Přednáška Vladimíra Dzuro a Veroniky Krátké Špalkové o dezinformacích v dobách války

V úterý 6. prosince se v Českých Budějovicích odehrála přednáška s názvem Dezinformace v dobách války. Jakou roli hrají v konfliktech dezinformace a média? Má smysl usilovat o dosažení spravedlnosti pro pachatele válečných zločinů? V duchu těchto otázek se nesla poslední ze série přednášek v regionech vedených bývalým válečným vyšetřovatelem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Vladimíra Dzuro doplněný o aktuální poznatky na poli dezinformací od Veroniky Krátké Špalkové.

Od začátku krvavého rozpadu Jugoslávie uběhlo v letošním roce již 31 let. V prvním bloku přednášky Vladimír Dzuro, autor knihy Vyšetřovatel, návštěvníkům nabídl ucelenou přednášku týkající se hlavních fází války na Balkáně v devadesátých letech. Během svého výkladu zdůraznil i vývoj ve druhé polovině 20. století, který vypuknutí konfliktu předcházel a představil hlavní aktéry všech zúčastněných stran.

Po smrti Josipa Broze Tita v roce 1980 se Jugoslávie při hledání jeho politického nástupce dostala do hluboké politické krize, ke které se záhy přidala i krize ekonomická. Právě v kombinaci těchto faktorů lze hledat prapůvod sporů, které v 90. letech vyústily v otevřený válečný konflikt.

Dezinformace jako záminka pro masakr ve Vukovaru

Použití dezinformací má v konfliktním prostředí často velmi závažné následky. Síla falešných informací se naplno projevila 20. listopadu 1991, kdy bylo na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru povražděno 265 Chorvatů přivezených z chorvatské nemocnice. Den před masakrem uveřejnila srbská média zprávu o tom, že Chorvaté ve Vukovaru pobili více než 40 srbských dětí. Tato dezinformace, cílící na základní lidské instinkty, pak odstartovala sérii válečných zločinů na farmě Ovčara. To podle Dzura dokládá, jak nebezpečné mohou dezinformace ve svém důsledku být.

Srbská média pokračovala v šíření podobných zpráv i v pozdějších fázích konfliktu. Například v Bosně a Hercegovině v roce 1992 Rádio a televize Srbska (RTS) odvysílaly zprávu o tom, že Bosňáci házeli v sarajevské ZOO srbské děti jako potravu lvům. RTS se sice za šíření těchto lživých zpráv veřejně omluvily, ale až po dlouhých 20 letech od vypuknutí konfliktu

Třetím příkladem situace, kdy měly falešné či zmanipulované informace přímý vliv na vývoj konfliktu bylo například zneužití obrazu od malíře Urośe Prediće z 19. století. Toto slavné dílo, které zobrazuje matku truchlící nad hrobem svého syna, bylo vydáváno za půl roku starou fotogragii, což mohlo být vnímáno jako legitimace útoků na civilní obyvatelstvo.

U dezinformací pochybujících se ve veřejném prostoru mohla být pozorována i určitá schémata či strategie. Vzhledem k tomu, že jedno z hlavních hesel bývalé Jugoslávie bylo spojení „bratrství a jednota”, které mělo vyjadřovat jugoslávskou sounáležitost bez národnostních či náboženských rozdílů, musela s touto národní myšlenkou flexibilně pracovat i tehdejší propaganda. Srbský média proto například o Chorvatechzačala mluvit jako o Ustaších (chorvatské fašistické hnutí z období druhé světové války). Tím docházelo k vytváření strachu u srbského obyvatelstva, že nová chorvatská vláda je nástupci režimu, který vraždil nechorvatské obyvatelstvo.

Dzuro: Úplná spravedlnost neexistuje

Vladimír Dzuro případy válečných zločinů a porušování Ženevských úmluv dokumentoval přímo z místa činu. Podílel se například na zatčení někdejšího vukovarského starosty Slavka Dokmanoviće, který má svědomí stovky lidských životů zavražděných na farmě Ovčara. Jeho zatčení bylo velmi významné, jelikož na Dokmanoviće byl vydán tajný zatykač a podobné zadržení nebylo předtím vyzkoušené. Nakonec se povedlo ho převézt do Chorvatska a letadlem dopravit až do Haagu. O to větší zklamání bylo pro vyšetřovatele i rodiny obětí to, že se Dokmanovićovi podařilo spáchat ještě před vynesením verdiktu sebevraždu.

Mezinárodní trestní tribunál díky 161 obviněným, pomohl balkánské společnosti se ze své minulosti alespoň z části pohnout.  Na závěr své přednášku bývalý válečný vyšetřovatel pokládá řečnickou otázku. „Když vám někdo vyvraždí celou rodinu, znásilní dceru, zapálí dům a za 15 let je v cizí zemi odsouzen někdo, kdo tyto činy ani přímo neudělal, ale pouze nařídil, je to dostatečná spravedlnost?” Pro velkou část společnosti v bývalé Jugoslávii to dostatečnou spravedlnost skutečně nepředstavuje. Dzuro však dodává, že potrestat všechny válečné zločince je nereálné. „Jako lidé jsme nedokonalí. A těžko lze očekávat, že nedokonalí lidé, vytvoří dokonalou organizaci,”.

Krátká Špalková: Dezinformační weby se stávají stále sofistikovanějšími

Analytička v Bezpečnostním centru Evropské hodnoty Veronika Krátká Špalková, těžiště debaty přenesla z prostoru bývalé Jugoslávie v 90. letech do současnosti. Sérii konkrétních příkladů zneužití mylných informací Krátká Špalková zahájila zajímavým případem z Indie, který dobře demonstruje, jakým způsobem mohou v současnosti dezinformace vést k zabíjení mezi lidmi, kteří nejsou pod přímým tlakem válečného konfliktu. Tzv. WhatsApp killings, neboli WhatsAppové vraždy, dovedly tuto platformu až k regulaci v možnosti přeposílání zpráv. Masivní dezinformační kampaň, která se v Indii WhatsAppem rozšířila v roce 2017, uváděla, že v Indii existují „zahraniční mafiánské skupiny”, které mají za úkol unášet indické děti. Tato dezinformační vlna vyústila v sérii lynčování, kdy například v jednom případě tisícový dav zabil nevinného muže na základě nepravdivých informací, že je pedofil. Během dvou měsíců bylo těchto případů až dvacet. V reakci na tyto události aplikace drasticky omezila počet kontaktů, kterým může uživatel zprávy zasílat či přeposílat.

Další příklady se týkaly především propagandy v současně probíhající válce mezi Ruskem a Ukrajinou. Veronika Krátká Špalková také názorně ukázala příklady dezinformačních webů, kteřé se graficky snaží imitovat důvěryhodné nezávislé zpravodajství a stávají se tak pro uživatele hůř rozpoznatelnými.

„Názory vyjádřené v této přednášce jsou názory Vladimíra Dzuro a nemusí nutně odrážet oficiální politiku nebo postoje Organizace spojených národů, popřípadě Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.“

Autorka: Barbora Novotná