Přechod na systém CO KDYBY a hodnoty akcií

Provozní ředitel Fordu na Bloomberg TV hovořil před několika dny o tom, že na vrcholu restrikcí byla firma „úplně dole“, protože jí nejela ani jedna továrna v USA. Ředitel MANu zase poukázal na to, že průmyslová výroba se v minulosti mohutně posouvala směrem k systému „just-in-time“, který sice snižuje náklady, ale „není schopen ustátá jakýkoliv šok“. Podle řady názorů tak proběhne velká změna a místo just-in-time budou firmy sledovat politiku just-in-case, což může volně přeložit jako „co kdyby“. Jaký to může mít dopad na hodnotu akcií?

Občas tu připomínám, že hodnotu firem a akcií tvoří to, co generují pro své akcionáře (volný tok hotovosti, či dividendy). Ale vedle toku hotovosti také to, jak je cash flow rizikové (riziko bývá odraženo v požadované návratnosti a diskontní sazbě). Systémy jako just-in-time, přesun výroby do lokací s nejnižšími náklady a podobně šetřily náklady (zvedaly dividendy). Dnes je zřejmé, že ale také zvyšovaly riziko.

Obrat o 180 stupňů by měl mít opačný efekt – růst nákladů, ale pokles rizika. Je tu ovšem jeden podstatný detail: Tomu, že just-in-time a spol. zvyšují rizikovost, se nevěnovalo moc pozornosti. Zde bychom mohli probírat, zda nebyla věnována pozornost černým labutím obecně, ale dostaneme se každopádně k tomu, že diskontní sazby před krizí možná nebyly výše tak, aby to odráželo kombinaci nižší náklady/vyšší riziko. Protože jsme o riziku nevěděli (či chcete-li, bylo ignorováno).

Pokud je tato teze správná, pak by zmíněný obrat vlastně s požadovanou návratností nehnul. A sníží zisky a tok hotovosti. Ve výsledku by tak hodnoty akcií a firem, kterých se to týká, měly být níže než před krizí. Ukažme si to na hypotetickém příkladu: Firma vyplácela 10 Kč dividend na akcii a požadovaná návratnost byla 10 %. Hodnota akcie tak dosahovala 100 Kč (10/10 %). Pak přišel rok 2020 a ukázalo se, jak rizikové byly její just-in-time operace, přesun výroby do Číny a podobně. Vlastně se tak ukázalo, že diskontní sazby měla být třeba na 15 % a hodnota akcie ve skutečnosti jen na 66 Kč (10/15 %). Nyní přijde velká změna – přesun výroby domů, systém just-in-case... Riziko klesne, požadovaná návratnost ale zůstane na (dříve nepatřičných) 10 % a dividendy klesnou na 8 Kč. Hodnota akcie bude 80 Kč (8/10 %).

Výše uvedeným se tedy snažím ukázat, že na první pohled bychom mohli čekat, že nula od nuly pojde – zisky budou nižší, ale riziko také. Jenže dřívější riziko jsme si neuvědomovali, takže na požadované návratnosti se změny projevit nemusí a vidět budou jen nižší zisky. Podle National Association of Manufacturers přitom 78 % firem ve výrobním sektoru čeká, že současný vývoj se jich dotkne finančně, 53 % přivede ke změně v provozu a 34 % ve změně v celé výrobní vertikále.

Proporce změn zisky/riziko ale mohou být rozdílné, a tudíž máme i velké rozpětí změn hodnota akcií. A někdo může v prostředí současné pandemicko – ekonomické nejistoty, jánošíkovského trhu (viz včerejší úvaha) a záplavy likvidity podobné úvahy považovat za irelevantní. A i kdyby relevantní byly, těžko říci, kam se ze současného systému posuneme. Relevantní je totiž například argument, že z hlediska rizika není správnou reakcí na zkušenosti posledních měsíců méně globalizace, ale více globalizace. Pokud by například německá či česká firma přesunula všechnu výrobu z Číny zase domů, omezí tím určitá rizika, ale vystaví se jiným - co kdyby nastaly třeba epidemické problémy doma. Lepší tak může u velkých firem být diverzifikace výroby do více, ne méně nízkonákladových zemí.

Tak či onak, firmy jako Siemens či Honeywell ztrácí od počátku roku cca 20 %, zatímco index SPX je zhruba na nule. Průmysl je jako celek v USA více než 10 % v záporu. Očekávání dlouhodobého růstu zisků byla u něj výrazně snížena (nyní kolem 3 %, zatímco třeba u technologií se pohybuje kolem 13 %). Ale PEG jako poměr PE k očekávanému růstu vystřelilo z úrovně mírně nad jednou na více než 7. Takže sektor se nyní i přesto, že si cenově nevede nejlépe, obchoduje za nevídané násobky zisků (PE samotné, i relativně k růstu; data od pana Yardeniho).

Samozřejmě se i zde můžeme odkázat na vliv mimořádně nízkých bezrizikových sazeb. Ale i tak – pokud jde o fundamentálně udržitelný jev, tak buď tu také udržitelně klesly rizikové prémie, nebo se výrazně zlepšil velmi dlouhodobý výhled (jdoucí za 5 let, ke kterým se vztahují ona výše uvedená 3 %). Takže jsme zčásti zpět u toho, co by měl přinést přechod na „just in case“.