Jak se zbavit koktavosti, a jde to vůbec?

Koktavost neboli porucha nastartování začátku řeči charakterizovaná zápasem, který se projevuje při pronášení určitých hlásek (jako k, t, d) nebo slov, jakož i vyhýbáním se určitým slovům a situacím. Ve skutečnosti je koktavost právě to, co děláme, abychom se jí vyhnuli. Koktavost je všeobecný jev bez vztahu k národnosti nebo jazyku. Počet koktavých se ve světě pohybuje okolo 1 % populace, muži jsou čtyřikrát až pětkrát náchylnější ke koktavosti než ženy. Balbutismus = koktavost; balbutik = koktavý člověk. Tolik definice vypůjčená z knihy Richarda Parenta „Jak žít s koktavostí.“ 

Příčina koktavosti není ani po mnoha letech vědeckého zkoumání známá nebo jednoznačně určitelná. Skoro každý zná film Králova řeč o Jiřím VI., zde se spekuluje o potlačeném leváctví jako příčině zadrhávání. Jiří VI. se stal koktavým králem v roce 1936. V jiných případech může být koktavost spuštěna traumatickou událostí či prožitkem, leknutím nebo šokem. Osobně si myslím, že sklony k zadrhávání mohou být i dědičné, koktal můj děda a i moje máma mi přiznala, že se zadrhávání zbavila „až“ po třicítce. V literatuře se uvádí, že koktavost se objevuje okolo pátého roku dětství, tedy v období, kdy se řeč nejvíce vyvíjí, a posměšky spolužáků na základní škole z ní udělají v očích balbutika nepřekonatelný problém a následný psychický blok.

Zakrátko balbutik začne být velmi citlivý nejen na negativní reakce okolí, ale i na samotné lidské pohledy. A čím více pohledů, tím hůře. Říkat něco smysluplného před posluchárnou plnou lidí? Nepředstavitelný problém…

Většina z nás balbutiků se stává po propuknutí koktavosti mlčenlivými introverty z donucení jednoduše proto, že mluvení je vystoupení mimo naši komfortní zónu. Koktavost může mít vážný dopad na rozvoj osobnosti a schopnost sociální adaptace. Logickým důsledkem je, že se koktavý začne vyhýbat slovům, u kterých očekává zadrhnutí, snaží se vyrážet slova na jeden nádech v mylné domněnce, že to udělá tok řeči plynulejší  atd. Chybu dělají i ti posluchači, kteří se snaží za koktavého doplňovat slova, prosíme o trpělivost, nedělejte to!

A co tedy funguje?

Dnes už vím, že nemá smysl koktavost skrývat. Právě naopak, nejvíc funguje si ze své koktavosti udělat na veřejnosti legraci. Každý člověk, i ten koktavý, si zaslouží být vyslechnut (pokud má co říci). Jistě, je to omezující vada, a těžko by se dnes balbutik s velmi rozvinutou vadou řeči stal prezidentem nebo profesionálním řečníkem. I s koktavostí se ale dá žít spokojený život a dokonce být úspěšný v oboru, v němž se očekává každodenní ústní komunikace s obchodními partnery nebo zákazníky.

Ne, nežádám, abyste svou koktavost začali milovat, prostě ji jen přijměte jako součást své osobnosti. Ráčkující prezident nebo předseda vlády, který nemluví zcela dobře česky, jsou dobrými příklady toho, že balbutik svůj problém s mluvením přeceňuje a sám sebe zákonitě vystavuje zklamání z řečových neúspěchů.

Spěchej pomalu! Pomalá mluva nezní vůbec špatně, velmi pomalá už trochu hůře. Pomalý začátek ale balbutika uklidní – začne si říkat, že svůj projev třeba „udýchá“, a i když se třeba po několika minutách začne zadrhávat, vnitřní pocit už není tak špatný. Hlavně udržet oční kontakt s publikem a neuzavírat se do sebe. Bojuj za sebe a své blízké ve svém životě, ale nebojuj s vlastní řečí. Ideálně začít veřejnou prezentaci přiznáním, že od malička zadrhávám a poprosit posluchače o trpělivost.

Koktavost není bohužel nic jiného než špatný návyk, který si budujeme mnoho let - tak dlouho, až v nás zakoření. Je těžké toto všechno vysvětlit dítěti, které právě začalo zadrhávat a sklízí první posměšky od svých spolužáků. Rodič pravděpodobně rozvinutí koktavosti u svého dítěte nedokáže zabránit. Nemělo by ale být pro rodiče těžké nedělat z koktavosti větší problém, než jakým ve skutečnosti je, a spíše než neustále opakovat návštěvy logopeda a nucení k řečovým cvičením vytvořit dítěti klidné a láskyplné domácí prostředí.

V závislosti na věku a rozvinutosti koktavosti je možné také uvažovat o metodě „učení se mluvit znovu a tentokrát plynule.“ Tato však předpokládá, že špatný návyk lze ještě odstranit a nahradit správným. V každém případě řečová (nebo dechová) cvičení mají smysl, když už v ničem jiném, tak v získání sebevědomí balbutika. A nejlepší řečové cvičení je mluvit před neznámými lidmi nebo zatelefonovat člověku, který neví, že zadrhávám. 

Budu rád, když mi napíšete o svém příběhu nebo se nebudete bát zatelefonovat si o radu. A to platí nejen pro balbutiky.