Hříšná ECB

Výprodeje vedou k poklesu cen těchto dluhopisů, a tedy k růstu jejich výnosů, což nakonec způsobuje růst nákladů na obsluhu státního dluhu daných zemí. Například zatímco německé desetileté výnosy se ještě nedostaly nad 2 %, italské už atakují čtyřku (kam se ovšem hrabou na české, které jsou nemají daleko do 6 %).

Základ chystaného mechanismu je jasný: ECB bude nakupovat dluhopisy těchto zemí (nebo bude snižovat svou držbu těchto dluhopisů pomaleji, než tomu bude u dluhopisů ostatních zemí eurozóny). ECB tak vlastně bude uměle zesilovat poptávku po těchto dluhopisech, pro soukromé investory čím dál méně atraktivních. 

ECB už má pro tento mechanismus i vznešené, bohulibé označení: půjde o oboj proti „fragmentaci trhu“ (se státními dluhopisy v eurozóně). Tato fragmentace totiž podle ECB oslabuje účinnost společné měnové politiky.

My, kteří nejsme nuceni mluvit euronewspeakem, bychom namísto „fragmentace trhu“ mluvili spíš o tom, že ceny dluhopisů zkrátka zcela standardně a v souladu s logikou tržní ekonomiky odrážejí vnímání rizik. Po několika letech, kdy byly rozdíly mezi členy eurozóny v oblasti rizik „zažehleny“ kvantitativním uvolňováním ECB, se tak vrací problém, že členové eurozóny se navzájem z pohledu fiskální disciplíny a výsledné zadluženosti velmi liší a do oblasti s jednou společnou měnou nepatří.

Snaha ECB rozdíly v ocenění rizik zahladit svým „bojem proti fragmentaci“ ještě zesiluje dlouhodobé podezření, že tato instituce páchá měnové financování (financování státních dluhů nově vytvořenými penězi) – tedy velký centrálněbankovní hřích způsobující inflaci. Nebude asi dlouho trvat, a onen nový mechanismus bude soudně napaden (nejspíš německými) právníky nebo ekonomy, podobně jako byly některé aktivity ECB napadeny už v minulosti. 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny