Záznam z jednání bankovní rady (12.2.2021)

Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací první situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. Podle ní se celková inflace v prvním čtvrtletí letošního roku dále sníží do blízkosti 2% cíle a po zbytek roku bude kolísat kolem něj. V příštím roce se pak bude cenový růst nacházet lehce nad inflačním cílem, a to zejména v důsledku zvýšení některých spotřebních daní. S prognózou je konzistentní nejprve stabilita tržních úrokových sazeb následovaná jejich postupným nárůstem zhruba od poloviny letošního roku.

Bankovní rada vyhodnotila nejistoty a rizika nové prognózy jako výrazné a vychýlené ve směru pomalejšího odeznívání pandemie, než jaké očekává základní scénář prognózy. Členové bankovní rady se shodovali v tom, že hlavním rizikem prognózy je horší průběh pandemie, delší uzavírky doma i v zahraničí a z toho plynoucí zhoršení finanční situace a sentimentu firem i domácností. To by mohlo vést k déletrvajícímu cyklickému útlumu české ekonomiky a tudíž k potřebě udržovat měnové podmínky uvolněné déle, než předpokládá základní scénář prognózy.

Z tohoto pohledu bankovní rada diskutovala scénář delšího ekonomického útlumu vlivem pandemie, ačkoliv jej většina členů bankovní rady shledávala poměrně pesimistickým. J. Rusnok řekl, že i kdyby se scénář delšího útlumu začal naplňovat, nemělo by to mít tak silné protiinflační důsledky. Inflační očekávání považuje za robustní a dobře ukotvená dvouprocentním inflačním cílem. O. Dědek zmínil dřívější zkušenost s překvapivě silným oživením české ekonomiky v návaznosti na uvolňování epidemiologických opatření po odeznění první vlny pandemie.

Bankovní rada ocenila odolnost domácího průmyslu v průběhu druhé vlny pandemie. Relativně vysoký podíl průmyslu na domácí přidané hodnotě v současné situaci představuje komparativní výhodu České republiky. V návaznosti na nedávné informace o problémech konkrétních výrobců s dodávkami některých komponent T. Nidetzký spatřoval riziko v tom, že čím déle bude pandemie přetrvávat, tím vyšší bude pravděpodobnost vzniku podobných problémů v dodavatelsko-odběratelských vztazích, resp. ve fungování globálních výrobních řetězců.

Podrobně byl diskutován vývoj spotřeby domácností. T. Nidetzký a T. Holub zdůrazňovali nejistotu spojenou s tím, jaká část z nerealizované spotřeby domácností během pandemie byla jen odložena a jaká její část je nadobro ztracena. T. Holub současně zdůrazňoval nejistotu ohledně toho, jak silně a v jakém časovém horizontu se ve spotřebě domácností projeví letošní zrušení superhrubé mzdy. V návaznosti na nepříznivá poslední data z trhu práce by očekával nižší fundamentální růst mezd v letošním roce, než předpovídá prognóza.

Členové bankovní rady dále debatovali o vývoji inflace. O. Dědek konstatoval, že k poklesu inflace významně přispívají složky inflace, které nejsou pod kontrolou měnové politiky, jako jsou ceny potravin a regulované ceny. T. Holub připomněl, že na rozdíl od řady dalších zemí má Česká republika výhodu, že se jednotlivé složky domácí inflace v poslední době vyvíjejí protichůdně a že tento vývoj bude dle prognózy pokračovat i do budoucna. Podle něj největší protiinflační poptávkové dopady pandemie nicméně teprve přijdou a projeví se v poklesu jádrové inflace, což by ale mělo být částečně vyváženo opětovným zrychlením růstu cen potravin, regulovaných cen a cen pohonných hmot. K poklesu inflace přispěje i nedávné posílení kurzu koruny. M. Mora a T. Nidetzký zmínili, že přetrvává nejistota spojená se skladbou poptávkových a nabídkových šoků v ekonomice.

Následně byly probírány nejistoty a rizika plynoucí ze zahraničního vývoje. T. Holub uvedl, že se některé globální nejistoty, jmenovitě způsob odchodu Spojeného království z EU a nejistota ohledně povolební situace ve Spojených státech, zmírnily. Podle M. Mory se však obchodní vztahy Spojených států s EU a s Čínou zatím výrazně nezlepšily. Taktéž obchodní výměna Spojeného království s EU vázne, a to i přes uzavřenou pobrexitovou dohodu. J. Rusnok k tomu dodal, že některé nejistoty se sice vyjasňují, zároveň se však objevují nové nejistoty a staré problémy přetrvávají. Vyjádřil nejprve obavy z přetrvávajících strukturálních problémů v Evropě a z budoucího vývoje mezinárodních vztahů. Nejistota podle něj dále plyne z blížících se voleb v České republice a v Německu. M. Mora v této souvislosti vyjádřil obavy z přelití pandemické krize do dlouhodobých problémů finančního sektoru eurozóny.

Panovala shoda v tom, že stávající nastavení měnové politiky odpovídá aktuálním potřebám české ekonomiky. Bankovní rada konstatovala, že riziko deflace a s tím související pravděpodobnost použití nekonvenčních nástrojů měnové politiky se snížila a že příštím měnověpolitickým krokem bude s největší pravděpodobností zvýšení úrokových sazeb. J. Rusnok uvedl, že základní scénář nové prognózy je logický a v souladu s většinovým očekáváním trhu, že dojde k postupné imunizaci populace, ať již přirozeně, nebo očkováním. Na druhou stranu bylo opakovaně zmíněno, že při zpřísňování měnové politiky je zapotřebí postupovat opatrně. V. Benda a T. Holub konstatovali, že část zpřísňování měnových podmínek předpokládaného prognózou již odpracovalo nedávné posílení kurzu koruny a zvýšení dlouhodobějších úrokových sazeb. T. Nidetzký a O. Dědek v této souvislosti vyslovili obavu z toho, zda toto pozorované zpřísnění měnových podmínek není předčasné, do určité míry vyvolané uveřejněním listopadové makroekonomické prognózy. M. Mora uvedl, že důležitou otázkou bude načasování začátku normalizace měnové politiky, a to v období nadále extrémních nejistot v řadě oblastí. V. Benda a T. Holub uvedli, že možnost zahájení normalizace úrokových sazeb ještě v letošním roce je reálná, současně však vyslovili obavy z chyby v podobě předčasného zpřísňování měnové politiky. A. Michl řekl, že úrokové sazby by měly jít nahoru, až když bude pandemie pod kontrolou. Stále vidí rizika oběma směry – riziko deflace i riziko bublin na trzích aktiv.