Dělostřelci kvůli Mali přesedli z těžkých houfnic do lehkých vozů Iveco

„Jako dělostřelci jsme zvyklí na jiný typ vojenské techniky, než jsou lehká obrněná vozidla, používaná v této zahraniční operaci. Museli jsme se s nimi sžít, stejně jako s taktickými drily, které běžně používají mechanizované jednotky,“ přibližuje velitel úkolového uskupení kapitán Radek Miriťuk.

Komplexní polní výcvik přípravu uzavírá

Náročná příprava vrcholí právě v těchto dnech ve Vojenském újezdu Březina takzvaným komplexním polním výcvikem a na něj navazujícím odborně taktickým certifikačním cvičením. Oba slouží k finálnímu sladění jednotky, které má zároveň ověřit, zda příslušníci v pořadí už 16. kontingentu dokáží správně použít vše, co se pro misi v Mali dosud naučili.

Zatímco v Africe je čeká především střežení velitelství mise v hlavním městě Bamako a výcvikové základny v Koulikoro či doprovody významných osob, jejich běžným úkolem je palebná podpora mechanizovaných jednotek prostřednictvím samohybných kanónových houfnic DANA. Jednoduše řečeno, dělostřelci jsou cvičeni k tomu, aby s technikou dokázali co nejrychleji zaujmout vhodné palebné pozice, co nejpřesněji zasáhli požadovaný cíl ve velké vzdálenosti, na který vlastně nevidí, a v případě potřeby se následně stáhli do bezpečného prostoru.

„Nepohybujeme se v první linii, pro naši běžnou činnost není tak důležité ovládat bojové drily používané v přímém kontaktu s nepřítelem nebo například taktiku pohybu v zastavěných prostorech. Stejně tak standardně nedoprovázíme konvoje, nestřežíme významné objekty a neprovádíme patrolování, což jsou opět činnosti vyžadující odlišné taktické postupy,“ dokazuje náročnost přípravy Miriťuk.

Z těžkých obrů do lehkých trpaslíků

Hlavní bojovou technikou 132. dělostřeleckého oddílu jsou samohybné kanónové houfnice DANA, a také lehké pozorovací průzkumné komplety LOS. Jsou to několikanásobně těžší vozidla, než ta, co budou řídit v Mali, LOS je navíc na pásovém podvozku.

„Iveca pro nás ale úplně neznámá nejsou, protože jejich průzkumnou verzi používá 131. dělostřelecký oddíl. Nicméně, moji řidiči i střelci operátoři museli projít školeními na tento specifický typ techniky a trvalo několik týdnů, než se s vozidlem dobře sžili,“ sděluje Miriťuk.

Do mise se těší

Každý profesionální voják je od začátku připravován k tomu být nasazen. A zahraniční operace jsou ideální příležitostí, jak cenné zkušenosti získat.

„Je to má první mise, hodně od ní očekávám. Mám z ní respekt, ale těším se. Dost jsme na sobě zapracovali a myslím, že jsme dobře připraveni. Hodně vděčíme kolegům, kteří již v Mali byli, předávají nám maximum zkušeností a působí i tady při výcviku jako rozhodčí, kteří pečlivě hodnotí, jak si poradíme s jednotlivými rozehranými situacemi,“ popisuje své pocity rotmistr M. H.

Jeho kolegové se shodují, že zahraniční operace pro ně znamená nejen možnost vyzkoušet si v praxi to, co se v armádě dosud naučili: „Člověka obohatí zkušenosti z práce v mezinárodním prostředí a v misi se také člověk seznámí s úplně jinou kulturou a mentalitou.“

Z devadesátičlenného kontingentu vyráží do této zahraniční mise poprvé víc než polovina. Ostatní za sebou mají nasazení v Afghánistánu, na Balkáně nebo právě v Mali, kde příslušníci 13. dělostřeleckého pluku působili již na přelomu let 2017 a 2018.

]]>