Strastiplné i nadějné oživování egyptského zahraničního obchodu a investic

Egyptská ekonomika, silně závislá na dovozu a zahraničních půjčkách, se pod vlivem narušení globálních dodavatelských řetězců, skokového nárůstu cen potravin, nepříznivého demografického vývoje a v neposlední řadě dlouhodobě nevyřešené kombinace vnější i vnitřní ekonomické rovnováhy dostala do kritické situace, kdy se na krátkou dobu téměř zastavil dovoz nejen průmyslového, ale i zemědělského zboží.

Nejvíce zasaženým sektorem egyptské ekonomiky je trh s automobily. Ilustrační foto: Shutterstock

Kolaps ekonomiky, která vždy poněkud hřešila na to, že je „too big to fail“, odvrátilo až nedávno ukončené jednání s Mezinárodním měnovým fondem. Nový přísun valut však znamenal pro egyptskou administrativu mnoho ústupků a reforem, mimo jiné velmi nepopulární devalvaci místní měny a také závazek ke snížení přílišné kontroly ekonomiky státem (například privatizací některých armádou vlastněných podniků). Zároveň se Egyptu letos podařilo získat více než 22 miliard USD v investičních příslibech od bohatých spojenců z Perského zálivu, přičemž není vyloučen ani příliv investic z Japonska a Číny. Zda to znamená odvrácení černého scénáře v regionu důvěrně známého z Libanonu či jen dočasné utlumení bolesti,  bude záviset nejen na vývoji globální politicko- ekonomické situace, ale především na vůli Egypťanů k důslednému dotažení všech potřebných reforem do samotného  konce.

TĚŽKÝ START

Obavy z dopadu války na egyptskou ekonomiku způsobily stažení finančního kapitálu zahraničních investorů v první polovině roku ve výši 35 miliard USD, zatímco deficit běžného účtu v tomto období zapříčinil odliv dalších 5,8 miliardy USD. Do března 2022 neměla egyptská centrální banka (CEB) jinou možnost, než devalvovat egyptskou libru vůči americkému dolaru o 15 %. Roční inflace se v srpnu 2022 vyšplhala na 15,3 % ve srovnání s cca 6 % ve stejném měsíci loňského roku.

Ani devalvace libry však nepřinesla dostatečně zvýšené příjmy z exportu. Naopak, devizové rezervy země se dále ztenčily a v porovnání s celkovým zadlužením země nebyly ani na jedné čtvrtině. Proto se bohužel se zdá, že předchozí Mubarakův ekonomický model negativně poznamenaný nepotismem a lobbyismem byl ve smyslu zadlužení daleko levnější než současný, dosud relativně široce akceptovaný model prezidenta Sísího. Umělé dlouhodobé udržování nadhodnoceného směnného kurzu doprovázené nepružnou úrokovou politikou centrální banky totiž způsobilo nejen dramatický odliv kapitálu, ale navíc dále nahlodalo soukromý sektor a tím ještě snížilo domácí poptávku, tvorbu pracovních míst a již zmíněný vývoz zboží a služeb. Dále se tak zvýšila závislost na přílivu kapitálu včetně velmi vrtkavých remitend. Z pohledu věřitelů nebyl dostatečnou omluvou ani fakt, že současná egyptská vláda potřebuje uživit o 15 milionů obyvatel více než ta Mubarakova. Někteří ekonomové proto začali připodobňovat ekonomický vývoj Egypta k Libanonu.

TOO BIG TO FAIL

Egypt však není Libanon v jednom zásadním ohledu: Egypt je všeobecně považován za příliš velký na to, aby mu bylo umožněno zkrachovat, zatímco Libanon je příliš malý na to, aby si zajistil adekvátní vnější podporu. Geostrategický význam Egypta pro Spojené státy, Evropu, Rusko a ještě stále více pro Čínu se odráží v mnohem vyšším podílu úvěrů, které zemi poskytují veřejné multilaterální a národní instituce, než tomu bylo v případě Libanonu, který byl více závislý na přílivu soukromého kapitálu. Kromě strategické polohy (k Suezskému průplavu viz text níže) velcí aktéři především oceňují vliv egyptské diplomacie jako například v případě dialogu Izraelců s Palestinci či v Libyi, Jemenu a Sýrii; svoji roli nepochybně hraje i diverzifikovaný nákup zbraní egyptskou armádou. V egyptskou ekonomiku navíc věří i země Perského zálivu, díky jejichž letošním 15 miliardám USD je stav devizových rezerv „pouze“ kritický, nikoli katastrofický.

Kritické k současné situaci je však především domácí obyvatelstvo, jemuž v důsledku několika devalvací klesají reálné příjmy. Egyptská libra totiž v  důsledku zrušení de facto fixace kurzu vůči americkému dolaru devalvovala od roku 2016 téměř o 50 %. Zrušení umělého nadhodnocování kurzu domácí měny bylo jednou z klíčových politických podmínek Mezinárodního měnového fondu, s nímž Egypt koncem října dosáhl předběžné dohody o další půjčce ve výši přibližně 3 miliardy USD. Cenou za novou půjčku byl logicky další propad egyptské libry z letos dosud nejnižších 19,6 EGP /USD na 24,44 EGP /USD, přičemž analytici do konce roku očekávají ještě další pokles, a to až k 25 EGP /USD – tedy kurzu, za jaký se dají koupit dolary na černém trhu. Jistou útěchou tak může být pouze fakt, že půjčka MMF by v dlouhodobém horizontu měla přispět k makroekonomické stabilitě země a tedy i k udržení sociálního smíru.

Geostrategický význam Egypta posiluje také klíčová dopravní trasa – Suezský kanál. Foto: Shutterstock

GEOPOLITIKA A REFORMY

Již v loňském roce dosáhl příjem společnosti Suez Canal Authority (SCA) rekordních 6,3 miliardy dolarů, vzrostl tak o 12,8 % oproti předcházejícímu roku, a to navzdory blokádě, kterou v březnu 2021 na šest dní způsobila loď EverGiven. V roce 2022 došlo již několikrát ke zvýšení přepravních poplatků – poprvé v únoru, kdy byly zvýšeny o 6 % (již tehdy se předpokládalo, že roční příjem celkově dosáhne 7 miliard dolarů). Podruhé byly poplatky zvýšeny v březnu a to o 5-10 % v závislosti na druhu plavidla. V polovině března pak byla zrušena sleva 15 % udělovaná plavidlům přepravující zkapalněný zemní plyn (LNG).

K dalšímu zdražení došlo v květnu, kdy se poplatky zvýšily o 10-20 % (rovněž v závislosti na druhu plavidla). S dalším zdražením se počítá od ledna roku 2023 a to o 10-15 %. Největší růst poplatků se vztahuje na přepravu surové ropy a ropných produktů, zkapalněného zemního plynu a chemikálií. Dosud SCA zdražování zdůvodňovala růstem globálního trhu a zdokonalováním přepravy, nyní odkazuje i na důsledky všeobecné inflace, která vede ke zvyšování nákladů provozu kanálu. Ani toto relativně agresivní využívání polohové renty však samo o sobě k narovnání ekonomické nerovnováhy nepovede. Čas reforem a narovnání podnikatelského prostředí v Egyptě tudíž nastává právě teď.

DŮSLEDKY PRO ZAHRANIČNÍ FIRMY

Jedním z největších a pro zahraniční firmy nejbolestivějších důsledků odlivu zahraničního kapitálu z Egypta je přetrvávající omezení dovozu zahraničního zboží. Součástí egyptské strategie střežení již tak nedostatkových dolarů na trhu je zamezení jejich úniku do zahraničí v rámci mezinárodního obchodu.

Prvním krokem pro zajištění lepší kontroly nad odlivem kapitálu bylo nařízení centrální banky  z února 2022. To stanovuje povinnost dovážet zboží do Egypta pouze prostřednictvím akreditivu (Letter of Credit, L/C) a zcela zrušilo doposud populární platební nástroj dokumentárního inkasa. CEB své nařízení odůvodnila tím, že systém L/C zaručí lepší kontrolu nad kvalitou a druhem dováženého zboží. Postupem času se však ukázalo, že i při splnění všech administrativních podmínek a otevření L/C nedostávají zahraniční exportéři za dodávky zaplaceno, a to právě i v případě likvidního zákazníka.

AMBASÁDA EVIDUJE NEPROPLACENÉ FAKTURY

Zastupitelský úřad ČR eviduje velké množství faktur českých společností se splatností v dubnu či květnu 2022, které doposud nebyly proplaceny. Ostatní členské státy EU rovněž zaznamenávají tyto problémy, přičemž například v případě Německa či Španělska se jedná o desítky až stovky podobných případů.

V důsledku nedodržování platebních závazků zůstává zboží až několik měsíců uvíznuto v přístavech; byl dokonce evidován případ, kdy kontejner se zbožím byl po přibližně 3 měsících čekání v přístavu egyptskou celní správou určen k dražbě, aniž by o tom byl samotný exportér informován. Jeho zboží tak bylo rozprodáno bez náhrady škody.

Nejvíce zasaženým sektorem egyptské ekonomiky je trh s automobily, na jehož růstu je mimo jiné závislý i český export; většina prodejců nestíhá dodávat zboží zákazníkům i přestože někteří z nich zaplatili za svá vozidla před 9 měsíci. V červenci bylo v Egyptě zaregistrováno o 43 % méně aut než loni. Návazně stoupají také ceny ojetin, a to až o desítky procent. Očekává se, že roční dovoz hotových vozidel do Egypta, dříve v hodnotě asi 8 miliard USD, letos klesne o více než polovinu. U některých značek není vyloučené ani úplné zastavení prodeje nových vozů.

Egypťané před budovou centrální banky. Foto: Shutterstock

PRIVATIZAČNÍ DILEMA JAKO INVESTIČNÍ PŘÍLEŽITOST

Fakt, že egyptská vláda nemá pro oživení jinou možnost než přilákání dalších zahraničních investic, je dlouhodobě známý. Tlak MMF tak směřoval do zlepšení podnikatelského prostředí, které i přes různé systémy pobídek a volných obchodních zón má k západním standardům stále daleko; snížení vlivu státu/armády tak může být pro soukromý kapitál daleko větším lákadlem. I proto potvrdila egyptská vláda v průběhu srpna 2022 svůj záměr nabídnout podíly ve státních společnostech na egyptské burze cenných papírů (EGX).

Ministr financí Mohamed Maait přímo uvedl, že vláda se zavázala prodat podíly v 10 společnostech do konce roku 2022. V rámci kabinetních jednání dala vláda také předběžný souhlas k zařazení do seznamu společnosti Wataniya Petroleum a National Company for Producing and Bottleing Water (Safi), které oba vlastní armáda. Projednávaly se také plány nabídnout na burze akcie sedmi státních hotelů. Podle expertů však nyní není vhodný čas na prodej podílů, neboť jsou ceny akcií v současnosti na polovině jejich skutečné hodnoty. Na druhou stranu však právě tato skutečnost může příliv čerstvé valuty urychlit a rozhodování investorů zásadně ovlivnit.

DO ROKU 2023 SPOLEČNĚ A S MÍRNÝM OPTIMISMEM

Podmínky MMF nakonec dovedly Egyptskou centrální banku k účinnějšímu boji s inflací prostřednictvím zvýšení úrokové sazby o 200 bazických bodů. Do konce roku 2022 by mělo opět začít fungovat potvrzování akreditivů egyptskými bankami, čímž by mělo dojít jak k oživení obchodu, tak i ke zvýšení důvěry těch investorů, v jejichž rozhodování hraje roli jak hladký průběh dovozu komponent pro výrobu v místě, tak i nepřerušený tok náhradních dílů. V porovnání s uplynulým finančním rokem by se pak letošní deficit státního rozpočtu mohl snížit o sedm desetin procentního bodu na 6,1 % HDP. Patrně i proto ponechala ratingová agentura Standard & Poor´s úvěrový rating Egypta na úrovni „B“.

Zda je těchto několik dobrých zpráv signálem ke znovunabytí ekonomické stability, je však stále nejasné. Primární hrozbou je i nadále silná závislost na zahraniční, stále více semi-altruistické podpoře. Jak víme, Libanon již rizika tohoto modelu předvedl. Zainteresovaní světoví aktéři rozhodli, že podpora 6,7 milionu libanonských občanů za to, vzhledem k malým potenciálním geostrategickým ziskům, nestojí. Udržování téměř 15násobně větší ekonomiky (s ročním přírůstkem téměř 2 milionů obyvatel) bude pro hlavní zahraniční aktéry znamenat daleko větší finanční zátěž, jejíž návratnost nebude možno přímo ekonomicky měřit. Soukromý sektor zase bude nepochybně pozorně sledovat další signály zlepšení podnikatelského prostředí v zemi; jejich odkládání by velká egyptská ekonomika nemusela ustát.

V dnešním turbulentním světě proto nelze vyloučit žádný scénář. Na základě dosavadních zkušeností však lze potvrdit, že i relativně malé země jako ČR mohou svými inovacemi Egyptu od jeho závislosti ulevit. Pomoci seznamovat naše partnery s těmito řešeními, zejména v oblasti potravinové bezpečnosti a zelené, nízkonákladové energetiky, je též prací zastupiteského úřadu v Káhiře. Věříme proto, že i v této nelehké fázi rozvoje egyptské ekonomiky budeme moci společně s našimi podniky nejen překonávat všudypřítomné hrozby, ale též využívat příležitostí k úspěšným obchodním případům.

Ludmila Leškovská, ekonomická diplomatka, Velvyslanectví ČR v Káhiře