Evropa chystá křemíkový štít, ten má bránit čipovým krizím

Investice společnosti Intel v Evropě mohou mít podobný význam jako zdejší základny americké armády. Nadnárodní firma s hlavním sídlem v Kalifornii je přeborníkem v odvětví polovodičových čipů – jednom z nejdůležitějších oborů, v němž dnes světové mocnosti bojují o technologickou převahu.

Zájmy Evropské unie a společnosti Intel se v mnohém prolínají. Foto: Shutterstock

Zájmy Intelu a Evropské unie se prolínají. Americká firma, která stále kraluje ve vývoji čipů, v minulosti zaostala za svými konkurenty v jejich výrobě a chce se vrátit na výsluní. Také Evropa by ráda obrátila dosavadní trend, protože její role v odvětví polovodičů klesá už po celá desetiletí. Evropská komise přišla s projektem jeho revitalizace, kterým se bude zabývat také české předsednictví v Radě EU ve druhé polovině letošního roku.

Intel letos oznámil plány postavit dvě nové továrny v německém Magdeburgu a dále investovat do výzkumných i výrobních kapacit po celé Evropě až 80 miliard eur. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to označila za první úspěch bruselské iniciativy, která směřuje k přijetí nové evropské legislativy – takzvaného Evropského aktu o čipech (The European Chips Act). Podobný zákon, který má povzbudit domácí strategické odvětví, chystají i Spojené státy.

Snaha o revitalizaci polovodičového průmyslu v Evropě a Americe má tři základní rozměry. Západ se chce za prvé vyhnout dalším výpadkům v dodávkách čipů, které zažíváme od covidové krize dodnes. Za druhé potřebuje posílit konkurenční schopnosti v ekonomice – čipy jsou základem veškerých moderních technologií.

A za třetí je tu širší bezpečnostní rozměr. Demokratické země si pořád v tomto odvětví udržují technologickou převahu. Pokud o ni přijdou, bude to mít závažné bezpečnostní důsledky. Platí to i v užším smyslu – nejmodernější čipy jsou klíčové také pro obranný průmysl. Když se podaří dotáhnout investice Intelu do úspěšného konce, transatlantická bezpečnostní vazba se ještě více posílí.

NOHAMA NA ZEMI

Velké ambice na druhé straně často vyvolávají i přehnaná očekávání. „Polovodičový nástup“ Evropy bude úspěšný v případě, že si dobře vyhodnotí, co je reálné a co nikoliv. Nové velké továrny typu těch, které plánuje Intel v Magdeburgu, jsou příslibem do budoucna, ale aktuální problém s nedostatkem čipů nevyřeší. A polovodičový průmysl není pouze samotná výroba čipů, jež je jednou z řady významných součástí celého řetězce. Největší přidaná hodnota vzniká ve firmách, jež se zabývají designem čipů. Vedle nich se v polovodičovém oboru prosazují firmy, které se zaměřují na produkci high-tech zařízení pro výrobu čipů. A na ni ještě navazuje sice méně sofistikovaná, ale také důležitá fáze kompletace, testování a balení.

Intel se rozhodl bořit představu, že by jednotlivé firmy v rámci celého řetězce měly mít úzkou specializaci. Tím se zásadně liší od proslulé tchajwanské společnosti TSMC, která je světovou jedničkou ve výrobě těch nejmodernějších čipů. Tchajwanci se totiž soustředí právě jen na výrobu čipů na zakázku jiných firem. V posledních letech s nimi dokázal v tomto segmentu držet do jisté míry krok už pouze jihokorejský Samsung. Není náhodou, že obě asijské firmy nyní investují do výroby ve Spojených státech a že právě o tchajwanskou investici by měla velký zájem řada evropských zemích včetně Česka.

Evropa i Amerika hodlají polovodičový průmysl podpořit miliardovými veřejnými investicemi. Cílem Evropského aktu o čipech je mimo jiné zmírnit pravidla čerpání státní podpory. Bude záležet na tom, jestli jednotlivé státy dokážou tok financí zacílit tím správným směrem. V případě jakékoliv veřejné podpory hrozí, že bude utracena neefektivně. Každá země by si měla nejdříve vyhodnotit, jestli už se tamní firmy v rámci celého řetězce mohou pochlubit nějakými výraznými úspěchy. A pak se rozhodnout, zda dává větší smysl nějak posílit tuto existující konkurenční výhodu, nebo se spíše snažit rozvinout další část řetězce.

Studie britských společností Imagination Technologies a Global Counsel například dochází k závěru, že Spojené království by nemělo jít cestou EU či Spojených států a snažit se za každou cenu získat na své území výrobu čipů. Britské firmy jsou silné ve výzkumu, vývoji a ochraně i prosazování svého duševního vlastnictví. Toho by se měly držet, říká studie.

Realisticky je nutné počítat s tím, že výroba nejmodernějších čipů zůstane doménou triumvirátu TSMC-Samsung-Intel. Pro Evropu bude důležité, aby investice pomohly posílit celý ekosystém od univerzitního výzkumu po malé a střední firmy. Plány Intelu v Magdeburgu, hlavním městě Saska-Anhaltska, jsou důležité, ale stejně významné je, že se nedaleko odtud v minulých letech zrodil projekt „Křemíkového Saska“. V klastru kolem Drážďan se usídlila řada firem napojených na polovodičový průmysl, loni tu začala vyrábět čipy pro automobilový průmysl společnost Bosch, která do nového provozu investovala miliardu eur.

Takových klastrů je v Evropě víc, jejich centry jsou například francouzský Grenoble, nizozemský Eindhoven, belgický Leuven a dnes už mimo Evropskou unii i britský Cardiff. Také Česko má své malé centrum polovodičového průmyslu v Rožnově pod Radhoštěm, které navazuje na tradici někdejší československé státní Tesly a kde mimo jiné vyrábí čipy nadnárodní firma onsemi (dříve ON Semiconductor). Mezi nejvýznamnější světové hráče v oboru patří nizozemská ASML, přední dodavatel zařízení pro výrobu čipů.

Jedním z evropských lídrů polovodičového průmyslu je nizozemská společnost ASML. Foto: Shutterstock

ROPA 21.STOLETÍ

O polovodičových čipech se říká, že se stávají ropou 21.století. Obavy Evropanů a Američanů, že jim hrozí stále větší závislost na výrobě ve východní Asii, jsou z tohoto pohledu logické. Naštěstí je zjevné, že s „novodobou ropou“ na tom mohou být demokratické země pořád výrazně lépe, než tomu bylo v případě fosilní suroviny.

Ropa a také zemní plyn byly v minulosti nebezpečnými nástroji v rukách řady autoritářských režimů a jak ukazuje agrese ruského diktátora Vladimira Putina na Ukrajině, platí to dodnes. Většinu trumfů v oboru polovodičových čipů drží demokratické státy – včetně jejich výroby ve východní Asii. Více než polovina světové produkce připadá na Tchaj-wan, Jižní Koreu a Japonsko. Zcela dominantní postavení v rámci celého odvětví mají Spojené státy. Americké firmy jsou lídry ve vývoji, designu i produkci zařízení pro výrobu čipů a drží technologické know-how. Právě ze spolupráce s Američany v minulosti dnes těží i asijské společnosti TSMC a Samsung. Americké restrikce vůči dodávkám technologie čínským firmám naopak způsobují, že Říše středu zatím ty nejpokročilejší čipy vyrábět nedovede.

Bylo by ale chybou čínský nástup v odvětví polovodičů jakkoliv podceňovat. Podobně jako Brusel a Washington věnuje velkou pozornost dalšímu rozvoji odvětví také Peking. Vzhledem k napjatým obchodním vztahům se Spojenými státy se snaží rozvíjet čínské schopnosti ve všech částech dodavatelského řetězce. Výrazný podíl už se Číně podařilo získat ve finální fázi řetězce – v kompletaci, testování a balení čipů. Silná je i ve výrobě relativně méně pokročilých čipů. Týdeník The Economist nedávno upozornil, že čínským firmám se také daří „stahovat“ značnou část zařízení pro výrobu čipů od západních firem. Tím se údajně čínským firmám daří do jisté míry narušovat například i dodavatelský řetězec tchajwanské společnosti TSMC, která je jako čistý výrobce také závislá na subdodávkách ze zahraničí.

ŘETĚZCE JINAK

Covidová krize ukázala, jak zranitelné jsou dodavatelské řetězce, do nichž jsou zapojeny firmy z desítek zemí. Koronavirus přitom zdaleka nebyl jediným podobným škůdcem světového obchodu – přidaly se k němu různé přírodní anomálie, aktivity hackerů nebo třeba zablokování Suezského průplavu. Putinova agrese pak potvrdila, že dalekosáhlé dopady může mít výpadek třeba jediné suroviny, jakou je vzácný plyn neon. Jeho dodávky pro polovodičový průmysl jsou do značné míry závislé na obou stranách konfliktu – byl totiž vedlejším produktem ocelářského průmyslu Ruska a jeho dalším zpracováním se zabývaly ukrajinské firmy.

Vývoj během posledních měsíců však zároveň potvrdil, že krize dodavatelských řetězců nemá jednoduché řešení typu onshoringu nebo reshoringu – přesunu veškeré výroby třeba do evropských zemí, které se chtějí do budoucna problémům vyhnout. Nedává to smysl ani z ekonomického, ani z bezpečnostního hlediska. Stávající řetězce se ukázaly mnohem odolnějšími, než mnozí očekávali, a pořád byly nejjistější cestou, jak výrobu a obchod oživit. A případné spoléhání na výrobu pouze ve vlastní zemi by bylo nejen drahé, ale také nebezpečné – dnes už je zcela evidentní, že žádný stát není zcela odolný proti všem současným hrozbám.

Přehodnocení si určitě zaslouží princip just-in-time, tedy systém dodávek přesně na čas, který příliš nepočítal s potřebou vytvářet si zásoby. Řetězce by měly být do budoucna odolnější a je možné toho dosáhnout diverzifikací. Současná situace, kdy v jednotlivých segmentech celého řetězce existují po celém světě jenom jeden nebo dva klíčoví dodavatelé, je po zkušenostech z posledních krizí nepřijatelná. A Putinova agrese ukázala, že zapojovat některé země do komplexních řetězců jednoduše možné není.

Nedostatek polovodičových čipů je jedním z největších problémů světové ekonomiky. Dobrou zprávou je, že podobně naladěně demokratické země mají v tomto oboru schopnost společně vybudovat diverzifikované i odolné řetězce. Evropská unie, Spojené státy, Velká Británie a demokratické země Indo-Pacifiku naštěstí mají obrovský znalostní, vývojový i výrobní potenciál. A jsou tu i další možní partneři jako Indie nebo země Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), které v minulosti příliš významnými hráči v odvětví nebyly, ale do budoucna mají ambiciózní plány.

JAN ŽIŽKA