Akcie jako reálné aktivum odolné inflaci?

Z ekonomů, analytiků a investorů se často stávají historici. Děje se tak houfně i nyní, když se kdekdo snaží přijít na to, jak si akcie vedou a povedou v prostředí vyšší inflace. Pokud bychom se spolehli jen na modely, můžeme dojít k řadě závěrů: K prudce klesajícím valuačním násobkům a ziskovosti a ve výsledku znatelné korekci akcií. Nebo v druhém extrému ke stále relativně vysokým valuacím a vysoké ziskovosti. Výběr z oněch kombinací si snažíme usnadnit právě pohledem historie – pohledem na to, jak se to v minulosti skutečně vyvrbilo. Co tedy říkají časy minulé o akciích a inflaci? A co jednoduchá teze o akciích jako reálném aktivu?

Akcie jako reálná aktiva

Třeba takový Jeremy Siegel již nějakou dobu tvrdí, že inflace se bude držet delší dobu nahoře a akcie jsou proti ní dobrým zajištěním. S jednoduchou logikou – jde fakticky o reálná aktiva, protože jde o vlastnické podíly na stroje, budovy, materiál, know how... A jelikož se reálným aktivům vede v prostředí inflace lépe, bude to platit i o akciích.

Trochu na kráse tato teze ztrácí ve chvíli, kdy si uvědomíme, že hodnota akcií není dána stroji a budovami jako takovými, ale tím, jaký tok hotovosti budou svým vlastníkům generovat. Takže nějaká firma může třeba za miliardu vybudovat továrnu na trpaslíky, ale pokud po trpaslících není poptávka, továrna nemusí mít hodnotu vůbec žádnou. Nebo jen materiálu, který v ní v různých podobách stojí – hodnotu likvidační.

Ona zkratka „akcie = reálné aktivum“ tak není od věci, ale přece jen je to zkratka velká. Jsme tedy opět u toho, jak vysoká inflace ovlivňuje ziskovost firem a také valuační násobky (které jsou ale do značné míry zase odrazem dlouhodobého ziskového výhledu a vedle toho požadované návratnosti).

Výlet do historie

Jeden z výletů do historie provedených na téma akcií a inflace podnikl v minulém roce Nicolas Rabener a jeho výsledky prezentoval na blogu CFAInstitute. V kostce:

1 . Investoři obecně považují akcie hned po komoditách za nejlepší zajištění proti vysoké inflaci.

2 . Nominální návratnost akcií je při inflaci nad 10 % vyšší nebo podobná jako na nižších inflačních hladinách.

3 . S reálnou návratností je to ale mnohem horší. Měsíční návratnost se při inflacích do 5 % pohybuje kolem 1 %, pak s rostoucí inflací klesá a s inflací nad 10 % je reálná návratnost cca na nule.

4 . Nejhůře na tom jsou sektory spotřebního zboží, automobilky, hotely, maloobchod.

5 . Nejlépe materiály a těžba s chemií a dopravou. A to i pokud dáme stranou období sedmdesátých let, kdy k vysoké inflaci výrazně přispíval ropný šok.

V podstatě tedy hovoříme o tom, že nejlepší by na akciích byla orientace na sektory, které jsou nejsilněji propojeny s komoditami (na prodejní, ne nákupní straně). Tedy u výše zmíněného prvního bodu. Podobných pohledů do minulosti je ale více, možná i s jinými výsledky. Každopádně předtím, než bychom na základě toho prezentovaného učinili závěr, že nejlepší jsou tedy stejně komodity, bych ale ještě rád zmínil trochu alternativní pohled: Investice do komodit jsou investicemi do nedostatku – do toho, že něco nebude. Akcie jsou investicí do hojnosti – do toho, že něco bude. Čemu se budeme věnovat?