Kdo platí nižší odvody? Když se dva hádají, třetí se směje... V minulém článku jsem napsal argumenty pro srovnání odvodů zaměstnanců a OSVČ. Dneska na vaše přání konkrétní čísla s komentářem

Skutečný příklad OSVČ srovnáváme se zaměstnancem a státními pojištěnci.

Za základ objektivního srovnání považuji porovnávat odpovídají věci. Porovnávám OSVČ se zaměstnancem, který má stejnou výši superhrubé mzdy jako OSVČ zisk. Nicméně druhou stránkou je jednoduchost am přehlednost. Proto jsem uvedl jen ty nejdůležitější částky.

Podívejte se také:
Porovnání odvodů OSVČ a závislé - Jaké odvody platí zaměstnavatelé, zaměstnanci a OSVČ?
Porovnání čistých příjmů OSVČ a zaměstnance - Jak vysoké příjmy mají zaměstnanci a OSVČ?
Výše důchodu zaměstnance a OSVČ - Výše důchodu při stejném příjmu
Kalkulačka OSVČ se zaměstnanci - Jaké odvody má OSVČ za sebe a zaměstnance?

Stručné komentáře a popis největších zjednodušeních:
• Tržby a náklady jsou zde, abychom měli celkový obrázek a vyhnuli se argumentaci, že OSVČ dají do nákladů víc věcí než zaměstnanec. Ano, dají, za zaměstnance to dělá firma, která navíc má víc možností daňové optimalizace než OSVČ.
• Tržby OSVČ a tržby firmy na zaměstnance definuji jako stejné. Což je akceptovatelné za předpokladu, pokud OSVČ a firma podnikají ve stejném oboru, dělají to samé, vzájemně si konkurují. Za hlavní považuji porovnávat zisk OSVČ se superhrubou mzdou. Jestli ke stejné částce dojdeme z tržeb 1 250 000 Kč a nákladů 60 % nebo z tržeb 2 000 000 Kč a nákladů 75 % nebo z tržeb 10 000 000 Kč a nákladů 95 % (např. někteří obchodníci) nebo z tržeb 600 000 Kč a nákladů 20% (např. někteří právníci), pokládám za podružné.
• Skutečné náklady tržeb považuji za totožné (u firmy do něj nezapočítávám náklady na zaměstnance dále zmíněné). Dále předpokládám, že firma rozdělí veškerý zisk mezi zaměstnance. Díky tomu získáváme pro srovnání důležitou rovnici: zisk u OSVČ rovný superhrubé mzdě (včetně ročních nákladů na dovolenou) u firmy.
• Výdajové paušály neřeším. Pokud v nějakém oboru jsou paušální výdaje hrubě neodpovídající průměrné (spíše mediánové) skutečnosti, měly by se upravit výdajové paušály (např. právníkům, ITákům výdajové paušály snížit) a ne brát existenci výdajových paušálů jako důvod zvýšit odvody všem i těm, co výdajové paušály nepoužívají.
• Odvody zaměstnavatelské bez nemocenské jsou 22,7 % (sociální) +9 % (zdravotní) =31,7 %. U OSVČ z poloviny zisku. U zaměstnance z hrubé mzdy, kterou musíme spočítat ze superhrubé mzdy. U státních pojištěnců jsou pro rok 2023 odvody jen 1 900 Kč na měsíc na zdravotní daň (22 800 Kč ročně).
• Nemocenská je povinná u zaměstnance, patří do zaměstnavatelských odvodů. Aby porovnání bylo víc odpovídající, je spočítána i dobrovolná nemocenská u OSVČ.
• Odvody zaměstnanecké jsou 6,5 % (sociální) +4,5 % (zdravotní) =11 %. U OSVČ jsou z poloviny zisku, u zaměstnance z hrubé mzdy.
• Daň se počítá u OSVČ ze zisku, u zaměstnanců z hrubé mzdy, v obou případech se odečítá jen sleva na poplatníka (v rámci zjednodušení neřeším zaokrouhlování na celé stovky).
• Příjem je myšlen čistý příjem po odečtu všech odvodů, daní. U státního pojištěnce je uvedena nula, i když rodičovský příspěvek, příspěvky na dítě a zvláště důchod je (nyní nedaněný) příjem.
• Započítáno do důchodu (vyměřovací základ pro stanovení pojistného na sociální pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pro daný kalendářní rok) je u OSVČ (minimálně) polovina zisku, u zaměstnance hrubá mzda, u státního pojištěnce to může být nula, ale i náhradní doba, tj. vlastně celoživotní průměr daného jedince. Např. pro státní pojištěnce pečující o bezmocnou osobu je to 100 % náhradní doby, tedy jako by po dobu péče platili sociální pojištění odpovídající jejich celoživotnímu průměru upravenému o inflaci. Ale např. lidé studující nemusí platit, ale doba se jim (už) nezapočítá do doby pro důchod.
• Pro zdůraznění faktu, že zdravotní pojištění máme všichni stejné bez ohledu na výši odvedené zdravotní daně, je v tabulce řádek s názvem Nárok na „plnou sádru“. Více k tomuto mýtu o třetinové sádře pro OSVČ např. zde.
• Zdanění je počítáno ze všech odvodů, u OSVČ včetně dobrovolné nemocenské.

Podrobnější komentáře, které přeskočte, nechcete-li znát další složitosti porovnání:
• Jsem si vědom toho, že např. při nemoci se tržby mohou lišit. OSVČ je nucen nějak se poprat s vlastní nemocností, u něj to bude spíše poklesem tržeb, na rozdíl od vícečlenné firmy, která snadněji vyřeší zástup. Na druhou stranu, pokud nevyužije nemocenské, smí na rozdíl od zaměstnance pracovat na půl plynu.
• Firma i jednočlenná má několik daňových optimalizaci navíc, nemusí veškerý zisk vyplatit zdaněný všemi třemi daněmi, ale může ho nechat ve firmě zdanit „jen“ korporátní daní z příjmu (v tabulkách v rámci zjednodušení předpokládám, že takový zisk je nulový) a v příštích letech přímo použít. Může ho vyplácet jako DPP, odměnou jednatele s úlevy na daních. Za to OSVČ krom výjimek (např. rezerva na opravy nemovitosti) musí buď peníze vydělané v daném kalendářním roce použít na své podnikání (proto taková potřeba ke konci roku snížit zisk o náklady, které by ještě jinak počkaly), nebo je zdanit všemi třemi daněmi a případně za rok dva je zpět vložit do podnikání víceméně poloviční. Firma má dále často nižší náklady díky úsporám z rozsahu. Pro naše porovnání tohle vše zanedbávám. Pokud bychom to nějak chtěli mermomocí započítat v realitě, mohli bychom snížit náklady firmy, ve stejné výši tam dali ponechané peníze firmě tak, aby zisk OSVČ zůstal roven superhrubé mzdě zaměstnance.
• Lze nalézt plno důvodů, proč by náklady někdo chtěl zvýšit k jedné nebo druhé straně. Plno benefitů, např. nemocenská v prvních 14 dnech, musí firma financovat v rámci svých nákladů a nechávám je tedy v nákladech firmy. Na druhou stranu pokládám za spravedlivé to nezapočítat, protože je to benefit zaměstnance, který OSVČ nemá (a ani nezíská, protože žádná komerční pojišťovna dobrovolně takové pojištění nenabízí) a OSVČ to bude stát taky náklady nebo pokles tržeb.

Pokud srovnáme u tohoto příkladu povinné odvody OSVČ k zaměstnanci (tj. OSVČ nepovažujeme za zaměstnavatele sebe sama, což mě osobně nedává příliš smysl, ale často takové srovnání lidé nesprávně dělají), OSVČ zaplatí na všech třech daní více než dvojnásobek toho co samotný zaměstnanec: 227,5 %. OSVČ zůstane na účtu 111,9 % čisté mzdy zaměstnance (z peněz navíc musí nějak pokrýt náklady nebo rizika, které zaměstnanec nemá, např. při jeho krachu mu stát nevyplatí příjem jako zaměstnanci), nicméně pro výpočet státní důchodu se mu započte jen dvě třetiny toho, co zaměstnanci (66,9 %).

I když OSVČ odvádí dvojnásobek toho co zaměstnanec, na důchod se mu započítá jen dvě třetiny
toho, co zaměstnanci.

Když se dva perou, třetí se směje, stát za státní pojištěnce odvádí pouhých 22 800 Kč na zdravotní daň, na důchod stát ani státní pojištěnec neodvádí vůbec nic. Přesto některý státní státní pojištěnec má tuto dobu jako náhradní dobu pro účely nároky na státní důchod, tudíž jako by daný státní pojištěnec měl příjmy ve výši svého celoživotního průměru (po přepočtech).
Pokud považujeme OSVČ za dvojroli zaměstnance a zaměstnavatele, poměr odvodů klesne na 81,7 % - nicméně výše uvedený příklad neobsahuje příspěvky zaměstnavatele a tedy není fér vůči OSVČ a proto tu máme srovnání b).

Tahle tabulka je lepší, pokud považujeme OSVČ za sebe-zaměstnavatele (i když plno menších rozdílů, např. odpočty na odbory stále chybí). Skutečný příjem zaměstnance se navýšil o stravné a příspěvky na DPS/ŽP, odvody klesly, nicméně náklady na zaměstnance (po započtení příspěvku na DPS, stravné) jsou stále rovny zisku OSVČ.

Poměr odvodů i příjmů OSVČ k zaměstnanci včetně zaměstnavatele je stejný (99,9 %, 100,4 %). Nicméně
do důchodu se počítá OSVČ jen 80 % (přesněji 79,3 %) toho, co zaměstnanci. Odvody i příjmy mají OSVČ a zaměstnanec se zaměstnavatelem stejné, nicméně OSVČ se započítá do důchodu jen 80 % toho, co zaměstnanci.

Jak to vypadá u menších příjmů? Výši tržeb jsem zvolil u c) tak, aby firma zaměstnanci vyplatila o něco
málo víc než je minimální mzda.

Zde OSVČ platí 110 % odvodů zaměstnance včetně zaměstnavatele, příjem má nižší nežzaměstnanec (96,7 %) a do důchodu se mu započítává jen 85,5 % toho, co se započítává zaměstnanci. Třetí se stále směje.

Pokud bychom šli s tržbami ještě níže, směrem k částečným úvazkům u zaměstnance a minimálním odvodům na zdravotní daň u obou a minimálním odvodům na sociální u OSVČ, poměr odvodů i příjmu se dále zhoršuje v neprospěch OSVČ. Přitom si všimněte, jak málo platí stát za své pojištěnce ve srovnání se zaměstnancem i OSVČ, i když jejich příjmy odpovídají cca minimální mzdě.

Pokud by někdo chtěl znát čísla pro jinou výši tržeb nebo jiné procento nákladů, stačí využít formuláře zde.

Výše odvodů státní pojištěnců

Když se do porovnání dají odvody zaměstnanců, OSVČ ale i státních „pojištěnců“, vychází z tohoto srovnání nejméně státní „pojištěnci“: důchodci, lidé na mateřské, rodičovské, nemocenské, děti, studenti... V rámci zdravotní daně platí stát za státní pojištěnce méně než zaměstnanci, ale i než OSVČ, 1 900 Kč měsíčně, 22 800 Kč ročně. Daň z příjmu je nulová, i když se jedná o důchodce s důchodem, rodiče s rodičovským příspěvkem... A sociální daň není jen nulová, dokonce se v hodně případech považuje status státních pojištěnců za náhradní dobu, tedy vzniká nárok (slib) na důchod, jako by daný státní pojištěnec odváděl stejně jako v době, kdy skutečně odváděl. A ve zbylých případech nesnižuje nárok na důchod, ani zde není zde žádný minimální odvod, na rozdíl od OSVČ.

Možná některým nedává smysl dávat peníze z jedné státní kapsy do druhé. Zaprvé rozpočty zdravotních pojišťoven jsou dávno mimo stát. Sociální systém by měl být taky zvlášť. Má to smysl, protože se odstraní jedna z mnoha nekoncepčností systému, skrytých dotací. Prostě pokud bude platit stát za své pojištěnce adekvátní částky, bude víc vidět, kolik celkem činí podpora daných státní pojištěnců, které nyní dotují ostatní plátci zdravotní daně, ale také bude menší riziko nedomyšlených změn, když budou jednotlivé systémy více od sebe oddělené. Důchodci dostávají nejen čistý důchod, ale jsou skrytě dotováni i přes zdravotní daň (nemluvě vůbec o jejich vyšších průměrných výdajích na zdravotní péči), kterou za ně nyní platí ostatní pojištěnci ve formě vyšší sazbě daně. A protože máme průběžný důchodový systém (státní povinný Ponziho systém), jsou skrytě dotováni i přes sociální daň, kterou neplatí ze svých důchodů. Zaměstnaný či podnikající důchodce platí jen sociální daň ze svých ostatních příjmů. Podobně lidé na mateřské, rodičovské, nemocenské, nedostávají jen mateřskou, rodičovskou, nemocenskou, ale skrytě i peníze na zdravotní a za některé i za sociální daň. Zviditelnit tyto platby tím, že ve státním rozpočtu by byl převod z jiných daní na zdravotní (mimo státní rozpočet) a sociální daň (nyní stále ve státním rozpočtu), by byl způsob, jak snížit ostatním sazby daně a jak pomalu rozplétat gordický uzel daní a jejich viditelných i skrytých vazeb. Pokud se postupně odstraní vazby mezi systémy tím, že reálně všichni účastníci budou platit daně nebo za ně stát ve stejné výši jako ostatní, bude se při řešení zdravotního systému se řešit zdravotní systém, což bude jednodušší, a bude se možné držet tématu a nebude debata se rozplývat do šíře jako nyní. A současně možná bude víc vidět rozdíl mezi dobami, ve kterých nemusíte platit sociální daň, ale jedna se vám počítá do důchodu, ale druhá ne. Mnozí lidé jsou pak překvapení, že jim chybí doba pojištění, protože dávají rovnítko nemusím platit pojištění = jsem pojištěn.

Když tedy někteří posuzují OSVČ čistě dle toho, kolik přináší peněz do rozpočtů, jaktože tu máme jinou skupinu lidí (nejen státní pojištěnci), která přináší ještě méně i nic do rozpočtů a té neřekneme to samé, resp. více protože odvádí výrazně méně? A přenášíme náklady této skupiny neviditelně na ostatní, ani jejich náklady aspoň nezviditelňujeme tím, že stát za ně platí odpovídají zdravotní daň a sociální daň.

A to nemluvím o tom, že zde bude plno rozdílů mezi OSVČ a zaměstnanci, které přirozeně vedou k vyšším odvodům u zaměstnanců. Např. OSVČ obvykle nemají podřízené. Lidé na vedoucích pozicích mají ale obvykle vyšší mzdy. Srovnávat odvody OSVČ se všemi zaměstnanci lze pak přibodobnit k tomu, kdybychom srovnávali průměrné odvody všech zaměstnanců s odvody zaměstnanců bez podřízených a z toho usuzovali, že zaměstnanci bez podřízených odvádí méně (pravda) a je jim třeba zvýšit daně, aby odváděli „srovnatelně“.

Kdo je tedy spíš parazit všech daní? Kdo dlouhá léta stahuje zdravotní systém a především důchodový systém do (ještě většího) mínusu? Kdo by měl platit vyšší odvody? Ať už procentuálně nebo minimálně? Zaměstnanec, OSVČ, nebo stát/státní pojištěnci? Za mě jednoznačně to není ani OSVČ, ani zaměstnanec. Stát by měl platit odpovídající, vyšší, zdravotní daň za tzv. státní pojištěnce. Stát by měl začít platit odvody za všechny státní pojištěnce alespoň ve výši minimálních odvodů OSVČ, alespoň pokud tato doba je náhradní. A protože máme průběžný systém důchodů (Povinné Ponziho schéma) a jednotnou zdravotní péči, dává smysl, aby i důchodci sami odváděli sociální i zdravotní daň ze všech svých příjmů, tj. včetně důchodů (i kdyby to bylo jen tak, že se jim o to navýší důchod).

Okomentovat na Facebooku