Doc. Antonín Boháč – ke statistice se dostal oklikou

Letos 5. března uplyne 141 let od narození významné osobnosti české statistiky.

Antonín Boháč (1882–1950) studoval Filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a původně se chtěl stát středoškolským učitelem v oboru slovanské a románské filologie. V době první světové války nebyl kvůli plicní nemoci odveden, a učil na pražském gymnáziu v Křemencově ulici. Spolupracoval s T. G. Masarykem i Edvardem Benešem, a díky tomu se v roce 1919 účastnil Versailleské mírové konference, pro niž vypracoval řadu podkladů o hospodářských, populačních a právních poměrech obyvatelstva Československa, především v okrajových a národnostně smíšených oblastech. Poté začal pracovat ve Státním úřadu statistickém.

V rámci úřadu se jednotlivé úsekové statistiky vyvíjely jako v podstatě autonomní celky. Výraznější zastoupení měly ty oblasti, u kterých bylo možné využít a rozvíjet předchozí získané zkušenosti a poznatky. Proto výsadní postavení zaujímaly zejména demografické statistiky včetně sčítání lidu. Z ostatních statistik byly velmi precizně propracované statistiky zahraničního obchodu a cenové statistiky.

Zakladatel československé demografie

Snahy představitelů státní statistiky se v době po vzniku samostatné Československé republiky zaměřovaly především do oblasti teoretické a metodologické. Zjištěné poznatky a informace byly využívány zejména pro základní tematické statistické publikace, a jen v menší míře na koncipování makroekonomických pohledů a syntéz.

Antonín Boháč, který je považovaný za zakladatele československé demografie, svoji pozornost věnoval hlavně organizaci demografické statistiky. Pro první sčítání lidu v roce 1921 připravil jak organizační plány, tak plán zpracování děrnoštítkovou technikou. Provedl reformu statistiky přirozené měny obyvatelstva, statistiky rozvodů a rozluk, vybudoval statistiku vystěhovalectví a podílel se na reformě statistiky zdravotnické a statistiky cestovního ruchu.

Antonín Boháč se rovněž stal spoluzakladatelem Československé statistické společnosti a místopředsedou Společnosti pro studium národnostních otázek. Jeho zásluhou začal v roce 1930 pracovat Československý komitét Mezinárodní unie pro studium populačních otázek. V roce 1935 byl zvolen členem Mezinárodního statistického institutu (ISI). Aktivně se podílel na organizaci zasedání jeho demografické sekce, které se uskutečnilo 12. a 13. září 1938 v Praze a vzhledem k podepsání mnichovské dohody bylo po bouřlivém jednání předčasně ukončeno. V říjnu a listopadu 1938 byl členem delegace, jež se v Berlíně marně pokoušela zmírnit důsledky Mnichovské dohody při vytyčování nové hranice s Německem.

Od března roku 1939 do roku 1941 vedl úřad ve funkci viceprezidenta. Následně ho nacisté zbavili funkce a nařídili mu nucený pobyt v Lišicích u Kutné Hory.

Druhý odchod do ústraní

Po osvobození, patrně vzhledem k nově se utvářejícím politickým poměrům, již nemohl nastoupit zpět do Státního úřadu statistického, a tak začal přednášet demografickou tématiku na Vysoké škole politické a sociální a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V roce 1947 byl vyznamenán za zásluhy o osvobození republiky Československým válečným křížem a Medailí Za zásluhy I. stupně. Brzy po komunistickém převratu v roce 1948 se ovšem musel své pedagogické práce vzdát a byl rovněž vyzván, aby přerušil své členství v Mezinárodním statistickém ústavu. Chtěl se ještě pokusit o zřízení demografického vědeckého pracoviště v rámci nově vytvářené ČSAV, ale ani tento záměr už nedokončil. Antonín Boháč zemřel 27. prosince 1950 v Praze.