Fialova vláda závodí s levicí a populisty, ale pro to ji většina voličů hlas nedala

Za minimálního zájmu médií Fialova vláda předminulý týden schválila předběžné návrhy státních rozpočtů pro léta 2023 až 2025. Je třeba podtrhnout, že jde nutně o návrhy předběžné, které ještě mohou doznat citelných změn. Nicméně i tak jde o dokument, který naznačuje, jak současná vláda uvažuje o svém přístupu k veřejným financím v celém jejím zbývajícím řádném funkčním období. Zkrátka a dobře, žádné zásadní ozdravování veřejných financí neplánuje.

V příštím roce by měl schodek státního rozpočtu dosahovat 295 miliard korun. V roce 2024 pak 296,8 miliardy korun a v roce 2025 celkem 297,9 miliardy korunu, vyplývá z dokumentu. Znamená to, že Fialův kabinet plánuje každý rok své vlády zatnout „sekeru“ státního rozpočtu v rozsahu kolem 300 miliard rok. Letos tato hodnota bude ještě dokonce překonána. Schodek bude letos nejpravděpodobněji činit 330 miliard korun, neboť musí dojít k jeho navýšení nad stávající plánovanou úroveň 280 miliard z důvodu války na Ukrajině a jejích ekonomických dopadů.

Z uvedeného plyne, že Fialova vláda za léta 2022 až 2025 vytvoří souhrnný schodek čítající zhruba 1220 miliard korun. Pro srovnání, Babišův kabinet v letech 2018 až 2021 vytvořil souhrnný schodek zhruba 813 miliard. Babišova vláda se ovšem v roce 2020 potýkala s nejhlubším propadem české ekonomiky v celé její historii, jenž nastal v důsledku pandemie. Podle stávajících prognóz zatím během vládnutí Fialova kabinetu nemá dojít k propadu výkonu české ekonomiky, pouze ke zpomalení jejího tempa růstu.

Na druhou stranu platí, že ekonomický růst, který do roku 2025 nastane, v relativním vyjádření snižuje závažnost víceméně 300miliardového schodku. Prostě proto, že 300 miliard se snáze ztratí v ekonomice o velikosti 7,8 bilionu korun, jakou má mít ta česká podle MMF v roce 2025, než v ekonomice o velikosti 6,5 bilionu, jakou má ta česká vykazovat dle MMF letos. Vskutku, ekonomický růst může stamiliardové deficity časem učinit méně závažnými, nynější vláda však voličům slibovala mnohem větší ambicióznost při ozdravování veřejných financí.

Sečteno, podrženo, Fialova vláda v tuto chvíli počítá s vytvořením ještě o 50 procent vyššího souhrnného schodku, než jaký vytvořila jí právě proto tolik kritizovaná vláda Babišova. Za takový výsledek by ratingové agentury Česko určitě nepochválily. Zřejmě by v důsledku došlo ke zhoršení ratingu, prvnímu od 90. let. Zhoršením ratingu už od začátku minulého měsíce hrozí – v podobě zhoršení výhledu – agentura Fitch.

Samozřejmě, současná vláda je objektivně v nesmírně těžké pozici. Lidé jsou z doby pandemie zvyklí na to, že je politici dávkami a dluhem uchrání před zhoršením životní úrovně i v čase citelného zhoršení ekonomické situace. Tu nyní zhoršuje zejména válka, související sankce a inflace. Tedy historicky mimořádné okolnosti. Jenže jací jiní politici než ti hlásící se alespoň zčásti k pravici by měli umět i v takto mimořádném čase umět učinit přítrž zhoubně bující nárokovosti. Pokud pravice začne s levicí nebo populisty závodit ve vyplácení mimořádných dávek nebo poskytování nesystémových úlev, zákonitě přestává být pravicí.

Bohužel, současná vláda takto závodit začala. Nemá šanci vyhrát. Přidá-li 5000 korun na mimořádném dávce na rok, populisté a levice odpoví, že by ji měla vyplácet měsíčně. Učiní-li tak pravice, budou populisté a levice žádat vyplácení každých čtrnáct dní. A tak dále.

Názornou ukázkou, jak lze v závodění s populisty snadno prohrát, je snížení spotřební daně z pohonných hmot.

Cena benzínu u českých čerpacích stanic tento týden každý den překonává svůj absolutní historický rekord.

Fialova vláda rozhodla s platností od 1. června o snížení daně z pohonných hmot o 1,50 koruny na litr. Předpokládala, že pohonné hmoty v důsledku opatření zlevní o 1,80 koruny na litr, neboť se bude platit i nižší DPH, která se vypočítává až po zohlednění právě spotřební daně. K takovému poklesu ale nedošlo. Čerpadláři v prvních dnech po zavedení snížené daně zlevnili o necelou korunu, ale toto snížení cen vzalo rychle zasvé a benzín se tak už nyní prodává o více než korunu na litr dráže než před snížením daně. Nafta je také citelně dražší než před snížením daně, o více než 60 haléřů na litr.

Čtyřměsíční snížení spotřební daně z pohonných hmot tak naráží na svůj klíčový koncepční problém. Je příliš malé na to, aby jej řidiči trvaleji zaznamenali, neboť může – a také je, jak vidíme – být překryto jen několikadenním pohybem cen ropy, od nichž se odvíjejí ceny na burze v Rotterdamu.

Důvodem mizivého viditelného účinku snížení spotřební daně je také fakt, že čerpací stanice si část příslušného snížení přisvojily, takže nezlevnily v celém rozsahu snížení daně, a naopak si navýšily marže. Vládu opatření vyjde za čtyři měsíce na čtyři miliardy korun. Z této částky ovšem až 1,5 miliardy poputuje do kapes čerpadlářů. Ti totiž platí nižší celkovou daň z pohonných hmot, ale do konečných cen promítli jen část tohoto snížení.

Fialova vláda tedy ustoupila tlaku levice a populistů, začala závodit v nesystémových úlevách, jako je přechodné snížení spotřební daně z paliv, jenže prohrála. Ekonomicky je opatření sporné, neb podstatná část úlevy končí v kapse čerpadlářů. Zároveň vláda prohrála i politicky, neboť opozice si teď smlsne na kritice, že benzín je nejdražší v historii hned první týden po snížení spotřební daně z něj. Vláda ale hlavně zradila své hodnoty. Protože nesystémově a nekoncepčně podpořila nárokovost.

Lukáš Kovanda
Hlavní ekonom, Trinity Bank