Německé kdyby, chyby

Ve světle genocidy na Ukrajině neutichá debata o tom, zda je možné uvalit sankce na dovoz plynu do EU. Nejhlasitějším odpůrcem je Německo. To říká, že se od ruského plynu nemůže odstřihnout. Ano, nemůže, pokud nechce. A pokud chce, tak se může stát na Rusku ještě více závislé. 

Německo vloni dováželo 55% plynu z Ruska. V prvních třech měsících podíl poklesl na 40%. Německo chce podíl v létě snížit na 25%. Mimo topnou sezónu je to uvěřitelný cíl, ale klíčové bude, jaký bude příští topnou sezónu.  

Německo přes 30% plynu spotřebuje při výrobě elektřiny. To znamená, že kdyby se teoreticky podařilo výrazně snížit podíl elektřiny vyrobené v plynovkách, tak výrazně poklesne závislost na ruském plynu.

Aktuálně Německo ve svých zbývajících šesti jaderných reaktorech vyrobí tolik elektřiny, jako 80% plynových elektráren. Kdyby Německo v minulosti nevypnulo své jaderné elektrárny, tak by teoreticky nemuselo vyrábět elektřinu v plynových elektrárnách. A nepotřebovalo by ruský plyn. Takže teď můžeme s povytaženým obočím a nevěřícným kroucením hlavy říkat „chyba, velký chyba“. Ale jak říkala babička „Kdyby byly v dupě ryby, netřeba rybníka.“

Do závorky je potřeba vytknout dvě věci. Za prvé, jádro je baseload, tedy stabilní zdroj = není jej možné používat pro regulaci, jako peakový zdroj. To je nyní role plynu. Tuto roli může plnit uhlí a nově i investice Německa do smart grid. Za druhé, snížení spotřeby ruského plynu může mít více podob: zvýšení dovozů LNG, snížení spotřeby (to jsou ty nižší stupně na termostatech a v případě nutnosti regulační stupně), tepelná čerpadla a FV do každé rodiny… Konec závorky.

To ale není vše: pokud by Německo podle plánu vypnulo na konci roku zbývající reaktory a náhradou by byl plyn, tak by se německá spotřeba plynu při výrobě elektřiny zvýšila o 30%. A to už je věc, kterou lze ovlivnit dnešním rozhodnutím.

No, a co na to německá vláda? "Znovu jsme velmi pečlivě zkoumali, zda by nám delší provoz jaderných elektráren v této zahraničněpolitické situaci pomohl. Odpověď je záporná - nepomohlo by nám to," řekl německý vicekancléř Robert Habeck (8.3. 2022) :-o

Pozor, tohle rozhodnutí vlády jde naprosto proti veřejnému mínění Němců. Ano, ještě před invazí bylo 75% lidí pro uzavření jaderných elektráren. Ale nyní je 70% pro jejich zachování. Němci nechtějí zvyšovat závislosti na plynu, a navíc pokračovat ve financování války. Vláda si udělala analýzu nákladů a řekla si ne.

Analýzu nákladů. Ne analýzu nákladů a přínosů. Logicky prodloužení životnosti zbývajících reaktorů bude stát dost peněz, úsilí a je potřeba jednat hned: je potřeba přijmout legislativu, zajistit palivo, motivovat pracovníky v důchodu, aby se vrátili, začít provádět bezpečnostní kontroly, opravy… Pokud ale neuděláte i analýzu přínosů, tak nezjistíte, jestli ty náklady a námaha mají smysl. Jinými slovy, v zadání (udělat analýzu nákladů), už byla odpověď.

V této vládě ovládají ministerstvo průmyslu a životního prostředí němečtí Zelení. Ti dekády bojují proti jaderné energii a nechtějí se toho vzdát těsně před proběhnutím cílovou páskou. Navzdory tomu, že svět se změnil, změnilo se veřejné míněn (na které se odkazovali, když jim to pomáhalo v jejich snaze), navzdory tomu, že to automaticky neznamená ukončování jaderných elektráren v Německu. Tohle není hejt na Zelené. Ale na utopené náklady: celý život jsem se o něco snažil/myslel/něčemu věřil, a proto teď nebudu měnit názor.

Připomínám studii německých ekonomů, kteří spočítali, že při odstřižení se od ruského plynu by německá ekonomika v negativním scénáři poklesla o 3%. Méně než během covidu. „Není pochyb o tom, že se jedná o značné hospodářské náklady, ale zároveň jsou zjevně zvládnutelné v tom smyslu, že německá ekonomika v posledních letech překonala hlubší propady a rychle se z nich zotavila. Jak po roce 2009, tak po roce 2020 překonala ekonomika i politika větší poklesy HDP. Veřejné šíření strachu o katastrofických důsledcích energetického embarga ze strany lobbistických skupin a spřízněných think-tanků neobstojí na akademické úrovni.“

Autoři sepisují politické implikace: je potřeba motivovat účastníky k substituci. Kompenzace snižují motivaci k substituci a k energetickým úsporám. Pracovat na alternativách, viz jaderné elektrárny, LNG, norský plyn, FV… A tlumení dopadů na chudé domácnosti.

A ještě potřeba si uvědomit jednu věc. Vysoké ceny ropy a plynu velmi pravděpodobně neskončí s válkou na Ukrajině. Sníží se prémie za nejistotu, ale na úrovně z roku 2020 se dostaneme velmi obtížně bez velkého negativního šoku do poptávky.

V posledních letech se totiž málo investovalo do upstreamu, tedy do průzkumu a těžby energetických surovin. Vyspělé ekonomiky snížily investice na polovinu. Klesaly i investice do dalších oblastí energeticky. Takhle nejde o nic nového, jde o klasický cyklus: když jsou ceny energií vysoko, tak se investuje hodně, díky tomu ceny poklesnou a investuje se málo, proto ceny vzrostou… 

To mimo jiné znamená, že kompenzace vysokých cen pro domácnosti nebo podniky nejsou řešením a určitě ne krátkodobým řešením. Řešením problému jsou vyšší investice.

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny