Zdeněk Pelc, GZ Media: Americký trh jsme obklopili ze všech stran

Amerika často ukazuje světu směr dalšího vývoje. Platí to i v případě gramofonových desek, které český podnikatel Zdeněk Pelc nepovažuje za žádné retro. Poslouchají je totiž hlavně mladí lidé. Gramofonová deska je dnes podle majitele firmy GZ Media – jejich největšího výrobce na světě – luxusní produkt.

Foto: Pavel Vítek?

„Vždy jsem říkal, že se řídím tím, co vidím v Americe,“ řekl Zdeněk Pelc v rozhovoru pro časopis MED. Investice do výroby gramofonových desek ve Spojených státech a v Kanadě byla jedním z jeho nejdůležitějších podnikatelských rozhodnutí.

Zdeněk Pelc se stal ředitelem tehdy ještě státní společnosti GZ Media už v roce 1983. Později byl jejím menšinovým akcionářem a většinový podíl ve firmě se nakonec rozhodl koupit poté, co mu ho zhruba před patnácti lety tehdejší většinoví majitelé přednostně nabídli jako úspěšnému manažerovi.

Ve druhé části rozhovoru, která už na webu Export.cz vyšla dříve, Zdeněk Pelc mluvil mimo jiné právě o tom, jak se stal majitelem firmy.

Americký deník The New York Times před časem popisoval, jak jste se v době úpadku gramofonových desek rozhodl nesešrotovat stroje na jejich výrobu. Nejste sice jasnovidec, ale jako byznysmen jste prohlásil, že budete tím posledním, kdo s vinylem skončí. Později přišel nový boom desek, takže vaše rozhodnutí se velmi vyplatilo. Bylo tím nejdůležitějším ve vaší podnikatelské kariéře?

Bylo to významné rozhodnutí, ale nebylo jediné. Stejně dobré rozhodnutí bylo prosadit v Loděnicích zhruba před třiceti lety rozvoj cédéček a před dvaceti lety výrobu dévédéček. Tyhle hudební nosiče nás živily celou řadu let. Velmi důležité bylo také to, že jsme v době, kdy byla cédéčka a dévédéčka na vrcholu, pochopili, že takhle to dál nepůjde. Už v této pro nás bohaté době jsme začali investovat do jiné nohy naše byznysu. Vstoupili jsme do dalšího oboru podnikání – polygrafie a packagingu, obalového průmyslu.

To bylo kdy?

Do polygrafie jsme začali masivněji investovat v letech 2005-10. Packagingu se věnujeme od roku 2010.

Jaký je dnes podíl těchto oborů na vašich tržbách?

To je dost obtížné vyčíslit. Naše celkové tržby se blíží třem miliardám korun, ale je těžké přesně určit podíl jednotlivých oborů. Prakticky totiž neprodáváme gramofonovou desku bez obalu. Nabízíme kompletní produkt.

To byl důvod, proč jste vstoupili do polygrafie? Že jste chtěli také vyrábět obaly pro své hudební nosiče?

Zpočátku jsme vyráběli jenom tyto obaly. Sháněli jsme zakázky na naše hudební nosiče po celém světě, což se nám dařilo, ale toto úsilí nás stálo hodně peněz. Pak jsme zakázky přivezli sem do Česka, ale třeba třetinu z její hodnoty jsme přenechali někomu jinému, kdo naše výrobky zabalil a distribuoval dál. Výrobci obalů nic nesháněli, a navíc se stávalo, že nám naše výrobky poničili a zpozdili se s dodávkou. Polygrafii jsme začali budovat s myšlenkou, že si necháme celou hodnotu zakázky pro sebe.

Později jste ale začali vyrábět další obaly…

Trvalo nám nějakou dobu, než jsme polygrafii konečně zvládli, ale pak to bylo relativně jednoduché. Když už jsme uměli vyrábět obaly pro náš byznys, řekli jsme si, proč bychom je nemohli dělat také pro jiné produkty. Díky tomu se později začal rozvíjet také náš packaging. Dnes dodáváme obaly pro výrobce drahých skotských whisky, francouzských koňaků i šampaňského, parfémů i mobilních telefonů.  Jedno je ale jisté – tahounem naší hospodářské činnosti je ve výsledku především vinylová deska společně s obaly. Ostatní výrobky jsou také významné, ale podíl výroby cédéček a dévédéček přece jen rok co rok klesá. Dnes je někde pod deseti procenty.

Jste největším výrobcem vinylových desek na světě, ale asi nebude jednoduché si toto postavení udržet. Vidíte vaši budoucnost v tomto oboru pořád nadějně?

Opravdu si chceme naše postavení udržet a jednoduché to nebude. Naštěstí mi už někdy kolem roku 2005 došlo, že nám naše výrobní kapacity nemusí do budoucna stačit. Začali jsme vyvíjet automatický lis gramofonových desek. V roce 2011 se potvrdilo, že ho skutečně budeme potřebovat a byli jsme připraveni toto nové zařízení vyrobit. Zatímco veškerá naše konkurence lovila staré vraky někde po Africe a Jižní Americe a snažila se je uvést do provozu, my jsme si vyráběli nové lisy sami. Mohli jsme expandovat, jak jsme chtěli. Od roku 2017 je už na trhu také výrobce lisů – jde o jednu švédskou firmu, ale my jsme si naši pozici lídra mezitím upevnili.

Americká expanze

Patří mezi vaše nejvýznamnější rozhodnutí také to, že jste se pustili do výroby desek přímo v Severní Americe?

Určitě, to byl strategicky velmi dobrý krok. Severní Amerika je v našem oboru nejsilnější trh. Dodávali jsme tam už dříve a náš vývoz z Loděnic do Spojených států stále roste. Vysoké náklady na dopravu a její časová náročnost nás ale ve srovnání s konkurencí hendikepovaly. Významnou část našich desek už proto vyrábíme přímo tam. Velkou výhodou je i to, že GZ Media vnímají v Americe jako firmu, která je tam přímo usazena. Zpočátku jsme nemohli najít místního partnera, takže jsme se rozhodli vybudovat závod v Kanadě na zelené louce. Později se nám ale ozval náš nynější partner v Tennessee. Místo jedné lisovny jsme postavili dvě. Z Kanady obsluhujeme i část trhu Spojených států. Navíc jsme se v USA spojili s dalšími dvěma strategickými partnery a vytvořili dvě významná prodejní místa na západním i východním pobřeží – v San Francisku a New Yorku. Americký trh jsme obklopili ze všech stran. Velmi se nám tam daří.

Kolik gramofonových desek vyrábíte v Česku a kolik v Severní Americe?

V Česku jsme se přiblížili ke třiceti milionům desek ročně a v Americe je to zhruba deset milionů. Celkově tam ale prodáváme víc, protože dalších pět šest milionů tam vyvážíme odsud. Na americkém trhu jsme jedničkou, stejně jako v celosvětovém měřítku. To neznamená, že jsme lídrem všude, třeba v Německu to neplatí. Můžeme ale říct, že jsme jedničkou na tom nejsilnějším trhu. Jinak vyrábíme také ve Francii a dalším naším významným trhem je Velká Británie.

Proč je podle vás v tomto oboru nejsilnější právě Amerika?

Američané jsou v nových věcech obvykle první. Vždycky jsem říkal, že se řídím tím, co vidím v Americe – že to, co je dneska v Americe, bude za rok nebo za dva v západní Evropě. A za tři až čtyři roky u nás. Časové odstupy nemusí být přesně takhle dlouhé, ale řekl bych, že tohle v zásadě platí dodnes.

Otázkou je, jestli jsou gramofonové desky novou věcí. Mnozí by asi namítli, že je to spíše retro. Vy říkáte, že není, protože vinylové desky poslouchají mladí lidé. Ale z hlediska celkových objemů jde přece jen o určitou niku, specifický trh…

Opravdu gramofonové desky nepovažuji za retro. Je pravdou, že dnes nejvíce muziky teče přes různé streamovací platformy. V některých konzervativnějších zemích si lidé zase stále hodně pouštějí cédéčka – například v Japonsku. Trend je ale jasný. Vinyl pořád stoupá, cédéčka a dévédéčka klesají.

Foto: Pavel Vítek?

Vinylu stále věřím

Nemůže se tento trend ještě změnit, tak jako se v minulosti změnil v případě gramofonových desek?

To je otázka. Nevím ale, jestli to má smysl ještě pořád sledovat, když už jsme se u cédéček a dévédéček dostali na tak nízkou základnu. Svého času jsme v Loděnici vyráběli až 180 milionů CD a DVD nosičů ročně. Dnes je to zhruba patnáct milionů.

Ale vinylu pořád věříte?

Věřím. Na druhou stranu jsme na změny zvyklí. Byl tady vinyl, pak prakticky přestal existovat. Byly tady magnetofonové kazety, už nejsou. Byla tady cédéčka, už téměř nejsou. To samé dévédéčka. Ale vždy jsme si našli jiné místo pro náš rozvoj, nikdy jsme se nedostali do úzkých. Vždy jsme to řešili s předstihem. Můžeme se rozhodovat rychle, protože jsme nejen úspěšní, ale také finančně silní a nezávislí, nemáme žádné úvěry. Dnes se rozhodneme a zítra to uděláme. To je naše výhoda.

Jak důležité jsou v případě gramofonových desek další inovace?

Jsou důležité, ale inovace nejsou jenom o vinylových deskách. Upřímně řečeno, deska má pořád stejný princip. Když nad něčím bádáte 70 let – a my příští rok slavíme 70 let společnosti GZ, je to zlepšování už jenom o drobných krůčcích, malých dílčích vylepšováních. Například se zdokonalují měřící metody. V poslední době jsme věnovali velkou pozornost automatizaci – vzhledem k nedostatku pracovníků v Česku. Řešili jsme to dovozy lidí ze zahraničí, což není nic ideálního. Není to trvalé řešení. O robotizaci se hezky mluví, ale i v tomto oboru platí, co jinde – ani výrobci robotů nemají lidi. České technické školství je v katastrofálním stavu, řemeslo tady téměř vymřelo.

Takže inovace se týkají spíše vašich novějších oborů?

Když začnete s něčím úplně novým, máte ohromný prostor pro inovace. V našem případě se to týká především polygrafie a packagingu. V těchto oborech je bouřlivý vývoj. Zatímco nad vývojem gramofonové desky už prakticky nikdo nebádá – možná my a trochu Němci –, v polygrafii a packagingu jsou po světě desítky a stovky firem, které pořád něco vyvíjejí. Zaměřují se na digitalizaci nebo třeba na různé povrchové úpravy. My v tomto oboru nemáme ambici být světovým lídrem jako v gramofonových deskách, ale chceme být hned v závěsu za světovou špičkou.

Kolik máte zaměstnanců tady a kolik v Americe?

V Loděnici momentálně necelých 1800. Dále asi 240 lidí v Soběslavi, kde je náš další výrobní závod. Kromě toho jsme koupili majoritní podíl v příbramských tiskárnách, kde pracuje dalších 250 lidí. Ve Spojených státech a Kanadě máme po 130 lidech. Když k tomu ještě připočteme Francii, vychází to suma sumárum 2600 zaměstnanců.

Příští velký krok

Uvažujete o dalších investicích v jiných částech světa? V minulosti se objevovaly dohady, že se chystáte do Austrálie nebo do Japonska…

Nejdříve jsme chtěli do Číny. Ke vstupu na tamní trh už nechybělo mnoho, ale couvli jsme poté, co jsme si vyhodnotili veškeré kulturně-politické souvislosti. Neuměli jsme si představit, že budeme dál dodávat třeba pro Universal Music, ale budeme toto vydavatelství upozorňovat – hele, tenhle umělec je v Číně na černé listině, tenhle taky. V Japonsku jsme už byli před podpisem smlouvy, ale v té době společnost Sony vyhlásila, že bude otevírat vlastní lisovnu. V Japonsku je všechno, co má značku Sony, totální jednička a zbytek nemá šanci. Konkurovat Sony jsme nepovažovali za možné. Pokud jde o Austrálii, tu neustále zvažujeme, ale tamní trh není zas tak velký. V Asii je nástup vinylu pomalejší, než byl v Evropě. Naším cílem je teď zopakovat strategii, kterou jsme si už vyzkoušeli v Česku – vybudovat si k našim hudebním nosičům také vlastní polygrafii.

Takže to je ten klíčový směr, pokud jde o budoucí investice? V Severní Americe nebo i někde jinde?

To je náš next step, příští velký krok. Především v Americe. Zajímáme se o akvizici nějaké tamní tiskárny, do které bychom mohli přinést peníze, technologie, know-how, ale i hodně zakázek. Někam jinam bychom sice také mohli přijít s penězi a s naším know-how, ale dobývali bychom tamní trh od začátku. V Americe je to něco úplně jiného. Pokud by to byla menší tiskárna se 100 nebo 120 zaměstnanci, zaplnili bychom ji sami našimi zakázkami. Když to bude větší tiskárna, přineseme třeba třetinu nových zakázek.

Ve vašem oboru se logicky uplatníte na ekonomicky vyspělých trzích. V rozvojových zemí se asi zatím nic nerýsuje?

Ne. Gramofonová deska je dnes fakticky luxusní produkt, na rozdíl od cédéčka.

Jak se vypořádáváte s dopady pandemie? Je to pro vás velká zátěž?

Zátěž to samozřejmě je. Třeba ve Spojených státech nám zavřeli výrobu na šest týdnů. Na druhou stranu jsme tam získali nárok na poměrně velkorysou finanční pobídku. Stát platil naprostou většinu mzdových nákladů. Vypadly nám pochopitelně zisky, ale ztráty nebyly až tak velké. V Kanadě podpora státu tak velkorysá nebyla, ale zase jsme měli výrobu zavřenou pouze tři týdny. Teď už nám obě tyto fabriky jedou na plný plyn. Měli jsme jako celá firma výborné první tři měsíce roku. Výsledky za duben a květen dopadnou velmi špatně. Ale od června se už zase zvedáme a výsledky za celý letošní rok mohou být pořád docela dobré. Člověk musí být na podobné výkyvy připravený. Měli jsme dostatečné rezervy.

Pohybujete se na hraně odvětví, kterému se dnes říká kulturní a kreativní průmysly. Díky nim se vám vlastně otevírají nové příležitosti. Neláká vás do tohoto odvětví přímo vstoupit?

Jsme dodavatelem tohoto odvětví. Řídím se zásadou – ševče, drž se svého kopyta. Nemusí to být jenom jedno kopyto, ale naše výroba a umění jsou přece jen od sebe dost vzdálené. Našlo by se pár propojovacích můstků – máme například výborné odborníky na elektroakustiku. Dokáží poznat, jestli první housle hrají zleva nebo zprava. Já ne. Říkám, že mám hudební sluch jako Bedřich Smetana krátce před smrtí. V devadesátých letech jsme si ale vyzkoušeli i roli vydavatelství. Některá hudební vydavatelství, jako byl třeba slovenský Opus, nám totiž dlužila velké peníze. Od Opusu jsme proto na pět let převzali katalog vážné muziky, pořídili jsme si i pár prodejen. Když jsme se ale dostali na své peníze, skončili jsme s tím.

JAN ŽIŽKA