Velké inflační překvapení se nekonalo. Co teď?

• Americká březnová inflace v souladu s konsensem trhu není zárukou budoucích „nepřekvapení“.
• Rychlé oživení v krátkém období není zárukou pokračování v tom střednědobém.
• Dolar ještě nemusel říct poslední slovo.

Velké inflační překvapení se nekonalo. Řeč je o březnovém výsledku americké inflace, kterému se nebojíme přiznat titul největšího strašáka tohoto týdne. Jenže co teď?

Rychlá rekapitulace. Americká inflace měřená indexem cen spotřebitelů v březnu vzrostla nejrychleji od roku 2012, a to meziročně z 1,7 % na 2,6 %. V jádrovém vyjádření, tedy bez započtení volatilních složek potravin a energií, tempo růstu cen vrostlo z 1,3 % na 1,6 %. Obě čísla překonala konsensus trhu shodně o jednu desetinu procentního bodu.

Nejen z tohoto pohledu, ale i z pohledu na jednotlivé složky indexů lze říct, že se žádné velké inflační překvapení nekonalo, resp. bylo minimální a trhy jej „přehlédly“. Nebyli jsme tak svědky obdobného scénáře jako minulý pátek, kdy index cen výrobců vzrostl z 2,8 % na 4,2 % meziročně, zatímco konsensus činil 3,8 %. Index PPI obvykle nebývá číslem, které by výrazně rozhýbalo trhy. Minulý pátek byl však vzhledem k přestřelení predikce výjimkou, která přinesla nárůst výnosu desetiletého dluhopisu o zhruba pět bazických bodů a spolu s tím posílení dolaru, předtím po většinu minulého týdne oslabujícího.

Nelze se tedy divit, že trhy přistupovaly k výsledku březnové inflace s nejistotou spojenou s možným citelným přestřelením tržního odhadu. Na to ale nakonec nedošlo, přičemž trh byl evidentně na pozorované zrychlení připraven a zaceněn. Navíc přišla zpráva o pozastavení očkování vakcínou Johnson & Johnson. Tato kombinace vyvolala pokles výnosů podél celé americké výnosové křivky, především pak v její střední a delší části. Například desetiletý instrument se vrátil zpět na úrovně kolem 1,62 %, které jsme zaznamenali před pátečním zveřejněním indexu cen výrobců. Směrem dolů se pak posunul i dolar, z čehož profitovaly rizikové měny, včetně koruny posilující pod hranici 26,00 za euro.

Ale dost řečí o tom, co bylo. Klíčová je budoucnost. Předně je potřeba upozornit, že březnová inflace v souladu s konsensem není zárukou opakování stejného scénáře v příštích měsících. Spojené státy podle všech ukazatelů zažívají období sílících proinflačních tlaků, za nimiž stojí otevírající se ekonomika, zejména díky očkování, fiskální podpora a extrémně akomodativní měnová politika podporující příznivé podmínky financování. Samostatnou kapitolou jsou zvýšené úspory, u nichž lze spekulovat, do jaké míry (ne)budou využity pro popandemickou spotřebu.

Ale nepředbíhejme. Nehledě na reakci trhů na březnovou inflaci, rizika dalšího vývoje jsou dle našeho názoru stále nakloněna směrem k vyšším tržním sazbám z titulu nad očekávání lepších dat. Nejde totiž jen o březnovou inflaci nebo o dnes zveřejněný březnový maloobchod a průmysl, u nichž můžeme počítat se silným růstem, v prvním případě díky vypláceným šekům, ve druhém díky lepšímu počasí. Jde především o další měsíce druhého a začátek třetího čtvrtletí, kdy budeme svědky pokračujícího otevírání americké ekonomiky, které se nutně na příchozích datech projeví – podle nás s převažujícím rizikem překvapení směrem nahoru (nejsilnější reakce tradičně čekáme u případných překvapení dat o tvorbě nových pracovních míst mimo zemědělství).

Vývoj posledních dní se drží v duchu slabšího dolaru a silnějších rizikových měn. To se ve zbytku týdne patrně už nezmění. Nemusí to však nutně znamenat námi předvídaný začátek obratu dlouhodobějšího trendu od dolaru k rizikovějším měnám. K tomu stále postrádáme zlepšení pandemické situace mimo USA spolu se zrychlením očkování a zahájením znovuotevírání ekonomik.

Nadále proto předpokládáme, že dolar ještě neřekl poslední slovo. Je tedy možný posun zpět směrem pod 1,1900 EURUSD a u dolarového indexu nad 92 bodů. To platí zejména ve vztahu k sazbám, což udržuje rizika rizikovějších měn naživu. Nemělo by se ale jednat o tak rychlý a intenzivní pohyb sazeb, který jsme viděli například během února. To však nemění nic na tom, že bychom se v případě sledovaného desetiletého amerického výnosu nemohli během druhého čtvrtletí dostat zpět nad 1,7 %. Zajímavé bude rovněž sledovat vývoj pětiletého bondu, který obvykle citlivě reaguje na případné změny sázek trhu na budoucí vývoj sazeb Fedu, jako jsme viděli na přelomu března a dubna.

„Letní láska“ nemusí vydržet do příštího roku

Co nás tedy čeká v příštích měsících? Věříme v další nárůst inflace, a to o vyšší čísla, než byla ta březnová (některé odhady spekulují o hodnotách kolem 3 %). Nadále bude klíčová rétorika Fedu. Ten už dlouho upozorňuje na tranzitorní aspekty jarní a letní inflace. Kde by ale Powell a spol. mohli více přitlačit, je důraz, že půjde o vývoj v krátkém období, který se nemusí nutně projevit v tom střednědobém. Existují sice rizika jako vyšší ceny vstupů po delší dobu, například z titulu nedostatku komponentů, nemůžeme ale s jistotou říct, že se projeví i ve spotřebitelské inflaci. Je tu totiž varianta snížení marží, která by se výsledných cenách neměla projevit.

S inflací souvisí otázka očekávaného boomu spotřeby. Půjde jen o krátkodobou záležitost spojenou s otevřením ekonomiky a odloženou spotřebou, nebo budeme svědky pozvolně rostoucí spotřeby přelévající se do delšího období? Ve spotřebitelskou euforii v krátkém období věříme, v její výdrž a transformaci do střednědobého období už tolik ne, což ale neznamená návrat desinflačních tlaků. Příští rok by se měl spíše nést v duchu popandemické „normalizace“ navazující na letošní vlnu rychlého oživení.

Tato představa kopíruje výhled Fedu, který pro příští rok pracuje s pomalejším tempem růstu (dle prognózy jde o zpomalení z 6,5 % na 3,3 %), pokračující obnovou na trhu práce (míra nezaměstnanosti pod 4 %), která bude podle nás z dlouhodobé perspektivy a s důrazem na inkluzivní mandát plné zaměstnanosti nejsložitější, a nakonec se zpomalením tempa růstu inflace, avšak nikoli tak výrazným, že by Fed nemohl zahájit postupné snižování tempa nákupů aktiv v rámci programu QE. První zmínky o tomto kroku by přitom mohly padnout ještě v závěru letošního roku.

Na sazby podle nás dojde až později, to znamená nejdříve v roce 2023, což je dřívější načasování, než ukazuje aktuální prognóza Fedu. To by mělo korespondovat s dále se zlepšující situací na trhu práce s důrazem na mzdy a jejich vliv na inflaci a udržitelný inflační výhled s pevně ukotvenými dlouhodobými inflačními očekáváními – v souladu s mandátem cenové stability v podobě cílení průměrné inflace na 2 %.

VÝHLED PRO DNEŠNÍ DEN

Dolar se vůči euru v online směnárně RoklenFx obchoduje za středový kurz 1,1976 EURUSD, dolarový index se pak nachází na hodnotě 91,63 bodu. Během dne by se kurz EURUSD měl pohybovat v rozmezí od 1,1912 do 1,2017 EURUSD.**

Koruna se aktuálně vůči euru v online směnárně RoklenFx obchoduje za středový kurz 25,97 EURCZK. Dle naší predikce by se kurz vůči euru měl držet v rozmezí 25,84 až 26,00 EURCZK, ve dvojici s dolarem zase od 21,53 až 21,80 USDCZK.**

**Průměrný nominální kurz, zveřejňovaný ECB, bude dle použitých modelů s vysokou pravděpodobností ve zmíněném intervalu. Predikce měnových kurzů jsou založeny na modelu časových řad, který zohledňuje předchozí hodnotu kurzu i jeho minulou volatilitu. K přesnějšímu určení budoucí volatility je do modelu navíc zakomponován faktor zveřejňování makroekonomických dat. Model je tak schopen určit, kdy lze očekávat zvýšenou či sníženou volatilitu směnného kurzu.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. odpovědnost.