Graf č. 1  HDP (objemové indexy, očištěno o sezónní a kalendářní vlivy, v %)

Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Ekonomický propad se dotkl i objemu vyplacených mezd a platů, který ve 2. čtvrtletí meziročně klesl o 5,3 %. Šlo o první pokles od konce roku 2013. Zároveň v ekonomice pokračoval výrazný cenový růst, což se podepsalo na vývoji kupní síly domácností. Reálný pokles činil 8,3 %[6]. Zlom nastal i ve vývoji celkové zaměstnanosti (vyjádřeno v osobách), jejíž meziroční pokles zrychlil na 1,9 %[7]. Oproti 1. čtvrtletí se celková zaměstnanost snížila o 1,4 %. Ještě výraznější byl pokles počtu odpracovaných hodin (meziročně –10,7 %, mezičtvrtletně –7,8 %). Objem vyplacených mzdových prostředků nejvíce meziročně klesal ve zpracovatelském průmyslu (–11,5 %, pokles zaměstnanosti zde činil 3,5 %). Podobně hluboký propad mezd nastal i v uskupení obchod, doprava, ubytování a pohostinství (–11,2 %, pokles zaměstnanosti o 3,2 %). V případě profesních, vědeckých, technických a administrativních činností poklesl ve 2. čtvrtletí objem mezd a platů o 9,7 % a celková zaměstnanost se snížila o 4,4 %. Ostatní odvětví služeb si však meziroční růst mezd udržela, i když byl slabší než v 1. kvartálu. U činností v oblasti nemovitostí navýšení dosáhlo 6,4 %, v peněžnictví a pojišťovnictví 5,8 %, v informačních a komunikačních činnostech 4,7 % a v oborech s převahou vládního sektoru[8] 4,1 %. Po více než tříletém období růstu nastal pokles vyplacených mezd i ve stavebnictví (–2,8 %) a zemědělství, lesnictví a rybářství (–2,3 %).

Celkový meziroční pokles domácí spotřeby dosáhl 4,8 % a její příspěvek ve směru poklesu HDP činil 1,6 p. b. Spotřeba se meziročně snížila poprvé od 4. čtvrtletí 2012. Klesala výhradně spotřeba domácností, které měly vzhledem k zavedeným opatřením omezené možnosti, kde a za co utrácet. Meziroční pokles spotřeby domácností tak činil 7,6 % a šlo o nejhlubší zaznamenaný propad. Spotřeba sektoru vládních institucí naopak meziročně vzrostla o 1,8 %. Mezičtvrtletní pokles celkové spotřeby činil 4,8 %. Hluboký propad se týkal domácností (–6,3 %), poklesla ale rovněž vládní spotřeba
(–1,5 %). Vývoj spotřeby z hlediska trvanlivosti[9] zcela odrážel situaci v ekonomice. Výdaje na předměty krátkodobé spotřeby se meziročně snížily poměrně mírně – o 1,7 %. Uzavření velké části prodejen se zbytným zbožím pak mimo jiné vedlo k velkým propadům spotřeby statků dlouhodobé spotřeby (–12,2 %) a střednědobé spotřeby (–25,0 %). Spotřeba služeb se ve 2. čtvrtletí propadla o 13,8 %.

Vývoz i dovoz zboží a služeb ve 2. čtvrtletí výrazně reálně klesaly. Meziroční propad vývozu dosáhl 23,3 %, u dovozu to bylo 18,2 %. Bilance zahraničního obchodu se zbožím a službami[11] tak ve 2. čtvrtletí sice dosáhla přebytku 44,1 mld. korun, šlo ale o nejhorší výsledek za 2. kvartál od roku 2012. Kladné saldo se meziročně snížilo o 56,5 mld. korun. Výrazně negativní dopad vývoje bilance na meziroční růst HDP byl zesílen i srovnáním s mimořádně úspěšným 2. čtvrtletím 2019 (přebytek dosáhl 100,6 mld.). Propadl se zejména přebytek obchodu se zbožím (22,0 mld. korun, pokles o 47,9 mld.), ale klesalo i kladné saldo obchodu se službami (22,2 mld., pokles o 8,5 mld.). Bilance služeb naposledy překonala zboží ve 3. čtvrtletí 2011.

Celková hodnota vývozu zboží v 1. pololetí dosáhla 1 625,7 mld. korun. Export se meziročně propadl o 253,8 mld. korun (13,5 %). Jde o největší pokles v tomto období od roku 2009 (–198,1 mld., 16,6 %). V samotném 2. čtvrtletí hodnota exportu činila 733,0 mld. korun a meziročně poklesla o 215,1 mld. (22,7 %). Pokles prohloubilo i srovnání s 2. kvartálem 2019 – z pohledu hodnoty vývozu šlo o nejúspěšnější zaznamenané čtvrtletí. Vývoj byl jednoznačně ovlivněn omezením společenského i ekonomického provozu v reakci na šíření koronaviru. Počátek opatření lze datovat do poloviny března (meziroční propad vývozu o 11,5 %), kdy také omezily nebo dočasně uzavřely provoz některé velké exportní podniky. Plně zasažen byl zejména duben a květen (meziroční propady o 38,1 % a 29,0 %), v červnu již export mírně vzrostl (0,3 %).

Ve 2. čtvrtletí nejvýrazněji klesal vývoz artiklů, které jsou pro českou ekonomiku klíčové, a nejvíce zasaženým oborem byla výroba motorových vozidel. Hodnota exportu motorových vozidel se ve 2. čtvrtletí meziročně snížila o 117,0 mld. korun (43,6 %). Druhý nejsilnější propad se týkal strojů a zařízení (–23,1 mld. korun, –21,9 %). Klesal i export v oborech navázaných na výrobu motorových vozidel – elektrická zařízení (–14,8 mld. korun, –19,1 %) a pryžové a plastové výrobky (–12,0 mld., –23,8 %). Další silné propady byly zaznamenány u kovodělných výrobků (–10,3 mld., –17,4 %), základních kovů
(–8,1 mld., –21,8 %), chemických látek a přípravků (–7,1 mld., –16,1 %).

Vývoj dovozu i vývozu byl z hlediska věcné struktury v mnoha rysech podobný. Nejvíce se ve 2. čtvrtletí propadla hodnota dovozu motorových vozidel (–67,4 mld. korun, –45,4 %). Velmi silné poklesy byly dále zaznamenány u strojů a zařízení (–20,7 mld. korun, –22,8 %), ropy a zemního plynu (–20,8 mld., –63,0 %, zejména vlivem propadu cen) a základních kovů (–19,5 mld., –28,0 %). Již několik čtvrtletí trvající pokles hodnoty importu chemických látek a přípravků se dále prohloubil na 13,8 mld. korun (–19,2 %). Nejvýraznější nárůst hodnoty dovozu od 3. čtvrtletí 2018 naopak proběhl u počítačů, elektronických a optických přístrojů (15,0 mld. korun, 16,5 %). Sérii silných nárůstů trvající od prosince 2019 zde přerušil jen březen. Mimořádně vysoký přírůstek měl rovněž dovoz textilií (3,7 mld. korun, 27,6 %). Nejvíce zde dovoz rostl v dubnu a květnu.

Nejvíce k meziročnímu zhoršení bilance ve 2. čtvrtletí přispělo snížení přebytku obchodu s motorovými vozidly (–49,6 mld. korun), dále prohloubení deficitu u počítačů, elektronických a optických přístrojů (–16,6 mld.) a zhoršení přebytku u elektrických zařízení o 9,2 mld. Významné zhoršení bilance bylo zaznamenáno také u textilií (–4,8 mld.), pryžových a plastových výrobků (–4,0 mld. korun), ostatních dopravních prostředků
(–2,5 mld. korun) a strojů a zařízení (–2,4 mld.). Vliv cen stál naopak za významným zlepšením bilance obchodu s ropou a zemním plynem (+19,8 mld. korun) i základními kovy
(+11,4 mld.). Zmírnil se také deficit u chemických látek a přípravků (+6,7 mld. korun).

Meziroční růst cenové hladiny ve 2. čtvrtletí posílil.

Meziroční růst cenové hladiny[32] ve 2. čtvrtletí zrychlil na 4,2 %. Jde o nejvyšší přírůstek od 1. čtvrtletí 2009. Ve srovnání s 1. čtvrtletím meziroční dynamika posílila. Cenová hladina u spotřebních statků vzrostla o 3,3 %, což je méně než v 1. kvartálu. Zvolnilo tempo u statků spotřebovávaných domácnostmi i vládním sektorem. Ceny kapitálových statků ve 2. čtvrtletí meziročně rostly o 1,9 % a pokračoval tak propad tempa patrný již v předchozím čtvrtletí. Oslabení cenového růstu u domácích výdajových položek kompenzovalo výrazné zvýšení směnných relací. Ty ve 2. čtvrtletí činily 102,1 %, nejvíce od 4. čtvrtletí 2009. Kladné byly směnné relace u obchodu se zbožím (102,1 %) i službami (101,8 %).

Nejvíce k růstu přispívaly potraviny a nealkoholické nápoje.

Poměrně silně k růstu spotřebitelských cen přispívaly i alkoholické nápoje a tabák.

Graf č. 9  Ceny ve vybraných oddílech indexu spotřebitelských cen (meziročně v %)

Zdroj: ČSÚ

Ceny bytů i ve 2. čtvrtletí rostly výraznými tempy.

Ceny průmyslových výrobců ve 2. čtvrtletí klesly, zejména kvůli propadu cen koksu a rafinovaných ropných výrobků.

Ceny průmyslových výrobců ve 2. čtvrtletí klesly o 0,6 %. V 1. čtvrtletí ještě ceny rostly o 1,4 %. Obrat v dynamice byl patrný již v březnu. Důvodem byl zejména vývoj u výrobků a služeb zpracovatelského průmyslu. U nich došlo k propadu o 2,3 %, především kvůli koksu a rafinovaným ropným výrobkům[34]. V návaznosti na ceny ropy klesaly i ceny chemických látek a výrobků (–14,6 %). Ve směru poklesu působily i obecné kovy a kovodělné výrobky (–1,3 %) a dřevo, papír a tisk (–2,1 %). Naopak k růstu přispívaly ceny potravinářských výrobků, nápojů a tabáku (3,0 %). Zde ale v průběhu čtvrtletí dynamika postupně zvolňovala. Zejména mzdový růst ještě tlačil vzhůru ceny nábytku a ostatních výrobků zpracovatelského průmyslu (4,8 %, hlavně opravy, údržba a instalace strojů a zařízení). Výrazně se zvýšily ceny počítačů, elektronických a optických přístrojů (3,7 %). K poměrně silnému přírůstku došlo rovněž u dopravních prostředků (3,5 %). Zrychlil růst cen strojů a zařízení (2,6 %) a elektrických zařízení (1,7 %).

Graf č. 11  Ceny hlavních skupin průmyslových výrobců (meziroční změna, v %, podle klasifikace CPA)

Zdroj: ČSÚ

Růst cen tržních služeb ve 2. čtvrtletí zvolnil.

Oslabení koruny vůči euru i dolaru tlačilo vzhůru ceny dovozu i vývozu.

Ceny exportu ve 2. čtvrtletí meziročně vzrostly o 2,6 %. Po dvou čtvrtletích meziročních propadů tak byla dynamika opět kladná. Hlavní podíl na tom mělo prudké oslabení směnného kurzu koruny vůči euru i dolaru. Vliv oslabení byl klíčový, protože po očištění o kurzové vlivy by ceny vývozu meziročně klesly o 1,4 %. Růst cen vývozu ve 2. čtvrtletí podporovaly ceny potravin a živých zvířat (meziroční přírůstek 5,4 %), nápojů a tabáku (8,0 %), polotovarů[35] (1,6 %), strojů a dopravních prostředků (4,9 %) a průmyslového spotřebního zboží (5,7 %). Naopak výrazně se prohloubil meziroční propad cen vývozu minerálních paliv (–26,5 %) a klesaly i ceny ostatních surovin[36] (–8,5 %). Snížení cen se nevyhnulo ani chemikáliím a příbuzným výrobkům (–1,4 %).

Bezprostřední dopady vnějšího šoku na pracovní trh byly značně diferencované. Nejvíce se promítly poklesem celkové ekonomické aktivity.

Přestože tuzemský trh práce tradičně reaguje na ekonomické šoky s jistým zpožděním, stačily se již protipandemické restrikce citelně projevit. Více než dvouměsíční období nouzového stavu zasáhlo do celé první poloviny 2. čtvrtletí 2020 a i v dalších týdnech probíhal návrat k normálu jen velmi pozvolna. Dosud sledované dopady tohoto šoku na pracovní trh byly značně diferencované (například z pohledu odvětví či postavení osob v zaměstnání). Rozličnou intenzitu zasažení podtrhují i výpovědi domácností (pociťování negativních dopadů ve svém zaměstnání i obavy z růstu nezaměstnanosti). Nejviditelnějším projevem nastupující hospodářské recese byl ve 2. čtvrtletí významný pokles ekonomické aktivity vyjádřený jak nižším počtem zaměstnaných, tak i hlubší redukcí odpracovaných hodin. Naopak dosud jen mírný růst nezaměstnanosti souvisel se stabilizačními vládními programy (Antivirus, ošetřovné) a s tím, že část lidí, kteří o práci přišli, se z pracovního trhu stáhla (zahraniční pracovníci, ekonomicky neaktivní). Zhoršená ekonomická situace podniků se projevila zastavením růstu průměrných mezd ve většině tržních odvětví a kontrastovala s dosud stabilizovaným vývojem v odvětvích s dominancí státu.

Počet odpracovaných hodin zaměstnanci se v červnu vrátil k normálu. Očekávání vývoje zaměstnanosti zůstávala negativní, zejména v průmyslu a většině odvětví tržních služeb.

Vliv protipandemických restrikcí je plasticky vyjádřen poklesem odpracovaných hodin v ekonomice. Ten činil dle údajů VŠPS v březnu meziročně 10 %, v dubnu se prohloubil na dosud nevídaných 22 % (u podnikatelů na 31 %). V květnu se pokles zmírnil (na 8 %) a červen již avizoval návrat k tempům z přelomu let 2019 a 2020 (–2 %), což však plně neplatilo pro drobné podnikatele (–6 %), u nichž se více projevoval vliv oslabené poptávky. Očekávání podniků v oblasti zaměstnanosti zůstala ve většině odvětví negativní. To platilo pro tržní služby (mimo obchod), kde byl v srpnu 2020 podíl podniků očekávajících v příštích třech měsících růst zaměstnanosti o 33 p. b. nižší než podíl podniků plánujících redukovat stavy. Rovněž v průmyslu zůstalo toto saldo i přes slábnoucí pesimismus zřetelně negativní
(–12 p. b.). Lépe na tom byly podniky v obchodu (–5 p. b.) a hlavně ve stavebnictví (+2 p. b.), kde vysoký podíl podniků změny v zaměstnanosti neočekával (87 %). Stále kolem 40 % stavebních podniků považovalo i v letním období nedostatek pracovníků za bariéru růstu.

Graf č. 13  Celková zaměstnanost (meziročně v %), příspěvky odvětví k meziroční změně zaměstnanosti (v p. b.) a očekávání vývoje zaměstnanosti (saldo v p. b.)

* Těžba a energetika; Peněžnictví a pojišťovnictví; Činnosti v oblasti nemovitostí; Kulturní, zábavní a rekreační činnosti.

Poznámka: Saldo očekávání vyjadřuje rozdíl v p. b. mezi kategoriemi růst versus pokles zaměstnanosti v nejbližších třech měsících. Údaje jsou sezónně očištěny a vztahují se k poslednímu měsíci daného čtvrtletí.

Zdroj: ČSÚ (národní účty, konjunkturální průzkumy)

Počet volných pracovních míst v nabídce úřadů práce nedoznal během 1. pololetí významnějších změn. Na konci června se rovnal 334 tis. a meziročně klesl o 3,5 % (u míst vyžadujících vyšší než základní vzdělání ale o 15 %). Více než třetina míst byla neobsazena déle než rok. Celková nabídka míst klesla ve zpracovatelském průmyslu (v obsluze strojů a zařízení), v obchodě či administrativních i podpůrných činnostech. Vlivem ztížené mobility zahraničních pracovníků vzrostl počet neobsazených pozic v primárním sektoru. K růstu celkové nabídky míst došlo v Praze (+15 %) a středních Čechách (+12 %), z drtivé části se jednalo o nízkokvalifikované manuální pozice (pro lidi se základním vzděláním).

Graf č. 14  Obecná míra nezaměstnanosti (v %), podíl dlouhodobě nezaměstnaných a osob ve věku 50 a více let mezi nezaměstnanými (v %), ekonomicky neaktivní chtějící pracovat (v tis.)* a očekávání nezaměstnanosti u domácností (v %)**

Pozn.: Údaje o míře nezaměstnanosti jsou po sezónním očištění, ostatní ukazatele nikoliv.

*Jde o osoby, které nepracují, aktivně práci nehledají, ale přitom uvádějí, že by chtěly pracovat.

**Sezónně očištěné saldo očekávání nezaměstnanosti v nejbližších 12 měsících (rozdíl mezi procentuální četností odpovědí domácností „růst“ a „pokles“ vyjádřený v procentních bodech. Údaje se vztahují k poslednímu měsíci daného čtvrtletí.

Zdroj: ČSÚ (VŠPS, konjunkturální průzkum)

Výše průměrných mezd mezičtvrtletně klesla o 3,1 % a zčásti odrážela hlubší propad počtu odpracovaných hodin.

V meziročním vyjádření mírný růst mezd přetrval. Nadále působily faktory bránící rychlému útlumu mzdové dynamiky.

Omezení činnosti i dočasné uzavření části provozoven hlavně v oblasti tržních služeb či zpracovatelského průmyslu (z důvodu karanténních opatření i dlouhodobějšího poklesu poptávky) se musely projevit i ve mzdové oblasti. Ve 2. čtvrtletí se výše průměrných mezd (po sezónním očištění) oproti předchozímu kvartálu snížila o rekordní 3,1 % (v 1. čtvrtletí ještě rostla o 1,1 %). V meziročním srovnání se mzdový růst takřka zastavil (+0,5 %), nižší dynamiku zaznamenal ve 20leté srovnatelné řadě jen během roku 2013, kdy byla ale tempa uměle rozkolísaná[49]. Slabší mzdová tempa zčásti odrážela prudší pokles průměrných odpracovaných hodin[50]. Proti hlubší redukci výše výdělků působily administrativní vlivy (navýšení minimální mzdy i pásem zaručených mezd) i napjatý stav na pracovním trhu na počátku roku (vyznačující se mj. nedostatkem pracovní síly), jenž v některých odvětvích zčásti přetrvával i v letním období. Roli sehrála i rigidita mezd (uzavírání dlouhodobějších vnitropodnikových dohod o růstu mezd či tarifní systém v rozpočtové sféře). Nelze vyloučit, že zhoršená ekonomická situace podniků se letos mohla výrazněji projevit také v redukci v oblasti nemzdových zaměstnaneckých benefitů.

Mzdový vývoj na úrovni odvětví byl ve 2. čtvrtletí velmi diferencovaný.

Restriktivní opatření dopadla nejvíce na ubytování, stravování a pohostinství, kde objem vyplacených mezd propadl o čtvrtinu. V administrativních a podpůrných činnostech klesl o osminu a ve zpracovatelském průmyslu o desetinu.

Výrazně nerovnoměrný prvotní dopad protipandemických opatření i odlišná pružnost různých segmentů pracovního trhu (např. vazba objemu výdělků na počet odpracovaných hodin) se promítly ve značně diferencovaném vývoji mezd na úrovni jednotlivých odvětví ve 2. čtvrtletí 2020. Není překvapivé, že průměrné mzdy klesly meziročně nejvíce v silně zasaženém odvětví ubytování, stravování a pohostinství (–11,8 %). Tento vývoj byl navíc umocněn ještě hlubší redukcí evidenčního počtu zaměstnanců, objem vyplacených mezd zde tak propadl o čtvrtinu. O bezmála 6 % klesla průměrná mzda v činnostech v oblasti nemovitostí. Projevily se zde jak vyšší mzdová základna loňského roku, tak i svižný letošní růst zaměstnanosti (i tak se ale jednalo o nejmenší odvětvovou sekci služeb – z pohledu počtu zaměstnanců). K silně zasaženým odvětvím patřila i doprava a skladování, kde byl pokles mezd (–1,7 %) zastíněn hlubší redukcí zaměstnaneckých míst (–4,2 %). Lehký útlum (především u zaměstnanosti) naznačoval v tomto odvětví již loňský rok, a to ve vazbě na oslabení výkonů průmyslu i navazující poptávky v nákladní dopravě. V obchodě byl oproti předešlému odvětví pokles u mezd i zaměstnanosti zhruba jen poloviční. Situace zde ale byla patrně velmi rozdílná v závislosti na velikosti podniku. Nepříznivý vývoj se projevil v odvětví ostatní činnosti služeb (zahrnující např. kadeřnictví), celkový objem vyplacených mezd se snížil o více než 8 %. Ten byl zejména vlivem úbytku pracovníků nižší o 6,5 % také v kulturních, zábavních a rekreačních činnostech[51]. K více zasaženým odvětvím je třeba počítat i administrativní a podpůrné činnosti, které jsou v pojetí podnikových statistik tvořeny zejména agenturními pracovníky. K růstu průměrné mzdy (+4,2 %) zde vedle navýšení minimální mzdy patrně přispělo i propuštění nízko kvalifikovaných pracovníků[52]. Tento vývoj úzce souvisel se situací ve zpracovatelském průmyslu. Několikatýdenní přerušení výroby především v podnicích automobilového průmyslu vyústilo ve 2. čtvrtletí v citelný meziroční pokles zaměstnanci odpracovaných hodin (–13,6 %). Objem vyplacených mezd propadl o desetinu, na čemž se rovnoměrně podílely úbytek pracovních míst i nižší průměrná mzda.

Výše uvedený vývoj vedl k prohloubení mzdové diferenciace. Zatímco nejnižší mzdový decil ve 2. čtvrtletí meziročně klesl o 1,7 %, hodnota nejvyššího decilu vzrostla o 2,2 %. Mzdový medián zaznamenal první pokles od konce roku 2012 (–0,2 %). Rychleji se snižoval u mužů (–1,0 %), i tak ale převyšovaly dosažené mediánové výdělky mužů ty ženské o 16 % (resp. necelých 5 tis. korun).

Ve 2. čtvrtletí byly opět sníženy základní měnověpolitické úrokové sazby.

Po březnovém oslabení kurz koruny vůči euru i dolaru opět posiloval.

Nastavení základních měnověpolitických sazeb se v průběhu 1. pololetí výrazně měnilo spolu s vývojem ekonomické situace. Na počátku roku došlo vzhledem k sílícím inflačním tlakům k navýšení repo sazby ze 2 % na 2,25 %[53]. Tato úroveň se ale udržela krátce. V březnu byla sazba redukována na 1 % a v květnu dále na 0,25 %, nejnižší hodnotu od října 2017. Diskontní sazba byla ke konci června na technické nule (0,05 %) a lombardní sazba dosahovala 1 %. Kurz koruny vůči euru i dolaru se po výrazném březnovém oslabení udržoval na vyšší úrovni v průběhu celého dubna a velké části května. Kurz koruny vůči euru se po většinu tohoto období držel nad 27 CZK/EUR. Od 20. května až do 2. června kurz postupně opět posílil na 26,65 koruny. Blízko této úrovně pak setrval až do konce měsíce. Velmi podobný byl vývoj v případě dolaru. Kurz se během dubna i května často držel nad 25 CZK/USD. V období od 20. května do 5. června koruna opět posílila až na 23,47 CZK/USD a do konce června pak mírně oslabovala směrem k 24 korunám za dolar. Výrazné oslabení koruny vůči ostatním měnám znamenalo posílení inflačních tlaků ze zahraničí.

Velmi rychle na novou situaci reagovaly i úrokové sazby na některých druzích vkladů. Ke konci letošního června činila průměrná úroková sazba na běžných účtech domácností 0,03 % (oproti březnu se snížila o 0,01 p. b.). Úročení běžných účtů domácností na téměř nulové úrovni zůstává již více než čtyři roky a nijak nereagovalo na předchozí zvýšení měnověpolitických sazeb. Prudce se propadlo úročení vkladů s dohodnutou splatností. Celkový průměr poklesl od konce března (1,43 %) na 0,6 %. Pokles zasáhl všechny druhy splatnosti, nejvíce ale splatnost do 1 roku včetně (pokles mezi březnem a červnem z 1,38 % na 0,37 %) a nad 1 rok do 2 let (z 2,07 % na 1,53 %). Sazby na běžných účtech poklesly i nefinančním podnikům (z 0,16 % na 0,04 %). Propad úrokových sazeb na vkladech s dohodnutou splatností pro nefinanční podniky byl ještě silnější než u domácností (z 1,36 % v březnu na 0,16 % v červnu). Nepřekvapilo tak, že celkový objem termínovaných vkladů byl ke konci června meziročně nižší o 1,3 %, zatímco netermínované vklady posílily o 13,3 % (nejvíce od září 2017).

Za 1. pololetí 2020 dosáhl státní rozpočet (SR)[54] výrazného schodku 195,2 mld. korun. Oproti dosud rekordní pololetní hodnotě z roku 2010, která již z velké části reflektovala dopady hluboké hospodářské recese, byl letošní deficit více než dvaapůlkrát vyšší. Přestože se SR potýkal s deficity ve všech dosavadních letošních měsících, k pololetnímu výsledku přispěl nejvíce květnový schodek (64 mld.). Během 2. čtvrtletí se již velmi citelně projevily dopady intenzivních protipandemických opatření, a to jak na příjmové, tak na výdajové straně rozpočtu. To přineslo nevyhnutelně i potřebu zásadní revize původně schváleného celoročního rozpočtového deficitu[55].

K poklesu pololetních daňových příjmů SR nejvíce přispěl výběr korporátní daně, jenž byl meziročně o čtvrtinu nižší (v 1. čtvrtletí ještě vykazoval slabý růst o 1,6 %). Zásadní roli sehrála výše uvedená daňová opatření. O 18,5 % se v 1. pololetí propadlo i inkaso daně z příjmu fyzických osob. Na jeho výši měly vliv vyplacené kompenzační bonusy (zejména OSVČ – ve výši 21 mld. korun), prodloužení termínů podání přiznání k dani u poplatníků, nárůst počtu lidí čerpajících ošetřovné i pokles objemu vyplacených mezd v ekonomice vlivem redukce zaměstnanosti i snížení růstového tempa průměrné mzdy.

Celkové inkaso SR ze spotřebních daní v 1. pololetí meziročně oslabilo o 6,5 % (resp. téměř 5 mld. korun). Projevil se zejména výpadek inkasa daně z minerálních olejů (o 10 %) vlivem citelné redukce dopravních výkonů (vč. tranzitní dopravy). Z podrobnějších údajů ČSÚ o spotřebě ropných produktů vyplývá, že k největšímu útlumu došlo během dubna[58]. Protipandemická opatření se podepsala i na slabším výběru ostatních spotřebních daní, např. u piva (o 8 %), kde vyšší spotřeba lahvového piva nestačila kompenzovat nižší útlum točeného piva, či tabákových výrobků, kde výběr navzdory růstu sazby daně klesl o 3 % (mj. i vlivem dočasného útlumu přeshraničních nákupů z Německa a Rakouska). Rozpočtová očekávání nenaplnil ani výběr daně z lihu, u níž byl efekt růstu sazby tlumen nižší spotřebou, a to i v důsledku dramatického propadu příjezdového cestovního ruchu v celém 2. čtvrtletí.

Tempo růstu celkových výdajů SR akcelerovalo. Bylo taženo vyššími běžnými výdaji i investicemi.

Více než třetina růstu běžných výdajů souvisela s protipandemickými opatřeními,…

Celkové výdaje SR v 1. pololetí meziročně vzrostly o 17,0 %, resp. 130 mld. korun (za 1. čtvrtletí +13,0 %). Přestože dvouciferný růst byl zaznamenán i během let 2018 a 2019, patří letošní pololetní tempo v historii samostatné ČR k nejvyšším[59]. Proti původně schválenému rozpočtu (z konce roku 2019) bylo dosažené tempo více než čtyřnásobné. K růstu přispěly hlavně běžné výdaje (+15,5 %, +112 mld.), více než třetina z jejich přírůstku šla na vrub přímých výdajů ze SR spojených s protipandemickými opatřeními[60]. To se nejvíce projevilo v akceleraci neinvestičních transferů podnikatelským subjektům (+83 %, více než z poloviny taženo náhradou části mezd zaměstnanců v rámci programu Antivirus), neinvestičních nákupů a souvisejících výdajů (+27 %, téměř výhradně vlivem nákupů ochranných pomůcek a materiálů) či běžných transferů příspěvkovým organizacím (+23 %, ze dvou třetin vlivem částečného oddlužení nemocnic a posílení transferů v oblasti kultury).

Meziroční růst výdajů na důchody dosáhl v 1. pololetí 8,0 % a jen mírně zaostal za loňským tempem (8,8 %), jež ale bylo nejvyšší po roce 2009. Při stagnaci celkového počtu osob pobírajících důchod (včetně starobních důchodců) se plně projevil vliv zákonných úprav[65]. Příjmy důchodového pojištění poprvé po roce 2013 klesly (o 1,1 %). Projevila se tak nejen zhoršená situace na trhu práce (snížení zaměstnanosti i počtu odpracovaných hodin, zvolnění růstu průměrných mezd), ale i rozpočtová opatření na podporu drobných podnikatelů[66]. Saldo důchodového účtu[67] se tak po dvou přebytkových letech vrátilo k deficitu. Ten v 1. čtvrtletí čítal 12 mld. korun, což znamenalo nejhorší výsledek za posledních šest let.

Výše státního dluhu během 1. pololetí akcelerovala. Objem vydaných státních dluhopisů přesáhl půl bilionu korun.

Mezi držiteli domácích dluhopisů posílila váha finančních institucí na úkor nerezidentů.

Hodnota státního dluhu ve 2. čtvrtletí 2020 akcelerovala. Na jeho konci činila 2 157 mld. korun, mezičtvrtletní navýšení pak 384 mld. Dluh vzrostl meziročně o čtvrtinu a přiblížil se rekordnímu tempu ze 3. kvartálu krizového roku 2009. Ke krytí letošního mimořádného schodku SR, plánovaných splátek dluhu (soustředěných zejména do druhé půle roku 2020) i posílení likvidních rezerv byl během 1. pololetí vydán rekordní objem státních dluhopisů (533 mld. korun)[68]. Podobně jako v předešlých letech se výpůjční aktivita omezila na domácí trh. Korunová hodnota vnějšího dluhu se tak dále snižovala (meziročně o 7 %). Na konci června 2020 tvořil vnější dluh již méně než desetinu celkového státního dluhu (minimum za posledních šestnáct let). Klíčovým držitelem tuzemských státních dluhopisů zůstávají finanční instituce s podílem 61 %, nerezidenti vlastnili 35 % dluhopisů. Ve 2. čtvrtletí 2020 pozice finančních institucí posílila a váha nerezidentů byla jedna z nejslabších od konce roku 2016 (kdy ještě probíhaly devizové intervence ČNB). Čisté výdaje SR na obsluhu státního dluhu[69] čítaly v 1. pololetí 12,5 mld. korun a meziročně se o čtvrtinu snížily.

Konsolidovaný dluh sektoru vládních institucí činil na konci 1. čtvrtletí 2020[70] dle údajů ČSÚ 1 894 mld. korun. Meziročně posílil o 3,2 %, a ve srovnání s koncem loňského roku dokonce o 8,9 %. Významnější mezičtvrtletní růst dluhu na počátku roku se však projevil i v předchozích třech letech. Míra zadlužení v 1. čtvrtletí se rovnala 32,8 % HDP a od konce loňského roku, kdy přebývala na desetiletém minimu, narostla o 2,6 p. b. Přestože tuzemská ekonomika se v 1. čtvrtletí nacházela teprve na prahu recese, sezónně očištěný deficit hospodaření vládních institucí již testoval hranici 2 % HDP, čímž docílil nejhoršího výsledku od konce roku 2014. To souviselo s tím, že po více než třech letech došlo vlivem slabšího inkasa z objemově významných daní k meziročnímu poklesu celkových příjmů sektoru (o 1,5 %). Dynamika celkových výdajů však zůstávala vysoká (+9,8 %).