Konzervátoři a restaurátoři pardubického muzea mají nové zázemí pro svou práci v Ohrazenicích

Pardubice – Šikovné ruce restaurátorů a konzervátorů Východočeského muzea v Pardubicích jsou klíčové pro uchovávání sbírkových předmětů i vytváření atraktivních výstav a expozic. Roky pracovali ve stísněných prostorách hospodářských budov pardubického zámku. Postupně a po částech pro ně nyní muzeum vytvořilo nové zázemí v depozitárním areálu v Ohrazenicích.  

„Pardubický kraj učinil už před několika lety strategické rozhodnutí, že zázemí pro kulturní organizace sídlící v památkově chráněných budovách v centru Pardubic převede do bývalého školského areálu v Ohrazenicích. V minulých letech tady proto vyrostl zcela nový moderní depozitář Východočeského muzea s potřebnými parametry pro uložení sbírek, který mimo jiné získal cenu Stavba roku,“ uvádí náměstek hejtmana pro kulturu a investice Roman Línek a pokračuje: „Do úpravy budovy pro konzervátorské a restaurátorské pracoviště jsme investovali z krajského rozpočtu téměř pět milionů korun, stavbu si zajistilo muzeum. Další budovy v areálu byly zčásti opraveny a zatepleny a v současné době je využívá Krajská knihovna a Východočeské muzeum, které tu má mimo jiné právě restaurátorské dílny. Prostřednictvím muzea zde investujeme do nového osvětlení a terénních úprav včetně výsadby stromů a péče o zeleň. Stále tu máme prostorovou rezervu na ukládání archeologických nálezů, na nový archeodepozitář se zatím nedostalo.“

Konzervátorské a restaurátorské oddělení čítá v současné době sedm pracovníků. „Specializují se podle jednotlivých materiálů, se kterými pracují – na keramiku, papír, textil, kůži, kovy a dřevo. Zcela nové je pracoviště konzervátorů a restaurátorů papíru, které umožňuje čištění, mytí, sušení a lisování papírových artefaktů. Pracuje ale také s knižní vazbou nebo třeba podmalbami na skle,“ vysvětluje ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.

„V tuto chvíli například restaurátoři čistí papírové části nového přírůstku, velkého domácího loutkového divadla zhotoveného podle návrhu Mikoláše Alše, který nám věnovala paní Nováková z Pardubic,“ ukazuje Libánek. „V další dílně se restaurují dřevěné části loutek a textilní část zase v dílně textilu,“ dodává s tím, že divadlo s loutkami a kulisami je příkladem artefaktu, na jehož restaurování se podílí postupně několik specialistů.

„Nové dílny jsou dostatečně prostorné a disponují novým vybavením, které si objednávali nebo vyráběli sami konzervátoři na míru prostoru a pracovním potřebám. Díky tomu se muzeu podařilo stlačit výdaje na minimum. Stavební práce vyšly na 4,7 milionu korun, vybavení jako jsou pískovací boxy, mycí vany, sušáky, lisy nebo laboratorní materiál pak na dalších více než 700 tisíc korun,“ uzavřel ředitel Tomáš Libánek.