Garikipati: Žena v čele státu je v pandemii výhodou

Hrálo při boji s pandemií roli to, zda v čele země stál muž, nebo žena? Tuto otázku si na stránkách VoxEU kladou ekonomky Supriya Garikipati a Uma Kambhampati. Na základě analýzy dat týkajících se počtu nakažených a počtu úmrtí souvisejících s COVID-19 dochází k závěru, že země s ženou v čele jsou ve zmíněném smyslu „systematicky lepší“. Jaké mohou být důvody?

Ekonomky zmiňují příklad Nového Zélandu, kde premiérka Jacinda Ardern uvolnila na počátku června všechny restrikce týkající se domácího obyvatelstva. Na virus na Tchaj-wanu vedeného prezidentkou Tsai Ing-Wen zemřelo sedm lidí, počet nakažených se pohybuje kolem 500. Příkladem úspěchu může být i Německo, které si pod vedením Angely Merkelové „vedlo lépe než většina evropských zemí“. Podle ekonomek tak současný vývoj může celkově znamenat posun od vnímání vývoje jako odrazu toho, jak jednali „velcí muži historie“.

Garikipati zdůrazňuje, že hodnocení se ještě může změnit, protože pandemie nemusí být u konce. K tomu se přidávají některé problémy s daty a jejich porovnatelností mezi jednotlivými zeměmi. V neposlední řadě pak celkově existuje jen málo zemí, v jejichž čele stojí žena. Konkrétně jich je ve zkoumaném vzorku 19, zatímco těch s mužem v čele je 174. Tento problém se ekonomky snažily řešit tím, že porovnávaly země vedené ženou s jejich nejpodobnější sousední zemí.

Výsledky analýzy ukazují, že státy, které nyní vedou ženy, si vedly během pandemie lépe, zaznamenaly menší počet nakažených a úmrtí na COVID-19. Jejich lepší výsledky jsou pak dány zejména tím, jak rychle byly zavedeny restrikce. Tyto země totiž obyčejně reagovaly mnohem rychleji. Vysvětlení tohoto rozdílu může podle ekonomek spočívat v tom, že ženy mají obecně vyšší averzi k riziku a nejistotě, a to i ty, které se dostaly do vedoucích pozic. Muži naopak více riskují a příkladem může být v této souvislosti Jair Bolsonaro či Boris Johnson.

Otázkou ovšem zůstává, jak vysvětlit to, že ženy byly ochotny podstoupit vyšší ekonomické ztráty, které rychlé uzavření ekonomiky vytvořilo. Jinak řečeno, proč byly na ekonomické rovině naopak ochotny riskovat více. Jedno z vysvětlení může spočívat v tom, že averze k riziku je rozdílná, co se týče lidských životů a co se týče hmotných statků. Ekonomky zde zmiňují psychologické studie, podle kterých jsou muži citlivější na finanční ztráty než ženy, a proto nebyli tak ochotní uzavřít ekonomiku a přijmout restrikce.

Rozdíly v jednání může vysvětlovat i to, že podle některých studií jsou muži ve vedení zaměřeni na jednotlivé cíle a úkoly, zatímco ženy na mezilidské vazby a vztahy. Takže ženy ve vedení firem obvykle více podporují demokratické rozhodování a vzájemnou komunikaci. Právě tyto atributy byly přitom médii vyzdvihovány u některých žen během pandemie. Příkladem může být norská premiérka Erna Solberg, která přímo odpovídala na otázky dětí. „I když dáme stranou vliv institucí a dalších faktorů, žena v čele státu je v pandemii výhodou,“ uzavírají ekonomky.

Zdroj: VoxEU