Když Fed zvedl sazby 27krát, akcie posílily o více než 25 %. Když jen 4krát, oslabily o více než 6 %

Při fungujících sebenaplňujících se proroctvích může vést neustálé ohlížení se do minulosti k dějinnému křečkovi v kole. S tím rozdílem, že jeho to (prý) baví. Majíc toto na paměti jsem se tento týden již dvakrát věnoval tomu, co tak v minulosti dělala různá investiční aktiva během cyklu zvedání sazeb. S poukázáním na to, že historie zde může dávat vlastně dost rozdílná vodítka v závislosti na tom, jakou její část si vybereme. Včetně chování sazeb a akcií.

Jak ukazuje následující tabulka, výběr je velmi pestrý. Konkrétně popisuje počet zvednutí sazeb v daném roce a to, jak si v něm vedl akciový trh. V první řadě si můžeme všimnout celkem jasného rozdělení vybrané historie na dvě odlišná období. První bychom mohli nazvat divokými sedmdesátými léty a počátkem let osmdesátých, kdy americká centrální banka zvedala sazby jako na běžícím pásu a v roce 1980 dokonce 27krát. V následujícím období již bylo vše znatelně klidnější:

Zdroj: Twitter

V dnešní době vyšší inflace jsou sedmdesátá léta opět připomínána, někým dokonce jako nějaké relevantní vodítko. Do něj to ale má stále hodně, hodně daleko. Tehdy šlo o dlouhé období vysoké inflace, která až za delší dobu přiměla Fed v čele s Paulem Volckerem k razantnímu utažení monetární politiky. Pak se vše začalo postupně zklidňovat. Dokonce do té míry, že období od cca počátku devadesátých let bývá nazýváno Velkým uklidněním, protože došlo ke snížení volatility většiny významných makroekonomických proměnných.

Ona dvě období, kterým se věnuje graf, jsou pak docela znát i na akciovém trhu. Jeho růsty a propady v letech zvedání sazeb jsou také v té první části mnohem divočejší než během Velkého uklidnění. Pointa tabulky je ale možná v průměru a mediánu, které nám říkají, že akciový trh měl v letech zvyšování sazeb tendenci k růstu. Což je v souladu s tím, co tu ode mne tento týden již zaznělo: Zvedání sazeb, či alespoň jeho počátek se obvykle pojí sice s pozdější, ale stále růstovou částí cyklu a akcie ještě nemají chuť hledět tak moc dopředu, aby viděly útlum. Relevance pro současnost je pak do značné míry dána mírou přechodnosti negativních tlaků ve výrobních vertikálách.

Všimnout si nyní můžeme i toho, že zatímco ještě relativně nedávno se na trzích intenzivně hovořilo o taperingu, respektive celkovém vývoji rozvahy Fedu, nyní jsou již klíčovým tématem právě sazby. Nedávno jsem tu v souvislosti s rozvahou poukazoval na projekce Deutsche Bank, které implikovaly, že se dostane na úrovně z počátku roku 2020 někdy v roce 2026. Se svou troškou mezitím přispěchali další, následující obrázek ukazuje projekce Goldman Sachs, které chytře ukazují i „rovnovážnou“ výši rozvahy:

Zdroj: Twitter

Předpokládám, že u oné rovnovážné výše jde o nějaký odhad toho, jak by měla rozvaha vypadat v nějakém standardním vztahu k dění v ekonomice, respektive u potenciálu. V tomto smyslu by se pak situace podle GS normalizovala někdy v roce 2024. Nyní se mi ale zdá, že pokud na této rovině nedojde k nějakému veletoči, pozornost bude už nadále upřena zejména na sazby. Jejich nové projekce od GS vypadají následovně a já k nim už jen krátce podotknu, že: Akciím nezáleží tolik na těchto sazbách, ale na těch dlouhodobých. A ne tak na jejich absolutní výši, ale výši relativní k očekávanému růstu ekonomiky a zisků.

Zdroj: Twitter

Přečtěte si také k úrokovým sazbám