Reakce Ministerstva spravedlnosti na nepřesnosti v článku zveřejněném na webu iROZHLAS

Ministerstvo spravedlnosti reaguje na článek iRozhlasu. Opakovaně jsme v uváděli, že vnímáme závažnost tématu sexuálního zneužívání dětí a jsme připraveni spolupracovat s ostatními resorty na případných řešeních. V našich odpovědích jsme dále uváděli, že zvláštní předpisy mohou stanovit podmínky pro výkon určitých činností (tedy i pro práci s dětmi), kde mohou zohlednit skutečnost, že došlo k odsouzení za určitý trestný čin a kde také mohou stanovit, že překážkou pro výkon těchto činností může být i takové odsouzení, které již bylo zahlazeno, a tedy žádná doba 10 let zde nehraje roli. Podobné informace článek zcela pomíjí a vytváří dojem, že ministerstvo se problematikou nechce zabývat a je se současným stavem spokojeno. Toto tvrzení je zavádějící.

V článku se např. uvádí, že: „Resort nepovažuje za vhodné zakazovat činnost, když v souvislosti s ní nebyl spáchán trestný čin."

Ministerstvo spravedlnosti je gestorem občanského zákoníku, jehož úprava spolku a jiných forem právnických osob je obecná, uplatňuje se pro všechny případy a není vázána na konkrétní předmět činnosti. Jsme připraveni spolupracovat s ostatními resorty na případných řešeních. Nicméně otázka podmínek pro výkon činnosti pedagogických pracovníků a výkon činností spjatých s pravidelnou prací s dětmi není otázkou předpisů, které spadají do gesce Ministerstva spravedlnosti.

Autor článku dále uvádí: „Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že ochrana dětí je dostatečná a změny nechystá." Následuje přirovnání zneužívání dětí ke krádeži peněz, které je zcela vytržené z kontextu.

O změně koncepce trestu zákazu činnosti lze jistě vést odbornou diskuzi, nicméně máme za to, že problém, který má být řešen, není vhodné řešit prostřednictvím změny koncepce trestu zákazu činnosti tak, že by bylo možné pro futuro zakázat výkon určitých činností, když by se pachatel dopustil určitého trestného činu, aniž by takový trestný čin spáchal v souvislosti s výkonem této činnosti. Takové vymezení podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti považujeme za příliš široké a ponechávající příliš velký prostor pro úvahu soudce. Pokud by při spáchání trestného činu nijak nesouvisejícího s danou činností vyšlo na základě znaleckého posudku najevo, že pachatel trpí určitou sexuální deviací, pak jsou k dispozici jiné instituty na ochranu společnosti, jako je možnost uložit ochranné léčení, v nejzávažnějších případech zabezpečovací detence.

„Ministerstvo spravedlnosti namítá, že desetiletá délka zákazu je dostatečná a není důvod ji měnit."

Právní úprava trestu zákazu činnosti je obecná právní úprava v trestním zákoníku vztahující se na všechny případy. Její konstrukci považujeme za postačující. Doživotní zákaz činnosti bylo možné uložit podle trestního zákoníku z roku 1950 do roku 1956. Ministerstvo spravedlnosti ve své odpovědi ale současně uvedlo, že zvláštní předpisy mohou stanovit podmínky pro výkon určitých činností (tedy i pro práci s dětmi), kde mohou zohlednit skutečnost, že došlo k odsouzení za určitý trestný čin a kde také mohou stanovit, že překážkou pro výkon těchto činností může být i takové odsouzení, které již bylo zahlazeno, a tedy žádná doba 10 let zde nehraje roli.

Mgr. Vladimír Řepka, tiskový mluvčí Ministerstva spravedlnosti

13. 6. 2022