Rozbřesk: Evropské vlády mluví o “New deal”, realita je však zcela jiná

Potřebujeme nový “Marshallův plán” nebo Rooseveltův “New deal” - z krize se musíme proinvestovat. To jsou častá zvolání nejen českých politiků, avšak mezi rétorikou a realitou se vytvořila ohromná propast. Rozpočtová pomoc zatím na rozdíl od té měnově-politické vypadá jako chudý příbuzný, mělo by tomu přitom být naopak.

Je třeba si uvědomit, že dnešní pandemická krize je v mnoha ohledech specifická. V první fázi “vypnutí” ekonomiky nedávalo smysl ji stimulovat - bylo důležité nabídnout postiženým firmám a domácnostem dočasné likviditní záplaty tak, aby nedošlo k masivnímu propouštění - převažovaly zde zajištěné úvěry a odklady splátek daní. Nejen v Česku však platí, že mamutí záchranné programy nakonec zůstávají za očekáváním - v Česku v rámci programu COVID III bylo po více než měsíci fungování požádáno zatím “pouze” o 13,4 miliardy korun. Částečně kvůli tomu, že je program nastaven pouze pro malé a střední podniky, současně proto, že řada podniků před jeho spuštěním využila jiných “záplat” - zejména možnosti odložit splátky úvěrů (hodnota úvěrů se blíží 300 miliardám korun) nebo odložit splátky daní, popřípadě načerpat příspěvky na zaměstnance skrze programy antivirus.

Volání po dalším “New dealu” a “proinvestování se z krize” ale spadá až do druhé fáze krize, do které vstupujeme v tuto chvíli. V té půjde o to, udržet v chodu poptávku otřesenou “koňskou” dávkou nejistoty. A tady jsou představené programy na rozdíl od první fáze (spoléhající na dočasné záplaty) daleko skromnější. Boris Johnson otevřeně mluví o britském “New deal” programu, i když se jedná o jednoduché urychlení vybraných oprav nemocnic a silnic v celkovém objemu okolo 5 miliard liber - to je půl procenta britského HDP. Pro srovnání Rooseveltův New Deal měl celkový objem pohybující se v desítkách procent HDP. Ani Německo na tom není o mnoho lépe. Plány na zaručené úvěry a odklady splátek daní pro první fázi krize sice přesahovaly 50 % HDP, ale pravděpodobně ambiciózních cílů nebude dosaženo a stimulační balík pro druhou fázi krize dosahuje “jen” zhruba 2,5 % HDP. A nejinak je tomu v Česku, kde se zatím nedaří přesunout pozornost od dočasných výpadků likvidity k “rozumné a chytré” stimulaci poptávky…

TRHY
CZK a dluhopisy
Česká koruna se navzdory dalšímu šíření pandemie začíná stabilizovat. Je to díky překvapivě dobrému přetrvávajícímu sentimentu na akciových trzích, kde investoři zaznamenali nejlepší kvartální výkon od roku 1998. Měnový pár tak pravděpodobně nebude zkoušet atakovat znovu zespodu úroveň 27,00 EUR/CZK.

Zahraniční forex
Eurodolar nadále kotví u hranice 1,12 EUR/USD a příliš si nedělá z postupujícího šíření koronavirové pandemie ve Spojených státech, které vykazuje nejvyšší denní přírůstek nově nakažených. Z pohledu makro dat se v průběhu včerejšího obchodování příliš zajímavého neudálo – inflace v eurozóně, přestože mírně zrychlila, nakonec skončila více méně dle očekávání.

Dnes bude eurodolarový trh ve střehu zejména s ohledem na červnová PMI v eurozóně (dnes také pro středoevropský region). Po dubnovém kolapsu kompozitního indexu (13,6) přinesl květen mohutné oživení ve tvaru písmene „V“ (46,9). Ve světle přetrvávajících nejistot však bude další progres podstatně více limitovaný.


Ropa
Ropa Brent profituje z nad očekávání silného poklesu zásob ve Spojených státech a po včerejším lavírování se její cena dostává zpět na dostřel 42 dolarů za barel. Povzbudivá data dorazila také ze strany kartelu OPEC, který dle předběžných odhadů dosáhl v červnu 107% plnění produkčních škrtů, přičemž celková těžba se propadla na nejnižší úroveň od roku 2000. Nakonec, ropní býci musí ocenit také další pokles americké produkce, která dle aktualizovaných oficiálních čísel poklesla jen v dubnu o téměř 700 tis. barelů denně až na 12 mil. barelů denně, tj. úroveň z července 2019.