Ranní glosa: Rusko-ukrajinský konflikt: koho bude bolet?

Napětí mezi Ruskem a Ukrajinou v posledních týdnech eskalovalo na nejvyšší úroveň od propuknutí konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014. Další kroky Ruska jsou v tuto chvíli nejasné a na stole tak zůstává hned několik scénářů, od postupné deeskalace napětí přes omezenou vojenskou intervenci Ruska na východě Ukrajiny až po otevřený válečný konflikt mezi oběma státy.

Makroekonomické dopady ruské vojenské agrese by do značné míry závisely na reakci ze strany Západu. Je nanejvýš pravděpodobné, že odpověď USA a EU by zahrnovala ekonomické sankce vůči Rusku, respektive další zpřísnění sankčního režimu platného od roku 2014. Vedle postihu vrcholných politických představitelů by byly ve hře sektorové sankce, a to včetně energetického a finančního sektoru. Krajní možností by pak bylo odpojení Ruska od systému SWIFT zprostředkujícího mezinárodní platební styk, což by ruská ekonomika – navzdory existenci alternativního domácího systému SPFS – minimálně krátkodobě pocítila.

Sankce na energetické exporty (a to i nepřímo prostřednictvím SWIFTu), stejně jako možnost ruské odplaty – například v podobě omezení dodávek zemního plynu – by však negativně dopadly také na Evropu. Ta totiž z Ruska dováží více než 40 % spotřeby plynu, přičemž závislost mnoha zemí je ještě výrazně vyšší, a to včetně České republiky, která v posledních letech dováží plyn výhradně z Ruska. Evropa se navíc v posledních měsících potýká s energetickou krizí, která z nemalé části souvisí právě s napjatou situací na trhu se zemním plynem (zásoby jsou aktuálně nejnižší za posledních deset let).

Jaké by byly možnosti Evropy vykompenzovat ztrátu ruských dodávek plynu? První alternativou je dovoz zkapalněného plynu (LNG), nicméně jak z důvodu nedostatečné globální nabídky, tak importní kapacity na straně Evropy by tyto dovozy nebyly s to zcela nahradit déle trvající výpadek ruských importů. Na řadu by tedy musela přijít opatření na straně poptávky – omezení spotřeby plynu v průmyslu, při výrobě elektřiny a vytápění, která jsou ekonomicky velmi nákladná. V dlouhodobém horizontu by však tento scénář uškodil zejména Rusku, neboť by zřejmě akceleroval odklon od (ruského) zemního plynu v Evropě a zásadně zpochybnil jeho roli „přemosťovacího“ energetického zdroje na cestě k uhlíkové neutralitě.