Švédská důchodová reforma - současná inspirace pro Česko

Z ohniska pozornosti zmizel i švýcarský model, zkušenosti Maďarů již dávno nejsou dávány za příklad, ochladlo i nadšení s řešením uskutečněným v Polsku. Nejčastěji se nyní skloňuje řešení švédské, a přiznejme si, řada jeho prvků a dílčích konstrukcí je akceptována jako vzor našeho budoucího směřování. Z toho důvodu se u něho krátce zastavíme. 

Původní povinný segment švédské soustavy sestával ze dvou částí. Ze základního (jednotného) důchodu a limitovaného doplňkového důchodu, odvozeného od příjmů. Potřeba jeho reformy byla zdůvodňována, mimo jiné, citlivostí na změny ekonomického růstu, demografickým vývojem, nespravedlivým přerozdělování příjmů atp. Z toho vycházely cíle usilující o finančně stabilní a spravedlivý systém s konstantní příspěvkovou sazbou, průhlednou redistribuci příjmů a konečně o vytvoření finančních úspor.

Řešení, lapidárně řečeno, spočívá v kombinaci průběžného a fondového financování, přičemž favorizován je průběžný segment NDC (Notional Defined Contribution), do něhož plyne 86 % příspěvků. Zbylých 14 % jde do fondu na individuální účty. V symbolické rovině jde o dva pilíře, které jsou doplněny o třetí, dobrovolný, zahrnující především kolektivní a individuální (při)pojištění. O příspěvky (18.5 % příjmů) se dělí zaměstnavatel se zaměstnancem na půl (v Česku je poměr 3:1). 16 % příjmů jde do prvního pilíře, 2.5 % do druhého. Důchody se indexují a odchod do důchodu je konstruován flexibilně, nejnižší věková hranice je stanovena na 61 let. Odložením věkové hranice se ale zvyšuje  výše důchodu ("zkracuje" předpokládaná doba dožití).

      
       Další nejrůznější informace na  http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm .