Finanční úřad může při kontrole knihy jízd použít záznam o pohybu vozidla

FÚ může při kontrole knihy jízd použít záznam o pohybu vozidla

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z července 2022 jsou finanční úřady pro účely správy daní oprávněny požadovat od Police ČR záznamy o pohybu vozidel. Finanční úřady tak mohou v souvislosti s daňovými povinnostmi relativně snadno znevěrohodnit předložené knihy jízd či jiná tvrzení týkající se pohybu vozidel.

Policie ČR provozuje systém automatické kontroly vozidel, který obsahuje pro správu daní využitelné údaje o pohybu vozidel. Finanční úřad má nyní dle rozsudku možnost si takto ověřit informace uvedené například v knize jízd pro vozidlo určité státní poznávací značky.

Uvedené platí ale i naopak: údaje od Policie ČR mohou potvrdit správnost a úplnost předkládaných knih jízd či jiných pro daně rozhodných tvrzení. „Údaje o pohybu vozidel tak mohou mít vliv na DPH (například uznání či neuznání nároku na odpočet daně na vstupu), daň z příjmů (například uznání nákladů na provoz vozidla a jeho odpisů) i daň ze závislé činnosti (například z důvodu používání firemního vozu pro soukromé účely),“ vysvětluje Jana Janoušková, daňová specialistka společnosti KODAP.

Kromě doplácení daně a souvisejícího penále a úroku z prodlení hrozí daňovému subjektu také trestněprávní postih. „Zde však záleží na výši doměřené daně, kdy trestné je zkrácení daně o 100 tisíc korun a více a obecně také na skutečnosti, zda správce daně usoudí, že řádné nevedení knihy jízd bylo způsobeno "pouze" z nedbalosti nebo úmyslně,“ dodává Michal Gembík ze společnosti TaxCounting, podle kterého lze však ze zkušenosti říci, že většina doměrků daně nad 100 tisíc korun vede k podání trestního oznámení a případnou opodstatněnost tohoto podání pak posuzují až orgány činné v trestním řízení a nikoli správce daně.

Co se týče vedení knihy jízd v rámci firmy, záleží na tom, komu tato povinnost připadá. „Pokud je zaměstnanci uložena povinnost vést nějakým způsobem knihu jízd při užívání firemního vozidla (volba formy a způsobu je plně na zaměstnavateli) a zaměstnanec tuto povinnost nesplní, odpovídá za škodu, kterou tím způsobí zaměstnavateli,“ říká David Šupej, advokát z kanceláře SEDLAKOVA LEGAL, podle kterého by se řešilo, zda škoda vůbec v nějaké výši vznikla, zda k jejímu vzniku došlo porušením právních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ze strany zaměstnance, zda se jedná o zaviněné jednání zaměstnance (úmysl nebo alespoň nedbalost) a konečně zda existuje příčinná souvislost mezi jednáním zaměstnance a vznikem škody. Všechny tyto aspekty přitom v případném sporu, pokud se se zaměstnancem nepodaří věc projednat a uzavřít dohodu o náhradě škody, prokazuje zaměstnavatel.