Monetární dilemata

I v ekonomii a na trzích je zřejmé neustálé pnutí mezi dvěma či více názorovými proudy. Není to náhoda. V případě americké monetární politiky nyní můžeme zaznamenat dva hlavní póly. Podle jednoho je třeba „naložit“ pořádně a co nejrychleji – zvedat sazby rychle a hodně, nejlépe nad aktuální inflaci tak, aby se reálné sazby počítané ze skutečné inflace dostaly do kladných čísel. Proti tomu krystalizuje názor, který poukazuje na to, že americká ekonomika již zpomaluje a monetární utahování se projevuje se zpožděním.

Druhý pohled klade důraz na to, že současné zvedání sazeb se projeví až za čas, a pokud by bylo razantnější, dojde k zbytečně velkému ochlazení ekonomické aktivity. Tedy v konečném důsledku k tomu, že Fed bude sazby muset zase snižovat a bude se dál točit cyklus tažený přehnaným utahováním a pak zase uvolňováním monetární politiky. V rámci tohoto druhého pohledu se dá operovat i s tím, že hodně velké skoky sazeb, popřípadě v kvantitativním utahování, by mohly vyvolat velké tenze na trzích. Což by přispělo k přehnanému šoku a v konečném cyklu znásobilo onen monetární cyklus.

V této souvislosti se můžeme podívat na následující graf, který ukazuje, jak je i toto relativní. V USA se sice někdo může domnívat, že sazby rostoucí o 75 bazických bodů jsou prudkým sprintem. Z grafu ale vidíme, že v mezinárodním srovnání v současném kontextu o žádný extrém nejde, naopak. Ale samozřejmě můžeme vše zase rozebrat s tím, že situace je všude trochu jiná.

Zdroj: Twitter

Vyhraněné názorové tábory se netvoří jen u taktických kroků centrálních bank, ale (možná zejména) u systematických/strategických otázek. Včetně samotné existence centrálních bank, či politiky založené na pravidlech, neřkuli algoritmech vs. ad hoc úvahách. Pravidla mohou mít svůj apel, ale proti tomu stojí například argumenty, že algoritmy nepostihnou výjimečné situace. A proti tomu zase můžeme namítnout, že právě absence neměnných pravidel přispívá (alespoň k některým) výjimečným situacím.

Tím vším dnes nechci ve čtenářovi budit pocit zmatku, marnosti, či povzbuzovat cynismus. Spíše bych rád poukázal na onu vším se prolínající názorovou protipólovost, která není náhodná - je přímo zabudována v našem dualistickém uvažování. Každý argument a pohled má své slabé stránky, některé pohledy mají i silné. A pokud chceme skutečné řešení, můžeme si připomenout třeba to, co (údajně) říkal Albert Einstein: Problém nemá řešení na té úrovni, na které vznikl. Což mimo jiné implikuje, že pokud problém vznikl z naší mysli, nemá řešení v mysli. Ale má ho.