Milionářský penzista ze Severního Porýní-Vestfálska při cestě městem najížděl na úsek silnice vedoucí strmě dolů a narazil nízkým podvozkem svého ferrari do zlomu asfaltového povrchu. Prudkým nárazem na povrch komunikace došlo k silnému poškození levé zadní části vozidla. Nyní jeho pojišťovna, která škodu vyřizovala, zažalovala s regresním nárokem obec Cochum, kde se karambol udál. Svůj podnět soudu zdůvodnila tím, že ulice ve městě jsou ve velmi špatném stavu. Tím pádem nese město na této škodě vinu. Podle posudku poškozeného auta činí škoda celkem 62 433 EUR.
Pojišťovna sice náhradu za pojistnou událost klientovi už zaplatila, nyní ale v regresním řízení chce své peníze zpět od obce. A to včetně nákladů na právní zastoupení a na vypracování odborných posudků od znalců. Přitom aktuální hodnota vozidla je podle pojišťovny 940 000 EUR, což potvrdil i on-line magazín Ruhr24.de. Nyní je na zemském soudu v Koblenci, aby v případě rozhodl. Pro město Cochem by mohl být rozsudek dlouhodobé následky. Pokud by se jeho odpovědnost potvrdila, přešly by na něj do budoucna velmi pravděpodobně i další enormní garance za podobné události v dopravě.
Jinou kuriózní situaci řeší aktuálně v Dolním Sasku. Ambiciózní motorista po nezaviněné nehodě svého ferrari odmítl akceptovat z pojištění jako náhradní vůz Porsche 911 jako nedostatečný. Jeho volba padla bez konzultace na Lamborghini Aventador. Tento ikonický supersport si najal hned na 11 dnů a poté poslat účet znějící na tisíce EUR své pojišťovně. Ta se ale – pro něj kupodivu – postavila proti proplacení faktury.
V zásadě není na počínání pojištěného zákazníka nic neobvyklého. Pojistitel musí poškozenému automobilistovi poskytnout z povinného ručení náhradní vozidlo k zapůjčení. Přitom nicméně platí pravidlo, že vypůjčená náhrada by měla být s poškozeným autem v servisu srovnatelná.
A zde pojišťovna argumentovala, že jako dočasnou náhradu za ferrari by měl poškozený přijmout Porsche 911 nebo třeba BMV řady 8. Jenže „fajnšmekr“ s ferrari s tím nebyl spokojený, nezdálo se mu to adekvátní. Podal podnět k soudu, kde ho překvapilo mínění soudce, že došel ke stejnému závěru jako nepřející likvidátoři pojišťovny. Podle vrchního soudu v Celle se dalo předpokládat, že se motorista na tak krátkou dobu 11 dnů spokojí s typově stejným vysoce ceněným sportovním vozem. Jenomže „typová podobnost“ byla právě kamenem úrazu, zde žalující uváděl argumenty, proč nelze přece Ferrari srovnávat s nabízenými „chudinkami“. A tak soudce přešel k rozhodnutí, že v případě obzvláště vysoké ceny za nájem vozidla se musí poškozený spokojit s “menším řešením“.