Inflace v Česku je přes svůj určitý pokles stále nebetyčná. V březnu vykázala úroveň patnácti procent v meziročním vyjádření, takže předčila
prognózu České národní banky. Ministerstvo financí by proto mělo zase rychle zapomenout na
zvýšení DPH. Tento týden vypustilo do éteru veřejné diskuse pokusný balonek – právě ke
zvýšení DPH. Ale potázalo se se zlou. Zrušení nejnižší
sazby DPH doprovázené kosmetickou redukcí nižší
sazby a "škatulaty" s položkami totiž v souhrnu opravdu představuje zvýšení
daně.
Nebude-li plán úprav
daně z přidané hodnoty kompenzován snížením jiné
daně, bude znamenat
růst celkové daňové zátěže. Donedávna se přitom vládní politici dušovali, že tuto zátěž nezvýší. I voliče pětikoalice tudíž tento balonek namíchl opodstatněně. A vůbec je neuklidnilo, že jedinou
daní, o jejímž snížení
vláda uvažuje, je ta loterijní. Zlevní-li lidem hazard, skousnou snad pak snáze
dražší léky nebo
vodu?
Změny v
DPH, jak si s nimi pohrává ministr financí, znamenají jak
růst daňové zátěže, tak i
nárůst zátěže
inflační. To vše v době, kdy je
inflace stále dvouciferná. A i když se dá ve druhém pololetí očekávat její sestup do jednociferného pásma, není zaručeno, že rychle klesne na úroveň dvouprocentního cíle
ČNB. Ve skutečnosti může zůstat třeba na úrovni pěti nebo šesti procent, což jsou stále nebetyčně
vysoké hodnoty. Rošáda s
DPH, pokud by příslušné změny platily od příštího
roku, by k nim "přirazila" další až jeden
procentní bod.
I
inflace je svého druhu "daní". Na rozdíl třeba od
zvýšení DPH nebo
daně z příjmu sice nikdo lidem z kapes nebere ještě více peněz, ale za peníze si toho kvůli jejich
inflačnímu znehodnocení – ztrátě kupní síly – pořídí méně. Takže
výsledek je z pohledu osobních financí a možností každého z nás vlastně stejný. S jedním zásadním rozdílem:
inflační daň je výhodná pro dlužníky.
Umazává totiž logicky z kupní síly peněz, ale tedy také z kupní síly peněz, které tito dlužníci dluží. Znehodnocuje čili reálně snižuje jak úspory, tak dluhy.
Inflace je vlastně
daní, kterou dlužníci uvalují na střadatele a všechny, kdo žijí a podnikají bez dluhu.
A nezapomeňme, největším dlužníkem není nikdo jiný než
vláda samotná.
Veřejnost ale není
vláda. Takže je z vypuštěného balonku roztrpčena dvojitě. Kvůli zvýšení
daně, tedy
zdražení řady položek.
Pod
zrušením superhrubé mzdy je ale podepsána také
ODS. A pro ni je politicky nepřijatelné tento krok vzít zpět. Míní zjevně, že by ztratila tvář. Jenže v době, kdy pomohla razantní snížení zaměstnanecké
daně prosadit, se zaklínala, že to není populistický krok, neboť ví, jak a
čím vzniklé "manko" zahladit. Po půldruhém
roce, co vládne ministerstvu financí, se ale zdá stále zřetelněji, že si rady neví. V takovém případě dává dobrý smysl vrátit
daň z příjmu zaměstnanců na původní úroveň nebo ji k ní přiblížit.
Hodnotová pravicová
politika jistě spočívá ve snižování
daní a ve zmenšování
státu. Pokud se ale
daně snižují za cenu narůstajícího
státního dluhu,
stát se ve skutečnosti nezmenšuje, protože bobtná jeho dluh. V takovém případě jde mnohem spíše o populismus než o pravicové hodnoty.
Nicméně na hodnotovou pravicovou
politiku je stále ještě trochu času. Byť úsek zbývající do
sněmovních voleb se krátí. A
rok před nimi už bude vládním stranám chybět odvaha k nepopulárním krokům. Takže mají ještě letošek včetně sestavení
rozpočtu na příští
rok. Pak už žádné zásadní škrty a řezy nečekejme.
Z hlediska naplňování hodnotové pravicové
politiky působí nadějně, že ministerstvo financí zamýšlí proškrtat
dotace za desítky
miliard korun, jak včera oznámilo.
Snad se nejedná jen o mediálně-marketingovou clonu onoho nešťastně vypuštěného balonku ke
zvýšení DPH. Zrušení
dotací za desítky miliard by přechodně vedlo k
růstu nezaměstnanosti, ale ten si Česko dovolit může.
Míra nezaměstnanosti v březnu klesla rychleji, než se čekalo.
Volných pracovních míst je přes 284 tisíc, takže jejich počet o více než 10 tisíc převyšuje počet uchazečů. V tom je Česko unikátní v
EU a v celém ekonomicky vyspělém světě.
Kdy jindy také
propouštět mezi
státními zaměstnanci (a nejen mezi těmi z rušených poštovních
poboček a finančních úřadů) než nyní? Vždyť loni se počet
zaměstnanců placených
státem vyhoupl na historicky rekordní takřka půlmilion, narostl o více než deset tisíc hlav. Pokud by se počet
státních zaměstnanců podařilo snížit na úroveň
roku 2016, veřejná kasa může ušetřit přes 50 miliard ročně. A to by byla ta hodnotová pravicová
politika, zmenšování
státu. Samozřejmě za předpokladu, že by
propuštění nalezli většinově uplatnění v soukromé sféře. Což je realistický předpoklad vzhledem k tomu, že
firmy nyní nemají kde brát.
Pokud
vláda najde odvahu k hodnotové pravicové politice, pokud oseká
dotace a
státní zaměstnance a pokud si bude ochotna přiznat, že snížení
daní bez zajištění pokrytí výpadku vlastně není pravicové, její voliči pro ni najdou mnohem více porozumění a nakonec se její šance na úspěch v dalších sněmovních
volbách spíše zvýší, než sníží. Půjde-li ale
cestou zvyšování
DPH, veřejné
finance neozdraví a své šance na
volební úspěch nezvýší.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
TRINITY BANK
Trinity Bank působí na finančním trhu již 25 let a vznikla transformací Moravského Peněžního Ústavu – spořitelního družstva. Má více než 92 000 klientů a její bilanční suma přesahuje 65 miliard Kč.
Trinity Bank se specializuje na privátní a korporátní bankovnictví, u fyzických osob se zaměřuje především na vkladové a spořicí produkty, které nabízejí nadstandardní zhodnocení úspor.
Více informaci na: www.trinitybank.cz