Lidé řeší jen dojezd, ne výhody elektroauta

Nedávno jel pětačtyřicetiletý Josef Patočka přítelkyni natankovat auto. „Po nastartování studeného naftového motoru jsem se zhrozil. A přitom to je jeden z nejmodernějších vznětových agregátů. To elektrické ticho je návykové,“ začíná své vyprávění o životě s elektrickým vozem ŠKODA ENYAQ iV jeho vůbec první český majitel.

Co se automobilů týká, je Josef příznivcem pohonu všech kol, před současným mladoboleslavským vozem vlastnil řadu aut, vždy však s náhonem na všechna čtyři. „Rodiče mají hybridní vůz, který čistě na elektřinu ujede jen pár kilometrů. Mně se však myšlenka zalíbila natolik, že jsem začal o elektrickém ježdění uvažovat víc – ale tak, aby na jedno nabití nešlo o padesát kilometrů, nýbrž klidně o pět set. A bez spalovacího motoru,“ vzpomíná na motivaci k pořízení elektromobilu.

Vůbec první český majitel vozu ŠKODA ENYAQ iV Josef Patočka

Severočeský podnikatel dnes elektrickým vozem jezdí denně do práce, často do Prahy a občas do Brna a na další místa v republice. Podle jeho slov je ENYAQ iV díky svým rozměrům, prostornosti a velikosti kufru ideálním rodinným autem.

Pohodlný je život s elektromobilem i v zimě: pět minut před startem stačí pomocí mobilní aplikace zapnout topení, a když pak člověk přijde k vozu, je čelní sklo odmrazené a interiér prohřátý. A totéž platí naopak o letním vychlazení.

„Auto dobíjím ponejvíce v práci. Je to mnohem pohodlnější než jezdit tankovat benzín nebo naftu. Nemusíte se nikam vypravovat, pak tankovat, zaplatit. Tady jen přijedu do práce, zapojím kabel a o nic dalšího se nestarám. Při odjezdu mám osmdesát procent kapacity, což je pohodlných 350 až 400 kilometrů dojezdu. Většinou se pohybuji v rozmezí čtyřiceti až osmdesáti procent, což navíc prodlužuje životnost baterie. Prakticky pořád mám nabito z domova či z práce. Veřejné nabíjecí stanice používám jen při delších cestách. A účet za elektřinu platím jednou ročně,“ vypočítává benefity elektrické mobility.

Prvních deset tisíc kilometrů ujel Josef s průměrnou spotřebou 14,9 kWh na sto kilometrů. Dalších deset tisíc, na podzim a v zimě, palubní počítač udával 20,5 kWh/100 km. Nejezdí přitom takzvaně na spotřebu, při předjíždění často využívá plný výkon a samozřejmě využívá také klimatizaci a topení. V létě tak Josef Patočka na plnou kapacitu baterie v klidu ujede pět set kilometrů i víc, a to i poměrně svižným stylem. V zimě je to pak o třetinu až čtvrtinu méně.

Spokojený elektrořidič dodává ještě další postřehy ohledně spotřeby: „Při rychlé jízdě po dálnici spotřeba pochopitelně stoupá a dojezd se zkracuje. Řekl bych, že je to stejné jako u auta se spalovacím motorem, kdy na dálnici místo běžných pěti litrů jedete za sedm. Tady si vůz místo 17 kWh bere zhruba 23 kWh. Topení nebo klimatizace zkracují dojezd zhruba o desetinu.“

Díky zmiňovanému udržování téměř neustále nabité baterie se za rok ježdění s elektrickým autem zatím nedostal do situace, že by mu po cestě došla „šťáva“. Ani se tomu nepřiblížil. „Na delší cestě zastavím třeba už na hodnotě padesáti procent a jdu nabíjet. Na u nás nejběžnějších 50kilowattových stanicích přibývá zhruba jedno procento za minutu. Stačí tak běžná pauza, káva, svačina a máte dvacet procent navíc a jedete dál. Mám tak jistotu, že na trase nezůstanu na holičkách, a vím, že v pohodě dojedu k další nabíječce, i kdyby některá byla obsazená nebo třeba mimo provoz. Navíc zatím je má zkušenost taková, že obsazenost je u stojanů minimální.“

Když je řeč o nabíjení, Josef Patočka přidává své poznatky i ohledně nákladů na provoz elektromobilu. Ceny za kilowatthodinu se poměrně liší – platí se čtyři i dvanáct korun. „Já jezdím v létě zhruba za šedesát haléřů na kilometr, v zimě za osmdesát,“ spočítal.

Byť si každodenní život s elektromobilem pochvaluje, dokáže si představit, že pro někoho tento typ pohonu nemusí být ve srovnání se spalovacím ten nejlepší – například pokud člověk nemá vyřešené vlastní nabíjení. Třeba v Turnově, kde Josef Patočka žije, není ani jedna veřejná nabíjecí stanice. Svízelné může být dobíjení i tehdy, když jedete s přívěsem: k většině stojanů je totiž potřeba zacouvat.

Pro něj samotného má ale ENYAQ iV v podstatě jen výhody: „Je to opravdu velice pohodlné. Spousta lidí řeší jen dojezd a výhody elektrického pohonu je nezajímají nebo o nich nevědí. Skvělé je, že ‚tankujete‘ doma, v práci. Elektřinu si můžete třeba díky solárním panelům vyrobit. Podmanivé je ticho při jízdě nebo absence vibrací od motoru. Když zastavíte, pod kapotou nic neběží. Odezva na plyn je okamžitá a zrychlení okouzlující. Když šlápnete na plynový pedál, nečekáte, až převodovka podřadí ze sedmičky na čtyřku, až se nafouká turbo a auto začne zrychlovat. Další výhodou, kterou jsem zatím nevyzkoušel, bude určitě i levnější servis, nejsou potřeba oleje, rozvodové řemeny, vstřikovače, filtry nebo AdBlue. Podle toho, co auto hlásí, to na první servis vypadá až v šedesáti tisících kilometrech. To by spalovací auto bylo v servisu už potřetí,“ pochvaluje si majitel život s elektrickým SUV ENYAQ iV.