zánik. Projekt nás zároveň přesvědčil, že metody dálkového průzkumu země mohou být právě při monitoringu změn tundry opravdu významným pomocníkem,“ shodují se.