Povodeň 2002: Nejprve Dunaj, pak Vltava a Labe

Nebývale rozsáhlé záplavy před 20 lety způsobil pomalý přechod srážkové fronty a nasycenost půdy z předchozích dešťů.

Začátek srpnových povodní, které v roce 2002 zasáhly zejména území střední Evropy, se pojí se silnými dešti v Alpách. Jejich následkem se počátkem měsíce rozvodnil Dunaj a jeho přítoky. Srážková oblačnost se postupně přesunula na severovýchod, a od 6. do 7. srpna intenzivně pršelo i na jihu Čech. V následujících třech dnech množství srážek výrazně polevilo, déšť se vyskytoval hlavně v pohraničních oblastech západních a severních Čech a Moravskoslezského kraje. Od 11. srpna však zasáhla celé Česko nová frontální vlna, která velmi pomalu po několik dnů přecházela přes naše území od jihozápadu na severovýchod. V Čechách přestalo pršet 14. srpna, na Moravě a ve Slezsku až o 3 dny později. Půda nasycená vodou z předchozích srážek ani naplněné přehradní nádrže již nebyly schopné zadržet nový příval, a hladiny řek se vzedmuly. Nejvíce postižena byla území v povodí Vltavy a Labe, zejména pak od soutoku těchto řek dále po proudu.

Kromě Česka povodeň způsobila značné škody také v Německu, Rakousku, Maďarsku a Rumunsku. Podle RNDr. Jakuba Langhammera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy bylo kvůli velké vodě v srpnu 2002 evakuováno 250 tisíc osob, zemřelo 55 osob a celkové škody činily 20 mld. USD. Výši škod v České republice odhadlo Ministerstvo životního prostředí na 73 mld. Kč.

V Praze nejsilnější od roku 1432

Do Prahy se velká voda přiřítila plnou silou v úterý 13. srpna odpoledne a kulminovala o den později. Vltava se vylila z břehů a zaplavila ulice a domy v širokém pásu podél původního koryta. Povodeň zatopila 17 stanic metra, zničila spodní část trojské zoologické zahrady a napáchala značné škody na infrastruktuře. Nejvíce postižených objektů se nacházelo v Holešovicích, v Karlíně a v Libni. Z oblasti kolem říčního zákrutu se stalo obrovské jezero, z jehož hladiny čněly vršky dopravních značek a semaforů a pod vodou se ocitla přízemní podlaží, někdy i první patra budov.

Z porovnání s historickými prameny a se značkami na mostech a objektech v blízkosti říčního koryta vyplývá, že povodeň z roku 2002 byla v Praze druhá největší za dobu, co lidé údaje o záplavách zaznamenávali. Vyššího průtoku dosáhla Vltava pouze v roce 1432.

Vodní hladina při povodni kulminovala jen pár centimetrů pod okny prvního patra tehdejšího sídla ČSÚ na Invalidovně.

Vyzdvižení na stoly a skříně nestačilo

Český statistický úřad v roce 2002 sídlil v Karlíně, konkrétně v třípodlažním komplexu budov u stanice metra Invalidovna. Na základě výstrahy krizového štábu už v pondělí 12. srpna přemístili pracovníci ČSÚ v přízemních kancelářích výpočetní techniku a další zařízení, které by mohlo být poškozeno, na stoly a skříně. Do horních regálů se také přeskládaly knihy v knihovně. Voda měla dosáhnout maximálně 70 cm nad úroveň ulice. To vzhledem ke zvýšené podlaze v přízemí nemělo způsobit žádné vážnější problémy.

V noci z pondělí na úterý byla nařízena evakuace Karlína, takže zaměstnanci se na svá pracoviště několik dní nedostali. První obhlídky mohly proběhnout až v pátek, a jejich výsledky byly doslova děsivé. Voda zaplavila celé přízemí a dosahovala několik desítek centimetrů nad podlahy v prvním patře. Veškeré zařízení a vybavení kanceláří bylo totálně zničeno.

V následujících dnech a týdnech se zaměstnanci ČSÚ pustili do velkého úklidu, při kterém se snažili zachránit, co se dalo. Kromě výpočetní techniky a v ní uložených dat se podařilo obnovit i několik stovek nejcennějších historických svazků ze statistické knihovny. Ty byly po opláchnutí čistou vodou zmrazeny, a pak postupně vysušeny a desinfikovány. Nejvzácnější originály následně prošly náročným procesem restaurování, obsah ostatních byl naskenován a převeden do digitalizované podoby.

Po návratu do kanceláří čekal pracovníky úřadu doslova děsivý pohled.

Do roka a půl v novém

Do vodou narušené budovy v Karlíně již nebylo možné se vrátit. Její technický stav nebyl dobrý ani před povodněmi a o stěhování se uvažovalo už řadu měsíců. Žádná vhodná lokalita však nebyla vybrána a po srpnu 2002 musela být jednotlivá pracoviště ČSÚ provizorně rozmístěna do různých objektů v Praze a blízkém okolí. Ještě během srpna však proběhla jednání se společností Skanska CZ, která měla již hotový projekt administrativní budovy nedaleko stanice metra Skalka. Na projekt bylo vydáno územní rozhodnutí, nebylo tedy možné ho nějak zásadně měnit, ale pro účely ČSÚ byl vyhovující. Dne 23. září došlo k podpisu smlouvy o smlouvě budoucí mezi ČSÚ a Skanskou, a vzápětí byla zahájena příprava dokumentů pro získání stavebního povolení. Vzhledem k tomu, že se jednalo o odvrácení následků živelní pohromy, zkrátil stavební úřad lhůty pro provedení právních úkonů na polovinu. Stavební povolení bylo vydáno 17. března 2003 a kolaudace hotové budovy proběhla 11. listopadu. Kupní smlouvu o převodu nové budovy do majetku ČSÚ, resp. státu, podepsal tehdejší předseda ČSÚ Jan Fischer 4. prosince a ještě týž rok se do nového sídla začali stěhovat první zaměstnanci. Ti poslední sem dorazili v roce 2004 na jaře.