Češi mají v investičních fondech rekordní majetek. Letos ale bude investování po otrlé, silné povahy, ne všichni jsou na to připraveni, zvláště nováčci ne

Češi mají v investičních fondech zhruba 700 miliard korun, historicky rekordní sumu. Mnozí v uplynulých týdnech a měsících vložili své peníze do investičního fondu vůbec poprvé. Dosud si vystačili třeba jen se spořícím účtem nebo termínovaným vkladem v bance. Případně své úspory použili na nákup nemovitosti. Jenže byty a domy jsou rovněž rekordně drahé – a k tomu zdražují nejvýrazněji v celé EU. Takže stále více Čechů svěřuje své peníze právě fondům. Chtějí úspory uchránit před inflací, jež letos bude nejvýraznější od 90. let, přičemž už nejsou tolik jako dříve ochotni činit tak prostřednictvím pořízení nemovitosti, když jsou reality stále hůře dostupné.   

V nebývale širokém houfu se tak tuzemští investiční zelenáči vydávají na burzy. Jsou namlsáni jejich loňským výkonem, kdy třeba akcie na pražské burze zhodnotily o 40 procent, přičemž hlavní titul parketu, ČEZ, dokonce o 60 procent. Marketing bank, fondů, obchodníků s cennými papíry a nejrůznějších investičních „guru“ je utvrzuje v dojmu, že i letos se na burzách dočkají zhodnocení, které vysoce předčí inflaci. Takže nezbývá než připomenout a podtrhnout známou, snadno však opomíjenou poučku: minulé výnosy nejsou zárukou těch budoucích.    

Ne snad, že by akciové investování bylo nerozumem. Určitě ne. V dlouhodobém ohledu vynáší tolik jako máloco jiného. Jenže přechodně jej provází třeba i dosti hluboké propady. Na ně je možná zvyklý otrlý investor, pohybující se na burzách desítky let, nikoli však investiční začátečník. Zejména lidé, kteří se vydávají na burzy nově, by si tudíž měli nejprve rozmyslet, zda na něco takového vůbec mají nervy a žaludek. Pokud jim strach ze špatného investičního rozhodnutí a následného chudnutí rozhodí trvaleji spánek či jinak sníží kvalitu života, může být rozumnější – i ekonomicky – se na burzy vůbec nevydávat. Špatné spaní nebo stres z akciových pádů se po nějaké době promítnou ve zhoršeném zdraví, které má i své finanční náklady, často nezanedbatelné.

 Letošní rok přitom bude podle všeho na burzách – té pražské i světových – mnohem rozkmitanější než ten loňský. Zrovna v době, kdy se na burzy i v Česku vrhl houf zelenáčů, tedy nastanou pořádné poryvy. Ty v minulém týdnu signalizovalo vystoupení šéfa americké centrální banky – Fedu – Jeroma Powella. Ne snad, že by si Powell přál příliš rozkolísané burzy. Jenže nepřeje si ani inflaci. Ta je v USA na čtyřicetiletém maximu a mnozí Powellovi a jeho kolegům vyčítají, že s jejím krocením zaspali. Lze tak sázet na to, že Fed nyní bude ve svém tažení proti inflaci razantnější. Ostatně jeho zákonnou rolí je dbát právě o cenovou stabilitu (a zaměstnanost), nikoli přinášet potěchu a zisky burziánům.

Každým dnem tak teď stoupá riziko, že Powellův tým bude muset pořádně rozkolísat burzy, aby ve výhledu srazil inflaci. Protože jinak než utahováním své měnové politiky inflaci nezkrotí.

Utahování měnové politiky v případě Fedu znamená popořadě následující: nejprve ukončení programu nákupu aktiv za nově vytvářené miliardy dolarů, poté zahájení cyklu zvedání základní úrokové sazby a nakonec také zeštíhlování rozvahy, například i přímým rozprodejem části aktiv. Každý z těchto tří kroků je špatnou, rozkolísávající zprávou pro akciové trhy. Záleží tak na tom, do jaké míry už jsou tyto „špatné zprávy“ do cen akcií nyní započítány. Pokud nejsou započítány zcela, budou se akcie dále propadat od New Yorku po Prahu. Propad akcií ustane tehdy, až burzy „špatné zprávy“ do cen akcií započítají zcela. Potíž je v tom, že americká centrální banka přichází se stále horšími a horšími zprávy. Její výhled je z hlediska burz nyní ještě potemnělejší, než byl minulý měsíc, v prosinci. A za měsíc mohou být ve Fedu ještě pesimističtější než dnes.  

„Špatné zprávy“ Fedu jsou určující pro celý svět, i pro pražskou burzu, neboť vesměs znamenají takzvané stahování likvidity z globálních trhů. Dolar, nad nímž Fed bdí, je totiž světovou rezervní měnou číslo jedna a Spojené státy pak nejsilnější globální ekonomikou. Stahování dolarové aktivity pak jednoduše znamená to, že ve světě je méně a méně peněz zejména k rizikovějšímu investování, mezi něž se řadí i investování do akcií. A ještě méně peněz pak k extrémně rizikovému investování, třeba toho do kryptoměn. Proto se třeba bitcoin oproti loňskému listopadu propadl na méně než polovinu své ceny.

Není to tak, že jakákoli investice do akcií nebo kryptoměn je tím automaticky odepsána, jen nyní investoři musí mnohem obezřetněji než loni nebo předloni vybírat skutečně perspektivní akcie nebo i kryptoměny. Jenže to už je práce spíše pro investičního profesionála než zelenáče. A i profesionálové se v prostředí rozkmitaných trhů mýlí častěji, než by bylo příjemné jejich klientům, zejména těm z řad zelenáčů se slabšími nervy.  

V tuto chvíli ani ve Fedu nevědí, s jak moc „špatnými zprávami“ a v jakém počtu letos přijdou, resp. budou muset přijít, aby zkrotili inflaci. Tím pádem burzy po celém světě neví už vůbec, nač mají být připraveny. Fed například nyní stále častěji naznačuje, že v březnu zahájí cyklus utahování své úrokové sazby jejím zvýšením hned o 0,5 procentního bodu, namísto obvyklých 0,25 procentního bodu. Jednalo by se o první tak výrazné jednorázové zvýšení od roku 2000. Přitom Fed nevylučuje, že od března dále bude zvyšovat sazbu na každém svém zasedání. Oboje představuje „špatnou zprávou“, která ještě není do akcií zcela započítána. A takových zpráv může letos rychle přibývat.

Bude to chtít pevné nervy. A budou je potřebovat i lidé, kteří investují třeba jen do akcií na burze v Praze, která ještě loni představovala celkem zaručený, pohodlný „strojek na peníze“.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)