Globální finance jako moře úrokových swapů. Jedna děravá loď a může přijít katastrofa

Úrokový swap je derivát, který si od velké finanční krize prošel určitým vývojem, jehož podstata se ale nezměnila. Globální finance si můžeme představit jako jedno velké moře úrokových swapů, na němž jsou jednotlivé banky bárkami. Pokud není loďka stabilní nebo je děravá, může dojít ke katastrofě, řekl v rozhovoru expert na finanční trhy skupiny Roklen Dušan Vaškovic. Jak úrokový swap funguje? A jak se tvořil swapový trh u nás?

Co je úrokový swap a na co se používá?

Jedná se o derivátový kontrakt odvozený od výnosové křivky státních dluhopisů, jehož protistrany si vyměňují cash flow s charakteristikami různých úrokových plateb. V nejjednodušším případě se jedná o výměnu pevného úroku za proměnlivou úrokovou sazbu, jež není v době uzavírání kontraktu známá. Úrokový swap je tedy v podstatě sázka na výši budoucí úrokové sazby pro nejrůznější tenory a doby splatnosti reprezentovanou fixingem. Ve své původní podobě se jednalo o „over the counter“ kontrakt, tedy bilaterální smlouvu mezi dvěma protistranami. Těmito protistranami jsou výhradně velké korporace, bankovní domy a investiční společnosti.

Po roce 2008, kdy vyvstala potřeba výrazněji kontrolovat pohyby a expozice na trzích s deriváty, jsou některé úrokové swapy vypořádávány přes clearingové domy a patřičně „maržovány“. Jelikož se jedná o derivátový kontrakt, jeho nominální hodnota se neobjevuje v účetní bilanci. Tržní riziko, které tento kontrakt představuje, je však přímo úměrné nominální hodnotě. Mohlo by nás proto překvapit, jak velký objem swapů, potažmo jak velké úrokové riziko, jednotlivé bankovní domy drží ve svých portfoliích. Mnohdy neodpovídá ani velikosti ani struktuře oficiální bilance.

Swapy představují neviditelné pletivo, kterým jsou svázány všechny banky na globální úrovni. Hedgeové fondy je pak využívají ke spekulacím. V úvodu jsem napsal, že cena úrokových swapů je odvozena od křivky státních dluhopisů. Před padesáti lety, kdy se začaly používat, to byla pravda. Dnes je role vlastně naprosto obrácená. Všechny úrokové produkty se oceňují dle swapové křivky.

Jak vypadaly začátky tohoto trhu v českém prostředí? Co všechno bylo potřeba k vytvoření swapového trhu u nás?

Mluvíme-li o českém trhu, podotýkám, že se jedná o trh úrokových swapů, kde nominální měnou je česká koruna. Swapový trh v české republice vznikl velmi záhy na začátku devadesátých let. Mám o tom velmi detailní povědomí, jelikož jsem byl se svými tehdejšími kolegy z ČSOB tím, kdo uzavíral první swap (nebo jeden z prvních) denominovaný v české koruně.

Začátky byly velmi zajímavé, jelikož devadesátá léta byla zlatým věkem mezibankovních derivátů. Vznikaly nové produkty, průkopníky na trzích s těmito produkty byly banky, jejichž jména nám dnes nic neříkají. Tato vlna vyvrcholila velkou finanční krizí v roce 2008. K vytvoření swapového trhu nebylo potřeba vůbec nic. Vznikl z přirozené potřeby transferovat nechtěné riziko ze svého portfolia na portfolio protistrany, pro niž bylo naopak přínosem.

Kdo swapy poptával? Kdo byli hlavní hráči a s kým obchodovali?

V první fázi to byl čistě mezibankovní produkt. Obchodovaly jej velké české banky, pobočky zahraničních bank v ČR a několik málo zahraničních bank. Prvním větším nebankovním subjektem, který se připojil, byla Česká pojišťovna a také ČEZ.

Jak ses k obchodování se swapy dostal?

Jak tomu bylo v devadesátých letech, úplnou náhodou. Coby absolvent matematicko-fyzikální fakulty jsem nastoupil na dealing velké české banky. Postupně jsem zjišťoval, že finanční matematika, která je podstatou oceňování úrokových derivátů, je nádherný kus vědy, kterou jsem vystudoval.

Jak vypadá situace dnes? Jak se tento trh rozrostl?

Jak jsem naznačil, přelomovým rokem pro úrokové swapy a jiné deriváty byly roky 2008-2009, kdy došlo k velké finanční krizi. Podstatnou částí problému byly deriváty, sice ne úrokové, ale kreditní, které stály za obrovskými ztrátami bank. Následná regulace omezila obchodování a risk taking. Úrokových swapů se to dotklo tím způsobem, že jsou částečně maržovány a vypořádávány přes specializované clearingové domy. V každém případě jsou transakce předmětem reportingu a přísné regulace. Nicméně jejich používání je naprosto nezbytným nástrojem pro risk-management bankovního portfolia a pokračuje bez přestávky dodnes.

Dalším významným faktorem vývoje bylo chování úrokových sazeb jako takových. Víme, že posledních třicet let bylo na poli mezinárodního obchodu a financí bezprecedentním časovým úsekem. Globalizace a hon za levnou pracovní silou na rozvíjejících se trzích přinesla dezinflaci, během níž klesly úrokové sazby na neuvěřitelně nízké hodnoty. Na některých trzích se dokonce úroky přehouply do záporu. Ani za této situace nepřestávaly úrokové swapy plnit svoji funkci média pro přenos úrokového rizika z jednoho subjektu na druhý.

Jejich existence a role pro hladké fungování bankovního systému se nikdy moc nedostala na světlo světa. Až do nedávné doby, nepřekvapivě v souvislosti se zvyšováním úrokových sazeb v postpandemickém období. Neexistence úrokových swapů v portfoliu Silicon Valley Bank je dávána do souvislosti s jejími problémy se solventností. Nepochybuji, že v případě potíží švýcarské banky Credit Suisse je swapové portfolio hlavním faktorem, přes který by mohl krach této velké instituce kontaminovat celý finanční systém. Naši myšlenku můžeme zavést až tak daleko, že globální finance si můžeme představit jako jedno velké moře úrokových swapů, na němž jsou jednotlivé banky bárkami, zmítanými tu vlnobitím, tu bouří. Pokud není loďka stabilní nebo je děravá, může dojít ke katastrofě.