Hlavní město dlouhodobě čelí klesající dostupnosti vlastního
bydlení a až do
koronavirového kolapsu celosvětového
cestování také rapidně rostoucím počtem turistů. Jako jedno z možností, jak s těmito dvěma zdánlivě nesouvisejícími věcmi bojovat, vidí pražští radní regulaci krátkodobého ubytování prostřednictvím platforem typu
Airbnb. Jejich nový návrh přichází s tím, že by obce mohly zavést lhůtu, na kolik dní v
roce smí pronajímatelé své
byty či
domy nabízet. Stejně tak by mohly samosprávy omezit počet hostů ubytovaných v jednom
bytě. Na část
roku by obce dokonce mohly
služby typu
Airbnb úplně zakázat.
Tyto nápady přesně dokreslují rčení, že
cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Nevidím jediný důvod, proč by měl někdo majiteli
nemovitosti nařizovat, jak s ní může nakládat. Pokud vlastník při využívání svého majetku dodržuje všechny
zákony a nařízení, není důvod ho v tom omezovat či mu dokonce využívání jakkoliv zakazovat. Jde o nesmyslný konstrukt jako vyšitý z dob tuhého socialismu. Je to podobné, jako by někdo majiteli
auta řekl, že s ním může jezdit jen v
úterý, ve čtvrtek a v sobotu. A pokud je modré, tak i v neděli.
Nářky hoteliérů, že jim tyto krátkodobě pronajímané
byty odvádějí
hosty, jsou sice pravdivé, ale nemohou vést k tlaku na změnu legislativy ušité na míru boji s nečekanou konkurencí. Pokud si klasické hotely chtějí
hosty udržet, musí udělat víc. Buď zlepšit
služby nebo nabídnout takové ceny, které cestovatelé využívající
Airbnb očekávají. Konkurence drobných poskytovatelů ubytování může celý trh hotelnictví jedině kultivovat. Podobně, jako se to stalo u taxikářů s nástupem online platforem.
Stejně tak je lichý argument, že
byty využívané na krátkodobé pronájmy stojí za rapidním
růstem cen bydlení v hlavním městě. Jde totiž pouze o velmi malou část trhu. Obsáhlá analýza Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) z
roku 2018 potvrdila, že vliv
Airbnb na celkový
rezidenční trh je marginální. V Praze bylo podle této analýzy v době jejího zpracování celkem 600 tisíc
bytů, přičemž platforma
Airbnb zprostředkovala
bydlení na 14 700 různých místech. Nabízených
bytů (či jen jednotlivých pokojů) ke krátkodobému pronájmu tak podle CETA bylo pouze 1,8 procenta
bytového fondu. Většina z nich je přitom turisty využita v souhrnu méně než půl
roku.
Zásadní je také to, že drtivá většina takto nabízených
bytů se nachází v centru města a kolem nejatraktivnějších turistických lokalit.
Ceny bytů v okrajovějších částech Prahy, které lidé pro vlastní
bydlení volí nejčastěji,
Airbnb v podstatě neovlivňuje. Tam jsou rozhodujícími faktory
cena pozemků a
stavebních prací. Obojí přitom v posledních letech rostlo dvouciferným tempem.
Není proto nutné tuto
službu výrazně regulovat či dokonce zakazovat. Nicméně nastavit stejná pravidla pro všechny, se mělo už dávno. Stejně tak zvýšit dohled
nad tím, aby tito pronajímatelé odváděli stejné poplatky a dodržovali stejná pravidla, jako všichni ostatní.
Služba totiž raketově rostla hlavně proto, že majitelům
bytů zůstávaly na účtech peníze na neodvedených
daních. Ročně to byly stovky
milionů korun. Pokud o tento nelegální
bonus díky důslednější kontrole finanční správy přijdou, mnozí se nejspíš vrátí ke klasickému dlouhodobému pronájmu. Solidní a pravidelně platící nájemník se totiž vyplatí více, než střídající se skupiny ukřičených turistů.
RNDr. Evžen Korec, CSc.
Generální ředitel a předseda představenstva
EKOSPOL a. s.