ČNB pro vládu peníze nemá a jen tak mít nebude

Česká národní banka (ČNB) bojuje proti koronakrizi zejména velmi nízkými úrokovými sazbami. Mohla by vládě pomoci i jinak?

Z jistého pohledu se totiž zdá velmi bohatá. Například své loňské hospodaření ukončila se ziskem ve výši téměř 60 miliard korun. Mohla by se tedy nad českou vládou ustrnout a přispět jí na boj s nákazou „aspoň“ několika málo desítkami miliard? Už na jaře se o takové možnosti zmínil například i člen bankovní rady ČNB Aleš Michl.

V této oblasti je ale třeba našlapovat velmi opatrně. Aby bylo zřejmé, v čem je problém, musíme si nejdřív trochu připomenout, jak vlastně taková centrální banka hospodaří.

Jejími aktivy jsou z naprosté většiny investice do dluhopisů, vkladů nebo úvěrů. Centrální banka tedy vydělává hlavně na úrocích (výnosech) z těchto investic.

Na opačné straně bilance, tedy na straně pasiv, mívá centrální banka především vklady soukromých bank a také veškeré bankovky a mince v oběhu. (Ano, české bankovky a mince jsou vlastně cosi jako dlužní úpisy ČNB, které můžete do ČNB přinést a žádat jejich proplacení – až na to, že naše milá ČNB má zákonné právo vám je proplatit zase v korunových bankovkách a mincích.)

Hlavním nákladem centrální banky jsou tedy obvykle úroky, které musí vyplácet bankám v souvislosti s jejich vklady. Zato u hotovosti nikomu žádné úroky platit nemusí. A tím se dostáváme k mechanismu, nazývejme jej třeba „úrokový“, na kterém obvyklá centrální banka dlouhodobě v průměru vydělává: její úrokové příjmy bývají větší než úrokové náklady, protože u části svých závazků (u hotovosti) centrální banka žádné úroky zkrátka vůbec neplatí.

Centrální banky ve vyspělých zemích obvykle předávají takto vznikající úrokový zisk do státního rozpočtu domácí vlády – tedy pokud daná centrální banka v daném roce zisku skutečně dosáhne a nepotřebuje jej využít na pokrytí svých předchozích ztrát.

Jenomže ČNB není „obvyklá centrální banka“. Její neobvyklost je v tom, že takřka veškerá její aktiva jsou cizoměnová (zejména eurová, ale v menší míře i dolarová a podobně). Jde o dědictví několika epizod v minulosti, kdy ČNB z jistých důvodů záměrně tiskla nové koruny a za ně nakupovala cizí měny, které následně investovala.

Proč je důležité, že jsou aktiva ČNB cizoměnová? Protože její finanční situace se počítá v korunách. Takže kdykoli koruna posílí, hodnota aktiv ČNB (vyjádřená v korunách) se jako mávnutím proutku účetně sníží, a ČNB tedy na svých investicích zaznamená kurzovou ztrátu; v případě, že koruna oslabí, je to pochopitelně právě naopak. Naproti tomu hodnota pasiv ČNB na kurz koruny nijak nereaguje, protože jde o pasiva téměř výhradně korunová.

Může se zdát, že tento kurzový mechanismus není v dlouhodobém průměru důležitý; vždyť ztráty ČNB z epizod posílení koruny a zisky ČNB z epizod oslabení koruny se v čase navzájem tak nějak vyruší, ne? Ne, nevyruší. Epizod, kdy koruna posiluje, totiž bylo a nejspíš ještě dlouhou dobu bude výrazně víc než těch opačných.

Důvodem je, učeně řečeno, konvergence (přibližování) české ekonomiky k těm nejbohatším ekonomikám světa, ať už je to ekonomika americká nebo eurozóna. Máme-li bohatnout směrem k „západním“ úrovním (což jistě chceme) a budeme-li toto bohatnutí měřit třeba na mzdách, tak buď musí růst české mzdy v korunách rychleji než ty západní v tamních měnách, nebo musí vůči těmto měnám posilovat kurz koruny, nebo obojí.

V dosavadní historii bohatli Češi velmi často právě posilováním koruny, a tato tendence bude nejspíš pokračovat, byť se bude zpomalovat, až se zcela zastaví – poté, co naše konvergence k Západu skončí. Než se tak stane, bude koruna převážně posilovat, a tudíž výše zmíněný kurzový mechanismus bude vnášet do výsledků ČNB (převážně) ztráty.