El-Erian: Čína na rozdíl od USA řeší jen dvě proměnné a Britové začínají chápat

Řada liberálních vyspělých zemí nebyla zatím schopna nalézt rovnováhu mezi ekonomickými cíli, zdravím veřejnosti a osobními svobodami. Ve výsledku tak máme „ze všeho trochu toho nejhoršího“. Hospodářství pak stále zůstává v útlumu, ale je zřetelná cesta ke zlepšení. Takto o současné situaci smýšlí Mohamed El-Erian, který v rozhovoru pro Wharton Business Daily dodal, že jsou země, které dokázaly svou odolnost. Podle něj k nim patří třeba Čína, Nový Zéland, Austrálie či Tchaj-wan. Odolnost lze nalézt i v korporátním světě, například velké technologické firmy ji dokonce zvyšují. A v neposlední řadě odolnost vykazují finanční trhy a „lidská aktivita“.

Dosavadní vývoj je podle ekonoma takový, že po prudkém hospodářském propadu přišlo určité zlepšení, ale následně se dostavila stagnace. Jak ale bylo zmíněno, jsou země, které si vedou lépe, a ty, které jsou na tom hůře. Druhá část roku 2021 by pak v závislosti na úspěšnosti vakcíny měla podle El-Eriana přinést prudké zlepšení v globální ekonomice. Mimo jiné proto, že v ní existuje velká neuspokojená poptávka, kterou brzdí dosavadní vývoj. „Ve chvíli, kdy odbouráme riziko spojené s tím, co nazývám lidskou protistranou, budeme schopni opět normálně fungovat,“ uvedl ekonom.

Otázkou ovšem i poté bude, jak velké dlouhodobější škody v letošním roce vznikly. Jinak řečeno, jak hluboké jsou vlastně ekonomické rány. Ekonom dal za příklad vliv toho, když vysokoškolák po ukončení studia není schopen najít zaměstnání – dochází pak ke zhoršení jeho dlouhodobějšího pracovního výhledu. V jiné pozici je pak ve srovnání se zeměmi, jako jsou Spojené státy a Čína. Ta totiž neřeší výše popsanou rovnici o třech neznámých, ale jen o dvou neznámých. „Jak všichni víme, řešit rovnici o dvou neznámých je jednodušší než tu se třemi neznámými,“ dodal El-Erian.

Onou chybějící proměnnou jsou podle ekonoma u Číny osobní svobody – zatímco třeba ve zmíněných Spojených státech představují významnou součást diskuse o protiepidemických opatřeních, Čína se jimi nezaobírá a uvaluje restrikce a karanténu tak, aby optimalizovala zdravotní a ekonomické hledisko. Tato země tak bude patřit k málu těch, které v roce 2020 dosáhnou ekonomického růstu. Otázkou ale je, co bude v delším období. Bude Čína schopná udržet růst bez toho, aby jí pomáhala globální ekonomika? Ekonom míní, že zde bude hrát významnou roli pokrok v posunu k nové rovnováze čínského hospodářství a k tomu, jak se podaří posílit význam domácí poptávky.

Británie začíná chápat, že je jednodušší něco rozbořit, než něco postavit. A pokud tato stavba vyžaduje kooperaci a souhlas jiných zemí, platí to dvojnásob. Tak smýšlí El-Erian o současném dění kolem brexitu. Fed a ECB pak podle ekonoma sledují politiku, kterou bude těžké opustit. V tom nejlepším případě proběhne exit pomalu díky vhodně nastavené fiskální politice a také díky strukturálním reformám. V následujícím roce či dvou ale exit neproběhne.

El-Erian se domnívá, že kdyby Ben Bernanke před deseti lety věděl, že Fed bude ještě za deset let sledovat v podstatě stejnou politiku, rozmyslel by si, zda se tímto směrem vydat. I Bernanke se přitom podle ekonoma snažil hledět do budoucnosti a hovořil o tom, že u monetární politiky je a bude nutné vážit její přínosy proti jejím nákladům. Problém ovšem spočívá v tom, že čím déle je politika nastavená po krizi roku 2008 udržována, o to nižší jsou přínosy, a o to vyšší náklady. El-Erian k tomu dodal, že podle něj byla dokonce překročena hranice, za níž jsou již náklady a rizika vyšší.

Zdroj: Wharton Business Daily, Youtube