Je důležité, aby lidé mohli stárnout v komunitě a v místě, na které jsou zvyklí

Publikace shrnuje pravidla uceleného konceptu seniorského bydlení, při jehož tvorbě Dan Žárský čerpal z dlouholetých zkušeností a návštěv obdobných zařízení po celém světě. „Praktické zkušenosti s výstavbou pobytových zařízení a návštěvy v řadě dalších mi potvrdily, že je třeba k nim přistupovat s ambicí, aby se v nich klienti cítili jako doma. A to již od prvních úvah u zadavatelů výstavby,“ shrnuje motivy k sepsání publikace Dan Žárský.

Mýtus č. 1: uprostřed přírody, daleko od lidí

Jedním z častých omylů je představa ideálního domova pro seniory daleko od civilizace. „Na naše středisko se obrátil majitel rekreačního zařízení, které nám nabídl k odkupu, dle jeho názoru by se ideálně hodilo na domov pro seniory: je daleko od ruchu města a uprostřed přírody,“ přibližuje Dan Žárský poměrně zažitou představu ideálního bydlení pro seniory – daleko od města, uprostřed ničeho.

Ačkoliv se pobyt uprostřed přírody může na první pohled jevit jako ideální, ve skutečnosti seniory vytrhává z mezigeneračního prostředí a prohlubuje jejich izolaci. Násilné oddělení nejstarší generace od zbytku společnosti ve výsledku neprospívá ani jedné straně.

„Pro společnost a vizi dobrého stárnutí, zejména v dlouhověké společnosti, jako je ta naše, je důležité, aby lidé mohli stárnout v komunitě a v místě, na které jsou zvyklí, znají je a sami zde nejsou anonymními obyvateli, ale přirozenou součástí,“ dodává Olga Starostová, socioložka a odborná garantka Institutu důstojného stárnutí Diakonie ČCE.

Mýtus č. 2: sterilní a jednoduché prostředí

Dodnes se setkáváme s domovy pro seniory, které svými strohými a prázdnými interiéry osvětlenými studeným světlem zářivek připomínají spíše nemocnice. Vnitřní uspořádání domovů je přitom pro příjemný život klientů stěžejní. Obydlí pro seniory dělá příjemnější a důstojný zejména dojem zabydlenosti, funkčnost, přítomnost měkkých povrchů, individuální řešení každého pokoje, příjemné osvětlení, členění dlouhých prostor, snadný přístup do zeleně nebo užití přírodních materiálů.

Mýtus č. 3: moderní rovná se lepší

Potřeby seniorů je třeba brát na zřetel nejen při budování bezbariérových přístupů, ale také po estetické stránce. „Setkali jsme se s případem, kdy v jedné koupelně obhajovaly architektky výběr černých kachliček slovy, že je to dnes cool. Zvláště u domovů pro seniory s demencí (DZR) je však žádoucí pojímat interiér spíše reminiscenčně než moderně, tak aby klientům bylo v interiéru příjemně a obklopovaly je předměty a styl, na které byli během svého života zvyklí,“ vysvětluje Dan Žárský.

Život seniorů jako sílící společenské téma

Česká populace stárne. V domovech pro seniory žije podle posledních statistických údajů více než 57 000 seniorů, což je cca 2,5 % z celkového počtu seniorské populace ČR, a jejich počet bude narůstat. Vytváření přívětivých a funkčních seniorských domovů s kvalifikovaným a vlídným personálem by se proto mělo stát jedním z nejdůležitějších témat veřejných debat.

„Situace, kdy už se rodina nemůže o své blízké postarat, budou stále častější. Cílem je, abychom jako společnost uměli nabídnout alternativu v podobě přívětivé, individuální a profesionální péče v pobytových službách, v zařízení, které respektuje konkrétní potřeby klientů a je příjemným místem pro setkávání napříč generacemi. To je to, oč v Diakonii usilujeme už třicet let, “ uzavírá Ivo Mareš, mluvčí Diakonie ČCE.