Investice | 16.11.2020 10:39:56

Sinoskop: Vznikla největší zóna volného obchodu na světě, ministři ji podepsali virtuálně

V neděli 15. listopadu 2020 byla v Hanoji podepsána dohoda o největší zóně volného obchodu na světě, tvořeného patnácti asijsko-pacifickými zeměmi, včetně velmi silných ekonomik. Pro evropské státy je to další velká výzva směřující k tomu, aby své ekonomické zájmy hájily společným postupem. Ekonomická síla nově vzniklého Regionálního komplexního ekonomického partnerství (RCEP) je zejména v dnešní době velkým impulsem pro další růst významu asijsko-pacifického regionu.

Po osmi letech příprav byl v hostitelské Hanoji ministry obchodu jednotlivých států virtuálně podepsán (za virtuální účasti předsedů vlád) „největší obchodní případ dějin (the largest trade deal in history)“. Podepsanou dohodou bylo založeno tzv. Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP - Regional Comprehensive Economic Partnership) - zóna volného obchodu, tvořená patnácti asijsko-pacifickými zeměmi. Zahrnuje dvě a čtvrt miliardy lidí (skoro třetinu světové populace), kolem třetiny světového HDP, současně i obchodu (29 %) a investic (32 %). Jde tak o největší zónu volného obchodu na světě.

Základem je mezinárodní organizace Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN -Association of South East Asian Nations), založená již v roce 1967 a dnes zahrnující deset zemí: Brunej, Filipíny, Indonésii, Kambodžu, Laos, Malajsii, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam. K ní se připojily tři silné východoasijské ekonomiky: Čína, Japonsko a Jižní Korea a také obě australasijské země: Austrálie a Nový Zéland. USA se nezúčastnily, již dříve to odmítl prezident Trump. Indie od dohody odstoupila v loňském roce. RCEP tak svým rozsahem i významem předstihl asijsko-pacificko-americký projekt Trans-Pacific Partnership (TPP), postižený odstoupením od záměru ze strany prezidenta Trumpa (2017).

Obchod mezi členskými zeměmi RCEP byl po dlouhá desetiletí omezen celními a byrokratickými bariérami, proto asijští zástupci (Jižní Korea, Malajsie, Kambodža atd.) úspěšnou dohodu ocenili jako nástup „období propojení východoasijské obchodní sítě“, oživení regionálního obchodu k překonání následků pandemie COVID-19 a integrace proti unilateralismu a tržnímu ochranářství.

Čína uzavření dohody prezentovala jako další důkaz otevírání své ekonomiky a úsilí o multilateralismus. V zemi je dohoda po „osmi letech krve, potu a slz“ (i tady je oblíben Churchillův výrok) brána jako veliký úspěch v soutěži „s unilateralistickou a ochranářskou politikou“ Trumpovy administrativy.

Australský ministr Simon Birgmingham zalitoval odstoupení Indie, při hodnocení dohody kritizoval Peking, který by měl respektovat mezinárodní obchodní pravidla a „zaměřit se na důkazy“, když činí rozhodnutí o dovozech australského zboží. Poslední půlrok totiž Čína po jarním konfliktu výrazně omezila australský export ječmene, masa a dalšího, atmosféru na začátku listopadu ještě zhoršil incident se zadrženou zásilkou australských humrů v milionové hodnotě na letišti v Shanghaji. Naopak Nový Zéland, zastoupený předsedkyní vlády Jacindou Ardernovou a ministrem obchodu Damienem O’Connorem, vyčíslil řadu benefitů, a zvláště zlepšení propojení s ekonomikami, jako jsou Indonésie, Filipíny a Thajsko.

Dohoda je v duchu podstaty volného obchodu výhodná jak pro výrobce, farmáře a exportéry, tak i pro spotřebitele, kterým by snížení cel až pro 90 % dováženého zboží mělo snížit ceny.

Exportérům z Evropské unie tato dohoda bohužel posílí asijské konkurenty, nám všem Evropanům tak ukazuje, že časy se opravdu mění a také euroasijská spolupráce se musí rychle rozvíjet. Prohlubovat je nutné především naše umění intercivilizačního dialogu, které by mělo konečně nahradit marné ideologické mentorování, které ve výsledku nikdo neposlouchá.

Vít Vojta, sinolog a právník

Asiaskop