Nutnost třetí dávky je takřka jistá, říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Zapojení praktických lékařů do procesu vakcinace je dle vás ideální? Pravidla pro nakládání s očkovací látkou od společností Pfizer/BioNTech, jež se v tuzemsku používá suverénně nejvíce, se zmírnila, přesto ji praktici pořád nemají…
V této chvíli mají praktici exkluzivně k dispozici pro své využití vakcíny od firem Moderna, AstraZeneca a Johnson&Johnson. Takže v počtu vakcín problém určitě není – mají jich dost. Je však potřeba zdůraznit, že musejí mít možnost obdržené dávky také vůbec vyočkovat. I proto, že nefungují jako velká centra, tedy od pondělí do neděle.

Ampulím od Pfizeru se ale beztak nevyhnou, pokud nás opravdu čeká třetí dávka vakcíny. Na ni velká očkovací centra už nejspíš fungovat nebudou.
Ano, o tom je potřeba přemýšlet už nyní. Je otázka, kam dál bude směřovat zaměření očkovací kampaně – ať už pro očkování dalších lidí, či přeočkování třetí dávkou. Hlavní silou nepochybně budou muset být praktičtí lékaři, byť počítáme i s chodem očkovacích míst například v rámci nemocnic. Velká centra byla a jsou klíčová pro co nejrychlejší proočkování populace, avšak na konci srpna či nejpozději v září zavřou. Doufejme, že tou dobou už budeme mít proočkovaný dostatečný podíl obyvatelstva. Už dnes se však musíme s praktiky bavit o tom, že k nim nejspíš po prázdninách zamíří očkovací látka Pfizer/BioNTech, jelikož i Evropské komise se na ně při svých hromadných objednávkách velmi spoléhá. Mnohé se odvine také od toho, jak časté bude muset být přeočkovávání. Jednoznačná data zatím k dispozici nemáme.

Je tedy už jisté, že na třetí dávku vakcíny půjdeme?
Velmi pravděpodobně ano. Otázkou teď spíše je její načasování. Prvotní data zatím stanovují jako nejvhodnější časový odstup od druhé dávky na devět měsíců, někteří odborníci prosazují až dvanáctiměsíční odstup. Ona první varianta by znamenala, že ti, kdo podstoupili vakcinaci letos v lednu, by šli na přeočkování už za půl roku. A na to musíme být připraveni. S množstvím vakcín by problém být neměl, máme jich objednáno tolik, že zvládneme přeočkovat celou populaci. Samozřejmě to platí jen tehdy, dodrží-li výrobci své závazky. Důležitá je pak otázka mutací, které mohou efektivitu některých vakcín výrazně snížit. To však nyní nejsme schopni říci.

Doposud infrastrukturu očkování obstarávaly krajské samosprávy, vy sám jste hovořil o nezbytném zapojení praktiků. Počítáte i nadále s koordinační rolí krajů?
Vzhledem k tomu, že řada praktiků ordinuje v propojení s krajskými nemocnicemi, zůstane část této infrastruktury asi zachována. Avšak zmizí velkokapacitní očkovací centra. Momentálně probíhá soutěž na distributory, nově se smlouvou na čtyři roky. To je věc, která ošetří právě způsob rozvážek vakcín praktikům. Současný centrální systém, jištěný například Armádou ČR, už zřejmě za několik měsíců – a určitě let – fungovat nebude. Je nutné to standardizovat a udělat z vakcíny proti covidu běžnou očkovací látku.

Máte nějaké indicie ohledně toho, zda se v Česku podaří dosáhnout na kýženou metu okolo 70 procent proočkovanosti populace?
Zatím víme, že zájem o podání vakcíny mezi lidmi pořád je. Dokonce se zatím nepotvrzuje, že by interes mezi mladší generací byl nižší, jak se o tom psalo v některých médiích. Dnes o půlnoci jsme spouštěli registraci pro kategorii 16 až 29 let (rozhovor vznikal v pátek 4. června vpodvečer – pozn. red.) a dosud se zaregistrovalo okolo 200 tisíc lidí. Dotazoval jsem se kolegů, jak se teď liší dynamika registrace od předchozích věkových kohort, a potvrdili mi, že je dokonce vyšší. Jde o dobrý signál, ačkoliv připouštím, že zájem může polevit.

A co ti, kteří už předem deklarovali, že se očkovat nebudou? Stát jim zatím – jako všem ostatním – hradí testy, což je však dlouhodobě neudržitelné. Přejdou do režimu samoplátců?
Toto nyní neřešíme. Naším cílem je proočkovat co nejvíce lidí, byť je jasné, že na sto procent nedosáhneme. Jak na tom skutečně jsme, seznáme koncem léta. Co se testů týče, postupně jich bude ubývat – v souvislosti s tím, jak poroste míra proočkovanosti. Testování bude spíše v útlumu. Předpokládáme, že po 1. červenci by mělo platit, že očkovaný člověk se už nebude muset vůbec testovat při cestování, což je v souladu s doporučením EU. Nenaočkovaní se však testování v případě cest do zahraničí nevyhnou. Ale s postupující vakcinací přestane být tato skupina obyvatel rizikem pro kapacitu nemocnic.

Čili „popírači“ očkování budou mít z pohledu státu prostě své vlastní problémy.
Určitě pro ně může být složitější cestování či jiné aktivity podmíněné testy.A též platí, že spousta z nich se tzv. promoří, covidem si projdou a budou částečně imunní. Ale jediná potvrzená ochrana je teď očkování, proto všechny prosím, aby je podstoupili.

Co by mělo být oním kritériem, jež rozhodne, že testovací praxi můžeme odložit?
Tím by právě mělo být dosažení kolektivní imunity. Poběží-li vše dosavadním tempem, mohli bychom jí dosáhnout v průběhu podzimu. Podívejte se na Izrael, v současnosti ruší většinu opatření, jelikož kolektivní imunity už dosáhl. Tam směřujeme i my. Záleží také na tom, jak bude vypadat konec léta. Začátkem září chceme protestovat děti vracející se do škol, abychom včas zachytili případný nárůst počtu nakažených. U firem to plánujeme také, byť zřejmě na dobrovolné bázi. Kromě onoho plošnějšího testování by však v této oblasti mělo dojít spíše k útlumu.

Toto léto je tedy napevno spojeno s testováním?
Přes léto se testům nevyhneme, jelikož proočkovanost ještě nebude dostatečně vysoká. Navíc zde musí být alternativa pro ty, kteří se k očkování dostanou později. PCR testy budou klíčové pro testování. Navíc platí, že hodláme udržet testovací kapacity, abychom zvládli masivněji testovat po prázdninách.

Váš předchůdce v křesle ministra, Petr Arenberger, představil „baterii“ testů hrazených státem – měsíčně jde o dva testy PCR a čtyři antigenní. S tímto schématem počítáte i pro letní měsíce?
Ano. Ale pravděpodobně dojde ke snížení frekvence proplácených testů v jednom měsíci na dva testy PCR a dva antigenní. Změnu nám umožní už zmíněný předpoklad, že počet očkovaných lidí bude rychle stoupat. Finální rozhodnutí padne koncem června.

Může dojít i k situaci, že stát ponechá částečně povinné testy, ale už je nebude proplácet?
Myslím, že zůstaneme u modelu, kdy proplácení předem určeného počtu testů zachováme, byť po 1. červenci je možné, že se jejich frekvence sníží. Je však zřejmé, že v určitém momentu se testování stane obsolentním – podobně jako kupříkladu v Izraeli.

Zvládne se vše v mantinelech stanovených pandemickým zákonem?
Zrovna tento zákon testování příliš neřeší, v jeho případě jde spíše o možnost zavírat různé provozy. Nejvyšší správní soud v minulých dnech rozhodl, že ani dle pandemického zákona či zákona o ochraně veřejného zdraví nemáme pravomoci uzavírat provozy v rámci prevence šíření nemoci covid-19. Což nám do jisté míry komplikuje situaci a zužuje prostor pro stanovení protiepidemických opatření.

Legislativně to už vyřešit nelze?
Šlo by, což o to, je ale otázka, nakolik vysoká je ochota kolegů ve sněmovně se tím zabývat. Znamenalo by to totiž navýšení pravomocí ministerstva zdravotnictví, jako je zavírání služeb. A to nemá nikdo rád. Jenže z minulého roku mám zkušenost, že situace se může kdykoli zhoršit – a v tu chvíli se ona opatření prostě zavést budou muset. Jednání na toto téma jsem s opozicí již zahájil.

Váš resort měl sjednotit pravidla pro sport, kultury, restaurace atd. Jak to vypadá?
V pondělí to dáváme na vládu. Námi předkládaný materiál se týká především sjednocení prokazování se testem, v současné době je to poměrně rozličné: od laboratorních testů přes samotesty až po potvrzení o testování od zaměstnavatele. To chceme sjednotit.

Jak by ono sjednocení mohlo vypadat?
Jsme v situaci, kdy asi nemá smysl pravidla zpřísňovat. Takže to zřejmě bude tak, že se půjde všude prokázat všemi třemi výše uvedenými variantami testů. Sjednotíme také pravidla pro kulturní akce a kongresy, zatímco první zmínění mohou mít akci až pro 500 osob, na kongresy smí jen polovina tohoto počtu. Zřejmě navýšíme povolený limit na 1000 lidí uvnitř, 2000 venku. Vycházíme ze současného vývoje epidemické situace.

Odpovědnost ponecháte na jednotlivých návštěvnících?
Tak to momentálně platí v případě hostů restaurací, hospod a barů. Avšak na akcích sportovních či kulturních, kam si kupujete vstupenku, a máte tedy regulovaný vstup, chceme ponechat odpovědnost a kontrolu na pořadatelích. Pokud zvedneme limit počtu účastníků, nejde to jinak.

Co povinnost nosit respirátory a roušky? Zůstanou s námi ze všech opatření nejdéle?
Pravděpodobně ano. Je to základní bariérové hygienické opatření. Otázkou k řešení spíše bude, kde je ponechat povinné. Zda to bude všude uvnitř, nebo třeba při vyšší koncentraci nehomogenní skupiny, což je modelově třeba veřejná hromadná doprava nebo nákupní centra. To mi přijde jako schůdnější cesta. Ve Spojených státech či v Německu se již vedou debaty, zda by očkovaní mohli sundat roušky úplně. Jednotné stanovisko nicméně zatím nemáme, budeme sledovat doporučení mezinárodních autorit typu Světové zdravotnické organizace (WHO) či Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC). Prozatím bych byl rád, aby v místech s větší koncentrací osob ve vnitřních prostorech zůstaly roušky povinné. Jak to ale bude například v létě, to ještě nevím.

Stanou se roušky či respirátory běžnou výbavou v období respiračních onemocnění?
Odborníci by to jistě uvítali. Přitom některým z nás připadali Asiaté, kteří se po Praze pohybovali převážně jen v rouškách, trochu bizarní. A teď vidíme, že dnes se toto vyplácí. Myslím, že nošení ochrany dýchadel budeme spíše doporučovat, než že bychom je povinně zaváděli třeba během chřipkové sezony. Mimochodem, omílané pravidlo tří R – ruce, rozestup, rouška – je platné jako hygienický základ i pro další kapénkami šířená onemocnění.

Sám jste řekl, že váš mandát ve funkci ministra je ohraničen podzimními volbami. Vytvoření úhradové vyhlášky na příští rok ještě bude na vás?
Ano, počítáme s tím. Teď finišujeme kompenzační vyhlášku, která pokryje díry, jež přinesl letošní rok. Pro ten příští sestavíme standardní úhradovou vyhlášku, která bude vycházet z dohadovacího řízení, jež nyní vedou pojišťovny s poskytovateli. Někde třeba k dohodě nedojde, a tak se o nastavení pravidel bude muset postarat ministerstvo. Stále platí, že nesmí být znevýhodnění ti, kteří se nedohodnou. Stihnout vše musíme do konce října. Znění vyhlášky by se však nemělo zásadně lišit od verzí z minulých let.

Při svém návratu na ministerstvo jste akcentoval otázku financování zdravotnictví. Měl jste na mysli nějaké nové zdroje? Zvyšovat platby za státní pojištěnce asi nelze do nekonečna.
To ne, byť to nyní bude muset proběhnout. Zákon nám ukládá, že nějakou míru valorizace musíme do konce června navrhnout. Hodlám řešit aktuální hojení zdravotnických rozpočtů, zatímco dlouhodobý horizont už nebude můj úkol, to bude zadání pro novou vládu vzešlou z říjnových voleb. Pravdou je, že z hlediska nákladů bude systém čelit náporu kvůli stárnutí populace, růstu počtu chronicky nemocných, ale i kvůli nástupu nových velmi drahých inovativních léků. Najít konsenzus ohledně financování je těžký úkol. Přesto bych řekl, že naše zdravotnictví během koronavirové krize obstálo.
Řada témat nám zmizela z hledáčku, ačkoliv jsme je řešili před covidem – třeba dostupnost primární péče. Na tom je potřeba opět pracovat. Musíme tvořit síť, opřít se o praktické lékaře a v případě nemocnic selektovat ty, které se mají zaměřovat spíše na následnou péči. Momentálně tu nemáme páteřní síť nemocnic, my jsme nicméně přišli s koncepcí nemocnic s urgentním příjmem, které by vlastně měly jako páteřní síť fungovat. Už dnes některé nemocnice vykonávají spíše následnou péči – a my bychom je měli v tomto ohledu podpořit. Najít k tomu zdroje financování, to už je otázka politické dohody.