Rostoucí poptávka po mědi zkomplikuje boom čisté energie, varuje analýza

Měď je jedním ze stavebních prvků dnešní i budoucí ekonomiky. Je v turbínách a solárních modulech, které generují elektrony, v přenosových a distribučních vedeních, které přenášejí elektřinu ke spotřebitelům, v domácí elektroinstalaci, která ji dodává do myček nádobí a iPhonů, a v motorech, které rozhýbávají vše od výtahů až po elektrická kola. BloombergNEF nedávno zveřejnil svůj první globální výhled na měď, ve kterém zohledňuje poptávku po technologických změnách potřebných k odstavení ekonomiky od fosilních paliv. Hlavním závěrem je, že poptávka po mědi se do roku 2040 zvýší o více než 50 %.

Poptávka po mědi související s přechodem na čistou energii, elektrifikovanou dopravu a infrastrukturu, která ji podporuje, poroste od nynějška do roku 2040 asi o 4 % ročně. Poptávka vyplývající z tradičních zdrojů, jako je stavebnictví a výroba topných a chladicích zařízení, poroste za stejné období pouze o 1,5 % ročně.

Výsledkem tohoto trendu poptávky je, že doprava nahradí do konce tohoto desetiletí stavebnictví jako největší hybnou sílu. Ještě před deseti lety byla poptávka po mědi v dopravě méně než poloviční než ve stavebnictví. Do roku 2040 bude o třetinu vyšší.



Tato růstová trajektorie ale stojí před výzvou ani tak akutní, jako spíše existenciální. BloombergNEF očekává, že primární produkce mědi se může do roku 2040 zvýšit asi o 16 %, což je nižší nárůst než u poptávky. Na počátku příští dekády by tak poptávka po mědi mohla převýšit nabídku o více než 6 milionů tun ročně.



Pravděpodobně vznikne nová prvovýroba, ale otevřít měděný důl není zrovna rychlý proces. Navíc se v příštích třech letech neočekávají žádné nové objevy mědi. A přestože globální zásoby mědi nejsou vyčerpány, těžaři nyní používají rudy s obsahem 0,5 % mědi, což je čtvrtinová koncentrace než před stoletím.



To však neznamená, že svět musí mít na dvě desetiletí strukturální nedostatek mědi. Jednak by její nedostatek vedl k vysokým cenám, což by mohlo potlačit poptávku a snížit tak deficit nabídky. Ale stalo by se tak na úkor expanze čisté energie a elektrifikované dopravy.

Navíc velmi jasná trajektorie poptávky po mědi by měla povzbudit další objevy a průzkum. Zájem nebudou mít jen společnosti, ale také vlády, vzhledem k možnosti licenčních poplatků. Pokud vláda umožní rozvoj dolů za přísných ekologických standardů, je to povzbudivé. Pokud bude žádat příliš vysoké licenční poplatky, mohlo by to oslabit novou produkci.

Pak je tu druhotná výroba neboli recyklace. Sekundární výroba v současnosti pokrývá celý rozdíl mezi primární produkcí a poptávkou v objemu 4,6 milionu tun ročně. Průmyslový měděný šrot je snadno dostupný, ale je těžké předvídat spotřebitelský šrot, a tak je těžší se druhotnou výrobu spoléhat. Dnes je míra sběru mědi u spotřebního a elektronického zboží pouze 53 %.

Aby bylo možné uspokojit nárůst poptávky, bude zapotřebí jak navýšení nabídky z nových dolů (bez ohledu na kvalitu rudy), tak z recyklovaných zdrojů (bez ohledu na to, jak efektivní může být). Největším impulsem pro větší nabídku je samotná poptávka. A globální snahy o dekarbonizaci ekonomické aktivity hovoří velmi jasně.

Zdroj: BloombergNEF