Koordinovaná globální měnová akce a kdy přijde konec dolarového boomu - Víkendář

Kamakshya Trivedi z Goldman Sachs míní, že měnové intervence, ke kterým se přiklání další a další země, mají jen omezenou efektivitu. Rozhoduje totiž ekonomický fundament a ten je nyní dán zejména tím, jak prudce zvedá americká centrální banka sazby. V jiných zemích obvykle prostor pro takové zvyšování sazeb není, tudíž se zvyšují úrokové diferenciály a dolar posiluje. Příkladem země, kde fundament bude i nadále převažovat, je podle stratéga Japonsko. Co Čína a další?

Trivedi míní, že Čína nečelí inflačnímu problému tak, jako třeba USA či Velká Británie. To se samozřejmě projevuje v její makroekonomické politice a v této zemi tak nedochází k monetárnímu utahování. Vláda se naopak snaží podpořit ekonomickou aktivitu a politiku tak dokonce uvolňuje. Mezera mezi nastavením monetární politiky v USA a Číně se tak prohlubuje. Čínské vládě je zřejmé, že tomu tak za daných okolností bude, ale podle experta existují určité obavy z toho, jak rychle renminbi oslabuje.

Existuje možnost, že by kvůli pokračující síle dolaru a negativním efektům, které přináší, došlo k nějaké globální koordinované akci? Trivedi připomněl, že v polovině osmdesátých let k něčemu takovému došlo, když se některé centrální banky včetně amerického Fedu pokoušely dosáhnout oslabení dolaru a posílení japonského jenu. Jenže nyní je podle experta něco takového nepravděpodobné, a to i z toho důvodu, že to není v zájmu Spojených států. V osmdesátých letech totiž dolar sílil po celou řadu let, a to sebou neslo také protekcionistická opatření. Nyní je v tomto ohledu situace rozdílná. „A pokud by BoJ chtěla oslabit jen, mohla by sama změnit svou ekonomickou politiku,“ dodal stratég.

Je tedy možné, že se budou dál objevovat jednotlivé měnové intervence, ale Trivedi míní, že koordinovaný zásah zahrnující americkou centrální banku není pravděpodobný. Změnit by to mohla snad několikaletá síla dolaru a slábnoucí inflace v USA. Pak by mohla v této zemi být vůle k nějaké koordinaci, ale zatím ne. Výjimkou mezi zeměmi, které čelí depreciačním tlakům, jsou přitom například Brazílie či Mexiko. Což podle experta ukazuje, že „určitou stabilitu“ mohou vůči dolaru dosáhnout jen ty měny, jejichž centrální banky jsou kvůli domácímu makroekonomickému prostředí schopny zvyšovat sazby podobným tempem jako Fed.

Mexiko a Brazílie mají také bohaté zkušenosti s vysokou inflací, když tedy začala inflace růst, podle stratéga se tam nediskutovalo o tom, zda je přechodná a rychle pomine, nebo ne. Centrální banky tu začaly hned utahovat svou politiku. Navíc jde o země, které nejsou tolik provázány s oslabující Čínou nebo s Evropu. Nemají tedy takové obavy o svůj ekonomický růst, tudíž jsou razantnější ve zvedání sazeb.

Co by mohlo ukončit dolarový boom? Na tuto otázku stratég odpověděl, že by musely existovat jasné známky slábnoucích inflačních tlaků v USA, tak, aby Fed mohl otočit svou politiku. „Měnové trhy jsou ale relativní hrou,“ připomněl Trivedi s tím, že obrat na dolaru by tedy vyžadoval i lepší obrázek na straně ekonomické aktivity zemí, jako je Čína. Pak by se tamní monetární politika mohla obrátit směrem, který by domácí měny podporoval. Platí to i o Evropě. „Podmínky k tomu tu ještě jsou,“ dodal stratég.

Zdroj: Youtube, Goldman Sachs