Kdy budeme nezávislí na ruském plynu? V čem spočívá solidarita? Bude kritická jen jedna zima? VIDEO

Ivan Mikloš se v poslední diskusi pro Zlatú mincu vyjádřil, že kritickou nebude jen jedna zima, ale dvě nejbližší zimy. Souhlasíte?

Jiří Tyleček:
Nadcházející zima může být kritická a další náročná, ale očekávám vyšší ceny energií na roky dopředu. Už před ruskou agresí na Ukrajině byl v běhu Greendeal, který je sám o sobě zárukou dražších energií na dlouhé roky dopředu. Stěžejním faktorem bude tok plynu z Ruska do Evropy. Pokud se nezastaví ani výrazně nezpomalí, tak Evropa situaci jistě zvládne, i když si za to zaplatí 10x vyšší cenu, než jsme vídali v posledních letech. Pokud by plyn z Ruska přestal v zimě proudit, situace by mohla být kritická v korporátním sektoru. Pro domácnosti by měl plyn vydržet.

Karol Galek:
Áno, toto platí, keďže Európa sa závislosti na dovoze energetických surovín z Ruska, žiaľ nedokáže zbaviť za jeden rok.

Mikuláš Peksa:
Souhlasím. Jde skutečně o to, jak rychle dokážeme instalovat jiné energetické zdroje. Obnovitelné zdroje jako jsou solární a větrná energie jsou levnou a rychle dostupnou alternativou, ale mluvíme tu efektivně o nahrazení třeba třetiny evropské spotřeby energie, to bude nějaké roky trvat.

V čem spočívá solidárnost, o které se, když přijde na energie, v EÚ hovoří?

Jiří Tyleček:
V případě plynové krize by si měly státy EU pomoci. Existují však pochybnosti, že v případě závažné krize by státy s vyššími zásobami byly ochotné posílat svůj plyn tam, kde by ho byl nedostatek. Už nyní se objevují spory kvůli masivním německým nákupům na trhu, které šponují ceny pro další země. Němci se však bez plynu neobejdou ani při výrobě energie. A pokud skutečně dojde k zastavení německých jaderných elektráren, budou další země ochotné posílat v době krize Německu plyn, kterými bude elektrickou energii vyrábět ve svých paroplynových elektrárnách. Myslím si, že ne.

Karol Galek:
V rámci prijatých uznesení ide najmä o solidárnosť v prípade nedostatku plynu pre domácnosti. Za týmto účelom by si susediace krajiny mali medzi sebou uzavrieť bilaterálne dohody. Súčasne je však nevyhnutné, aby žiadna z krajín nepristúpila k uzatváraniu svojich sústav voči žiadnemu zo susedov.

Mikuláš Peksa:
Ono se to málo ví, ale evropský energetický trh je propojený a EU tak de facto funguje v oblasti energií jako jeden stát. Dodavatel plynu na Slovensku může mít klidně plyn uložený v zásobníku v Rakousku, Česku nebo kdekoli jinde a tak to mají všichni. Debata o solidaritě je v podstatě ryze akademická, protože jsme v tom všichni společně.

Můžou si jednotlivé krajiny pomáhat ze zásob v zásobnících?

Jiří Tyleček:
Plynová infrastruktura je dalším problémem solidarity mezi státy EU. Plynovody i zásobníky jsou v Česku v soukromých rukou. Společnostem nelze jednoduše nařídit, co mají dělat se svými zásobami. Už na jaře se řešil mechanismus, jak společnosti donutit zásobníky alespoň plnit. Některé z nich totiž vlastní či spoluvlastní také ruský Gazprom, který s jejich plněním rozhodně nespěchal.

Karol Galek:
Plyn v zásobníkoch okrem štandardu bezpečnosti dodávok, čo je vlastne železná rezerva pre domácnosti, je vo vlastníctve dodávateľov a obchodníkov, ktorí pri stále fungujúcom trhu sami rozhodujú o jeho využití.

Mikuláš Peksa:
To se děje v podstatě samovolně, protože komerční dodavatelé si nemají při ukládání žádné omezení, kam ho dát. Zásobníky obvykle patří soukromým firmám, takže ten plyn se mezi jednotlivými zeměmi volně přelévá - a bude se to dít, pokud se nacionalisté v jednotlivých zemích nezačnou snažit ten mechanismus narušit. Je třeba říct, že pro země jako Česko nebo Slovensko by to byla katastrofa, jsme závislí na dovozu plynu a obzvlášť Slovensko ho hodně využívá k výrobě elektřiny.

Kdy se nám podaří být energeticky nezávislí na surovinách z Ruska?

Jiří Tyleček:
Může se nám to podařit v horizontu více let, ale nemůžeme si namlouvat, že to bude zadarmo. Budou potřeba vysoké investice zvláště do obnovitelných zdrojů a přechod bude muset být ještě rychlejší, než jsme si do ruské agrese na Ukrajině mysleli. Musíme se tedy připravit na vyšší ceny energií. V dlouhodobém horizontu se však zelenání energetiky i dalších ekonomických oblastí vyplatí. Je to cesta, kterou se musíme vydat, a to bez ohledu na náklady. Dopady klimatické změny jsou čím dál viditelnější a zelená energetika může pomoci v tom, že Česko či Slovensko budou obyvatelné i pro naše potomky.

Karol Galek:
Tento údaj je závislí od druhu energetickej suroviny, či nosiča. Veľa však naznačujú už prijaté sankcie. Na dovoz uhlia sú napríklad v platnosti už od augusta tohto roku, v prípade ropy je to v etapách podľa toho akým spôsobom ropa priteká, a pre ktorý trh je určená. Omnoho kritickejší je však plyn, kde sankcie nateraz nie sú navrhované žiadne a najoptimistickejšie predpoklady hovoria o roku 2027. V prípade jadrového paliva je to zase o tom, že pre niektoré typy reaktorov v súčasnosti iná alternatíva ani nie je a proces vývoja, testovania a certifikácie takéhoto paliva od iného dodávateľa by trval 6-8 rokov. Súčasne však treba povedať, že suma zaplatená ročne v rámci EÚ za dovoz jadrového paliva z Ruska, je približne rovná sume, ktorú zaplatíme v priebehu 2 dní za ruský plyn.

Mikuláš Peksa:
Je velkou otázkou, jak se jednotlivým vládám podaří odbourat byrokratické překážky pro rozvoj alternativ, speciálně obnovitelných zdrojů energie. Ty lze technicky instalovat velmi rychle, ale vyžadují právní podporu, kterou řada zemí nemá.

Okomentovat na facebooku