Atraktivita Česka? tradice a inovace, zdůrazňuje Bernard Bauer. Řada německých společností sem přišla nejen kvůli levné pracovní síle, ale také dobré vzdělanostní základně a dovednostem zaměstnanců.

Řada německých společností sem přišla nejen kvůli levné pracovní síle, ale také dobré vzdělanostní základně a dovednostem zaměstnanců. Jenže kvalifikovaní pracovníci mizí, učňovské školství se nedokáže přizpůsobit požadavkům trhu a firmy musí chybějící praxi suplovat, říká v rozhovoru pro MED Bernard Bauer, výkonný člen představenstva Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK).

Využít šance, které nearshoring nabízí, je z mého pohledu důležité téma pro novou českou vládu, říká Bernard Bauer. Foto: ČNOPK

Bernard Bauer (58) působil v Praze již v 90. letech a má tak možnost srovnávat, jak se Česko od montovny s levnou pracovní silou proměnilo v zemi, kde se v řadě průmyslových oborů daří vědě, výzkumu i inovacím. Jako dlouholetý šéf organizace, která sdružuje na 700 českých i německých firem, má dobrý přehled o tom, v čem by se podnikatelské prostředí mělo zlepšit. Kromě chybějícího provázání učňovského školství s firmami by se Česko mělo zaměřit také na digitalizaci státní správy, dopravní infrastrukturu nebo zavedení eura. A také využít proměny dodavatelských řetězců, kterými zamíchala pandemie koronaviru. „Česko je Německu opravdu blízko, a to nejen geograficky. Jako tradiční průmyslová země máte konkurenční výhodu a byla by škoda ji nevyužít,“ říká Bernard Bauer.

 V 90. letech minulého století bylo Česko zajímavé pro německé investory a zaměstnavatele především díky levné a zároveň kvalifikované pracovní síle. Od té doby se ale mnohé změnilo. V čem je atraktivní dnes?

Máte pravdu v tom, že v 90. letech sem mnoho firem přicházelo proto, že Česko považovalo za takový prodloužený ponk.  Některé společnosti v tom sice stále pokračují, ale éra montoven je pryč. Česko dnes může nabídnout o mnoho více. Je to země high-tech produktů, stále více firem sem umísťuje svá oddělení pro vědu a výzkum. Příkladem může být třeba Bosch, který má v Českých Budějovicích centrum pro vývoj inovativních produktů. Firmy jako Siemens nebo ZF z Česka dodávají svým mateřským koncernům nové impulzy pro další rozvoj.

V tom ale není Česko ve střední a východní Evropě samo.

Jenže na rozdíl třeba od Polska, Maďarska a částečně také Slovenska bylo Česko vždy rozvinutou průmyslovou zemí. Vaše země nabízí vzdělané inženýry, navíc s dlouhou tradicí v mnoha oborech. Má vytvořenou kvalitní vzdělanostní základnu. Právě ta kombinace tradice a nového dělá z Česka atraktivní zemi. 

Vaše komora již patnáct let provádí mezi svými členy pravidelný průzkum konjunktury. Co firmám podle vašich zjištění nejvíce chybí?

Pravidelný průzkum jsme dělali letos na jaře a společnosti v něm podobně jako v jiných letech negativně hodnotily potírání korupce a kriminality, kvalitu veřejné správy nebo transparentnost veřejných zakázek. V bleskovém průzkumu k nové vládě, který probíhal v říjnu, se k těmto naléhavým úkolům přidala digitalizace státní správy, výstavba dopravní infrastruktury nebo potřeba více otevřít trh zahraničním pracovním silám.

Co se ale jako velký nedostatek Česka pravidelně opakuje ve všech průzkumech, je téma vzdělání. Nemluvím o tom vysokoškolském, ale o učňovském školství, které je předpokladem kvalifikovaných dělnických pozic. V Česku chybí takzvané duální vzdělávání, které je běžné v Německu. Tedy model, kdy se firma a škola společně podílejí na výuce, která rovným dílem obsahuje jak teorii, tak praxi přímo ve výrobní sféře. Za posledních patnáct let se na tom nezměnilo bohužel nic.

Jak si to vysvětlujete?

Úzké propojení praxe a teorie v Česku ještě v 90. letech přetrvávalo z dob socialismu, což byl i důvod, proč řada firem do Česka zamířila. Pak ale začala éra, kdy se podporovalo vysokoškolské vzdělání a na to učňovské se poněkud zapomnělo. K tomu je třeba přidat i fakt, že každý kraj si propojenost škol a firem řídí sám, tato oblast není centralizována. My jsme postupně mluvili s vedoucími zástupci většiny krajů a musím říct, že mezi kraji jsou velké rozdíly. Vlastně existují jen dva, které se blíží německému modelu. Západní Čechy hraničí s Bavorskem, tam je nastartována spolupráce na obou stranách, kterou podporují regionální politici. A pak je tu Moravskoslezský kraj, kde se hejtman Ivo Vondrák snaží etablovat pilotní duální systém, kterého se účastní i naše členská firma Brose. To jsou dva dobré příklady, ale zbytek země se bohužel nedokázal přizpůsobit požadavkům trhu.

Jinými slovy střední školy učí obory, jejichž absolventy hospodářství často nepotřebuje. Naopak potřebné obory téměř chybí. Typickým příkladem je třeba mechatronika. Velké firmy ten výpadek různě nahrazují, třeba školícími centry nebo vlastním zaučením v podniku. Malé a střední společnosti na to ale nemají kapacity ani možnosti.

Je z toho nějaká cesta ven?

Za ČNOPK mohu říct, že se stále snažíme. Debatujeme, organizujeme exkurze do Německa, mluvíme se školami i firmami. Veškeré podklady k financování, organizaci i právnímu uspořádání duálního vzdělávání jsme nechali přeložit do češtiny a nabídli politikům. A jsme připraveni totéž udělat, až zasedne nová vláda.

Zlepšil se nějak nedostatek pracovních sil v době pandemie koronaviru?

Předpoklad, že na trhu práce bude k dispozici více lidí, se nenaplnil, nezaměstnanost v Česku téměř nestoupla. Takže kvalifikovaných sil je nadále nedostatek, což platí ve všech oborech.

Nic není tak blízko jako Česko. V automobilovém průmyslu to platí dvojnásob. Foto: Shutterstock

Z vašeho průzkumu také vyplývá, že v posledních letech opět roste podpora pro zavedení eura. Znamená to, že německé firmy mají s korunou potíže?

Naše průzkumy to říkají, důležitější je ale, co si o tom myslí čeští politici a veřejnost. Nová vláda bude zřejmě otevřenější vůči evropským tématům, nicméně v otázce eura přetrvává skepse. A totéž vyplývá z průzkumů veřejnosti.

Kurz koruny samozřejmě podnikání v Česku ovlivňuje. Nemluvím o nějaké krátkodobé fluktuaci, ale o nečekaných výkyvech, masivním posilování či oslabování vůči euru. Pro plánování a ekonomické vyhlídky firem zkrátka potřebujete mít určitou stabilitu, protože jinak vám vznikají vedlejší náklady. 

Mluvíme stále o německých firmách v Česku. Jak je to ale obráceně? V jakých oborech vidíte příležitosti pro české investory v Německu? Proč by vůbec měli u našich západních sousedů investovat?

Při zvažování investice není možné brát v potaz pouze německý trh. Kdo investuje v Německu, má otevřenější přístup k dalším světovým trhům. Pro české podnikatele může být Německo dobrý odrazový můstek.

Co se týče oborů, neřekl bych, že je v Německu atraktivní výroba, protože ta je z českého pohledu přeci jen dražší. Zajímavé příležitosti se ale nabízejí třeba v sektoru služeb, v digitalizaci, v technologických řešeních. Nemusí přitom jít o žádné velké investice, stačí najít díru na trhu, kterou je možné zaplnit. V mnoha oborech, například v herním průmyslu nebo nanotechnologiích, je Česko napřed. Rozhodně není třeba mít zbytečný ostych před velkým německým trhem.

Letos na jaře česko-německá komora iniciovala memorandum Driving Sustainability, v němž se firmy zavázaly k udržitelnému způsobu podnikání a k naplňování evropského Green Deal. Mezi signatáři jsou dceřiné firmy německých koncernů, znamená to, že české společnosti takové téma nezajímá?

Některé české instituce a firmy mezi signatáři najdete, třeba ČVUT nebo inovativní firmu AIMTEC. Máte pravdu, že za řadou firem stojí jejich německé „matky“, nicméně považovat kvůli tomu společnosti, které se pod memorandum podepsaly, jen za německé, je trochu ošidné. Už jen proto, že ve většině z nich pracují jako topmanažeři Češi.

Naším záměrem bylo vytvořit platformu podobně smýšlejících firem a podpořit v Česku udržitelné podnikání. ČNOPK pokračuje v tom, co se v minulosti osvědčilo, totiž v otevírání témat. Již v roce 2015 jsme přišli s Průmyslem 4.0, o němž se teď hodně mluví. Stejně tak jsme velký důraz kladli na propojení vědy a výzkumu s průmyslem. V roce 2017 jsme jako první provedli průzkum ke smart cities mezi českými městy a obcemi, a to v době, kdy nikdo pořádně nevěděl, k čemu všemu jsou inteligentní systémy vlastně dobré. Jedním z našich úkolů je klíčová témata iniciovat. A přesně to memorandum o udržitelnosti plní.

Kromě udržitelnosti je tu ještě jedno velké, „sousedské“ téma. Koronavirus zpřetrhal dodavatelské řetězce, často se mluví o takzvaném nearshoringu, tedy dodávkách, které by neputovaly přes půl planety, ale z blízkého okolí.

Nearshoring vidíme jako slibný trend. Řada zemí v EU si začíná uvědomovat, že mnoho polotovarů nebo produktů k nám putovalo z Asie a že je na čase ptát se, co jsme dělali v Evropě špatně, že jsme se ve výrobě spoléhali na dodávky právě například z asijských zemí.

Myslím, že pro Česko nearshoring znamená velkou příležitost. Pro německý automobilový průmysl jsou české podniky již nyní nejdůležitějším dodavatelem na světě. Když takovou pozici zkombinujete s dobrou výrobní základnou a tradicí, o níž jsme mluvili, vzniknou šance i pro jiné průmyslové obory. Česko má každopádně dobrou startovní pozici. Využít šance, které nearshoring nabízí, je z mého pohledu důležité téma pro novou českou vládu. 

Takže Česko je vůči Německu „near“?

Máme k tomu takové heslo: „Nichts ist nearer als Tschechien“ (Nic není tak „near“ jako Česko).Ostatně ta blízkost platí nejen pro Německo, ale pro celý prostor střední a východní Evropy. Česko v tom má jako průmyslová země konkurenční výhodu a byla by škoda ji nevyužít.

BLAHOSLAV HRUŠKA