Rusko dnes začíná bankrotovat. ČNB asi bude muset intervenovat na podporu koruny

Rusko podle všeho začíná dnes vykazovat známky platební neschopnosti, takže už směřuje k bankrotu. Dnes má totiž vyplácet úrok na svém dluhu, ale cizinci zřejmě žádné peníze neuvidí. Od pondělí platí v Rusku zákaz výplaty peněz pro ně. To je ovšem částečná platební neschopnost, ať už je zdůvodněná jakkoli. Rusko tedy míří ke krachu.

Zmrazení rezerv ruské centrální banky ze strany Západu, které krach Ruska mocně přibližuje, je ovšem současně varováním Číně. Její ještě vyšší prioritou se teď stane odpojení od dolaru. Aby, bude-li chtít napadnout Tchaj-wan, nemohl Západ také zmrazit její rezervy. Role dolaru coby rezervní měny tudíž oslabí, naopak posílí role zlata a případně také kryptoměn. Obchodníci s nimi registrují v těchto dnech zvýšený zájem ze strany Rusů nebo Ukrajinců, jejichž ekonomiky v důsledku zmrazení rezerv, sankcí a války kolabují.

Krach Ruska navíc může přijít ještě rychleji, než se mohlo zdát. Obchodníci se surovinami po celém světě, včetně Číny, totiž přestávají nakupovat podstatnou část ruské ropy. Ta sice zatím nepodléhá žádným přímým sankcím Západu, avšak obchodníci se obávají, že jim brzy podléhat bude, pročež se ji už teď zdráhají kupovat. A to přesto, že je nabízena v rekordní slevě.

Loni Rusko vyvezlo do zahraničí ropu za více než 110 miliard dolarů a k tomu ropné produkty za skoro 69 miliard. Ropa tedy představuje klíčový zdroj jeho příjmu (celkový export Ruska loni činil necelých 490 miliard dolarů). Pamětníci si vybavují, že cenová válka, kterou proti ostatním dodavatelům ropy, včetně tehdejšího Sovětského svazu, vedla v 80. letech Saúdská Arábie, znatelně přispěla ke zchudnutí a posléze i k pádu sovětského impéria, a tedy celé železné opony (zde). Nyní je Rusko v podobné situaci jako tehdy Sovětský svaz. Musí s cenou ropy hodně dolů, a ani tak ji nikdo nechce.

Ve všem ale situace stejná jako v 80. letech pochopitelně není. Hlavně ne v tom, že ropa dnes celosvětově enormně zdražuje. To proto, že z globálního trhu jako by se vypařily právě ruské dodávky. O to větší je celosvětově sháňka třeba po ropě blízkovýchodní nebo severomořské, takže jejich cena dramaticky roste.

Cena barelu severomořské ropy Brent v korunách ostatně dnes prvně v historii překonala metu 2500 korun, a dokonce 2600 korun, plyne z dat Bloombergu. Pohonné hmoty v ČR tudíž brzy vyletí nad úroveň 40 korun za litr.

Historicky rekordní je ovšem dnes nejen korunová cena ropy, ale též eurová cena plynu v EU (cena plynu se často vyvíjí v určitém tandemu s ropou) a aby toho nebylo málo ještě i cena dolarová uhlí v EU. To je obrovská inflační nálož pro příští měsíce a léta. Navíc únorová inflace v eurozóně, ještě „předválečná“, překonala podle dnešních dat Eurostatu očekávání a je též historicky rekordní – 5,8 procenta.

Euro se kvůli tomu podle Deutsche Bank ocitá v inflační spirále a Evropská centrální banka by měla na jeho podporu intervenovat (stalo by se tak prvně po 11 letech). Čím je totiž nyní ropa dražší, tím je euro slabší vůči dolaru, což jej právě vrhá do spirály. V ní je i česká koruna, a dokonce ještě víc. I Česká národní banka tak asi bude muset intervenovat, například i prodejem části svých devizových rezerv. Současně také bude muset zvednout základní úrokovou sazbu až na 5,5 procenta, jak uvádí dnes zveřejněná prognóza vlivné americké banky Goldman Sachs.

Koruna dnes poprvé od listopadu 2020, kdy vrcholila pandemie a nebyly ještě vakcíny, oslabuje nad 23,00 za dolar. Patří tak mezi šestici měn, které na ruskou invazi doplácí ve světě nejvíce. Od minulého čtvrtka, kdy invaze začala, citelně oslabila po boku forintu, zlotého, rublu a měn Kazachstánu a Kyrgyzstánu.

Evropské centrální bance doporučuje Deutsche Bank čelit inflační spirále zvýšením základní úrokové sazby do kladného pásma a zároveň provedením takzvaného „stabilizačního kvantitativního uvolňování“. V jeho rámci by ECB činila kroky zacílené na to, aby se příliš nenavyšovaly úroky na dluhu zemí zejména jižního křídla eurozóny, které jsou často předluženy. Došlo by tak k historicky mimořádnému vývoji, kdy by centrální banka zvyšovala úrokové sazby a přitom nadále prováděla kvantitativní uvolňování. Kvantitativní uvolňování by pak nebylo ovšem již možné zdůvodňovat jako snahu o dosažení cenové stability, resp. inflačního cíle, ale jednalo by se ryze o opatření, kdy se vytvářením nových peněz, probíhajícím dokonce i v čase značné inflace, předchází bankrotu zemí typu Itálie či Řecka.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)

Hlavní ekonom, Trinity Bank