Kulturní průmysly v ČR: Audiovizuální a mediální sektor v roce 2020

Publikace analyzuje jednotlivé oblasti kulturního průmyslu – knihy a tisk, film, hudbu, rozhlas, televizi a videohry –, a to zejména z hlediska výkonnostních ukazatelů a z pohledu spotřebitele.

Čtenářům poskytuje základní přehled ekonomických ukazatelů a návyků spotřebitelů pro jednotlivé oblasti audiovizuálního a mediálního sektoru. Údaje vycházejí především z výběrových šetření ČSÚ a jsou dále doplněny o data a studie profesních organizací.

Vymezení celkové oblasti kultury použité v publikaci odpovídá trojsektorovému pojetí kultury, jehož konkrétní schéma je převzato zejména z dokumentu Ekonomika kultury v Evropě vypracovaného pro Evropskou komisi společností KEA. Oblast kultury se podle něj dělí na tradiční (neprůmyslová) odvětví, u kterých produkty a služby nelze reprodukovat a jsou konzumovány obvykle na místě (např. výtvarné umění, divadlo, tanec, kulturní dědictví), a průmyslová odvětví, u nichž je kulturní zboží určeno k reprodukci a hromadnému užití (např. kniha, film, reprodukovaná hudba). Průmyslová a neprůmyslová odvětví jsou pak doplněna o třetí odvětví – tvůrčí (kreativní) průmysly, mezi něž se řadí např. módní návrhářství či reklama. V jejich rámci jsou kulturní prostředky a myšlenky použity také pro výstupy jiných než kulturních odvětví.

Základní přehled o aktuálních trendech

Publikace klade velký důraz na zachycení trendů souvisejících s rozvojem technologií. Postupující digitalizace a měnící se návyky spotřebitelů často determinují ekonomické výkony podniků v oblasti audiovizuálního a mediálního sektoru, jež se snaží na tyto změny pružně reagovat. Ekonomické výkony podniků byly v roce 2020 také silně ovlivněny důsledky pandemie covidu-19, která zasáhla každou oblast kulturních průmyslů v jiné míře. V jednotlivých kapitolách je proto dopadům pandemie na ekonomiku a spotřebitelské chování věnována vždy samostatná pasáž. Vládní omezení volného pohybu osob dopadla zejména na provozovatele maloobchodu s kulturním zbožím, provozovatele zařízení, producenty, pořadatele akcí a také autory a nakladatele. Naopak někteří poskytovatelé vysílání a digitálních služeb mohli těžit ze zvýšeného zájmu o média v souvislosti s větším množstvím volného času napříč věkovými skupinami obyvatel.

Text je členěn do osmi kapitol. První tři vymezují oblast zkoumání, použité zdroje a charakteristiku kulturních průmyslů. Další čtyři se věnují jednotlivým oblastem kulturních průmyslů, přičemž oblasti hudby a filmu a oblasti rozhlasu a televize jsou analyzovány ve společných kapitolách vzhledem k jejich podobné povaze. Jednotlivé kapitoly mají shodnou strukturu a po úvodním vymezení následují podkapitoly věnované ekonomickým ukazatelům a návykům spotřebitelů v dané oblasti. Pro srovnání se poslední, osmá kapitola věnuje základním ekonomickým údajům oblastí kreativních průmyslů. Publikované závěry slouží především jako orientační přehled trendů posledních let a základní úvod do problematiky.

Celou publikaci si můžete přečíst zde.