Moravská společnost Hutira ukazuje, jak jsou v podnikání důležité nové nápady.

Moravská společnost Hutira ukazuje, jak jsou v podnikání důležité nové nápady. Ve zdánlivě konzervativním oboru plynárenství a vodárenství se dokázala prosadit především díky tomu, že nepřešlapuje na místě, sleduje trendy a nebojí se jít s nimi na zahraniční trhy.

Mobilní úpravny vody by se mohly uplatnit i v rozvojových zemích. Foto: Hutira

Když Ivo Hutira se svým stejnojmenným synem v roce 1990 zakládal rodinnou firmu, byl na tom podobně jako řada dalších, kteří zkusili své podnikatelské štěstí hned po revoluci. Neměli privatizační projekt, ani investora v zádech, a i okruh činnosti byl rozkročený do šíře: od těžby kamene a stavebnictví až po vrtání studní, vodárenství a plynařinu. Především ve dvou posledních oborech se Hutira nicméně prosadila a loni s téměř stopadesáti zaměstnanci oslavila třicet let na trhu. Ivo Hutira ml. o své firmě mluví jako o „rebelech v oboru“, protože se nebáli nabízet neotřelá řešení, která trh vůbec neznal.

Hutira třeba přišla s tím, že regulační zařízení na plynových přípojkách k jednotlivým obytným domům je možné nainstalovat pod chodník namísto tradičních plastových skříněk na fasádě domů. Jen v historickém centru Prahy je jich v zemi na 10 tisíc a díky moravským inovátorům má tak „Prágl“ úhlednější tvář. Dalším počinem byly takzvané farmářské stanice, vysokotlaké regulační soupravy, které umožňují upravovat tlak plynu za zlomek ceny klasické regulační technologie. Díky těmto soupravám je možné připojit nejen „farmu“, tedy zemědělskou organizaci, ale i jakékoliv jiného průmyslového odběratele nebo malou obec.

Kromě „rebelství“ ale v historii Hutiry hraje roli také spolehlivost a profesionalita. Dokazuje to třeba projekt někdejší státní firmy Škodaexport na kompletní výstavbu dvou paroplynových elektráren v Pákistánu. Ten sice roku 2009 zkrachoval, Hutira v něm nicméně pokračovala. „Oslovila nás přímo pákistánská strana, zakázku jsme dokončili s nimi a nakonec jsme byli vyhodnoceni jako nejlepší subdodavatel,“ popisuje ředitel Hutiry Radek Kundrata dodávku kompletních plynových částí pákistánských elektráren. Šlo částečně o kontejnerové řešení, které usnadňuje dopravu na místo, a jelikož kontejner slouží také jako stavební objekt, není třeba celou sestavu rozebírat a přesouvat. V roce 2013 putovala z Popůvek u Brna, kde Hutira sídlí, kontejnerová regulační stanice do ghanského města Tema. „V Ghaně jsme se pokoušeli získat i další zakázky, bohužel to nedopadlo. Velmi nám ale pomáhal tehdejší velvyslanec Miloslav Machálek. Myslím, že české plynárenství má obecně v Africe dobré jméno a dokáže se prosadit i v tvrdé konkurenci z Itálie, Řecka, Turecka, ale i Číny,“ říká Radek Kundrata.

Regulační stanice plynu namontovaná do kontejneru putovala mimo jiné i do Ghany. Foto: Hutira

EXPORT V ROCE NULA

Ve své kanceláři v Popůvkách u Brna, kde si Hutira před deseti lety vybudovala moderní zázemí, sice mapu světa se zapíchnutými vlaječkami nemá, výčet zemí, kam se výrobky moravské rodinné firmy dostaly, by si ale už nějakou vizualizaci zasloužil. Pobočky na Slovensku, Ukrajině, v Srbsku a Kanadě, zakázky ve východní i západní Evropě nebo Africe, technologie, která doputovala do Kambodži a výhledově míří do Karibiku. A k tomu další plány. Jako subdodavatel by se ráda Hutira dostala i do USA, Itálie nebo Uzbekistánu, kde velcí evropští kontraktoři, pro něž už moravská firma pracovala, soutěží o zakázky.

Radek Kundrata doufá také v návrat na Ukrajinu, kde má Hutira od roku 2011 svou dceřinou firmu. „Na Ukrajině byl velký potenciál v plynárenství, měli jsme tam rozjednáno řadu projektů. Ale protože jsme působili hlavně v oblasti Donbasu na východě země, kde zuří ozbrojené konflikty, prozatím tam naše podnikání usnulo,“ vysvětluje Radek Kundrata s tím, že do budoucna plánuje Hutira na zahraničních trzích významně posílit. „Letošek je pro nás v exportu takovým rokem nula. Chceme více vystupovat sami za sebe, dostávat se na trhy pod naší značkou. Věříme, že do pár let by zahraniční zakázky mohly tvořit až třetinu našeho obratu,“ líčí ředitel Hutiry.

Další expanzi „rebelů“ z Popůvek mají napomoci dvě mladé firmy, které doplnily rodinu společností Hutira, jež má dnes již dvanáct členů. Hutira green gas se zabývá „ozeleněním“ plynu, konkrétně úpravou bioplynu na biometan, má ale také projekty na využití vodíku nebo výrobu syntetických plynů. „Ještě před pěti lety se na nás konzervativní plynárenské společnosti dívaly skrz prsty, dnes je uvažování o plynu jako o obnovitelném a zeleném zdroji trendem, kterému se nelze vyhnout,“ říká Radek Kundrata.

Na zahraniční trhy cílí také značka Hutira-Vision, v níž je jedním ze společníků americká společnost Champion International Investments. Onou vizí v názvu, která v sobě spojuje ekologický i úsporný motiv, jsou úpravny vody. Od těch nejmenších ve velikosti lednice, po zařízení, které se dá odvézt v přívěsu za osobním autem, až po úpravny ve standardním lodním kontejneru nebo modulární systémy, které umožňují postavit stavebnicovým systémem technologii na míru. „Vsadili jsme na maximálně jednoduché ovládání, které je samozřejmě možné doplnit o dálkový monitoring a napojit na aplikaci v mobilním telefonu,“ vysvětluje Radek Kundrata. Mobilní úpravny vody by mohly najít uplatnění v rozvojových zemích, ale třeba také v uprchlických táborech, na vojenských misích nebo všude tam, kde je nutné z omezených zdrojů zajistit kvalitní pitnou vodu. Technologie je samozřejmě vhodná také pro firmy či obce, které mají vlastní vodovod nebo hledají záložní zdroje. Dokládají to ostatně i referenční projekty Hutira-Vision. Zařízení z Popůvek čistí vodu z lokálního zdroje opavského letního koupaliště, v kontejneru obloženém dřevem se zase skrývá technologická část úpravny vody z posilového zdroje v Rajnochovicích na Kroměřížsku.

KONEC VODNÍHO BLAHOBYTU

Pro Hutiru jsou malé úpravny svým způsobem návratem k vodě, byznysu, který je vedle plynu druhým pilířem podnikání společnosti. V Popůvkách přitom dokazují, že i tady drží prst na tepu doby a vodárenské technologie nabízejí v éře, kdy se mění přístup k vnímání vody jako nekonečného zdroje, který teče po otočení kohoutků. „Žijeme v době vodního blahobytu, ale nemusí to tak být stále. Na mnoha místech se vody nedostává, její cena za posledních třicet let raketově roste,“ upozorňuje Radek Kundrata. Malé úpravny vody z Hutiry jsou v tomto ohledu dobrou investicí, jejíž návratnost je rychlá. U zmíněného opavského koupaliště to byl rok a půl na vodárenskou technologii a tři roky včetně všech stavebních prací.

Na Hutiře je sympatické, že zelené uvažování nebere jen jako byznysovou příležitost, ale jako příležitost pro změnu. Firma nedávno koupila kus lesa a chce ho zachránit před vytěžením. V kamenolomu, kde kdysi začínal Ivo Hutira st., chystá firma namísto rozšíření těžby ekologický projekt. A „zelená mysl“ pracuje i v Popůvkách. „Máme fotovoltaiku, využíváme baterie, máme vlastní čističku odpadních vod, vodní vrt a chtěli bychom do areálu i včely,“ vyjmenovává Radek Kundrata. Hutira si nedávno nechala udělat vodní audit a chce změnit i hospodaření s touto komoditou. „Až sem přijedete příště, už vám dost možná rovnou z kohoutku natočíme sklenici vody z naší úpravny,“ dodává Radek Kundrata.

BLAHOSLAV HRUŠKA