Richards (Fidelity Int.): Pouhé naložení závazků do bilancí dalších generací nebude na únik před touto krizí stačit

Vlády po celém světě spouští „stroje času“. Snaží se zajistit růst v příštích letech a nyní utrácí, aby zaplnily díry v ekonomice, které zůstaly po vypuknutí epidemie Covid-19. Francie a Německo například navrhly balíček pomoci ve výši 500 miliard EUR a ve Velké Británii úřad Office for Budget Responsibility očekává, že státní pokladna bude potřebovat dalších 300 miliard britských liber, aby udržela podniky naživu.

„Ale pouhé naložení závazků do bilancí dalších generací nebude na únik před touto krizí stačit. Bylo by lepší, kdyby vlády poskytly více příležitostí samotným lidem, aby se mohli podílet na oživení. Ať už prostřednictvím nákupu vládních investičních fondů nebo retailových investičních produktů,“ říká Anne Richardsová CEO Fidelity International.

V raných fázích krize přirozeně vedou dluhopisy nad akciemi. Dluh je rychlejší a jednodušší: každý rozumí dlužním úpisům. Ale ať už záměrně či nikoli, tvůrci finanční politiky postupně zvyšovali motivaci k investování do dluhu na úkor akcií.

Faktory, jako je daňová výhodnost dluhopisů oproti akciím a dodatečné náklady na to, aby se firmy staly raději státními společnostmi, spíše než soukromými, odrazovaly společnosti od čerpání prostředků z veřejných zdrojů. Mezitím se potenciální investoři odvrátili od akciových trhů. Například evropský pojišťovací sektor, který spravuje částku přibližně 7 miliard EUR, je omezený kapitálovými regulačními pravidly, která snižují rizikové odměny u akcií.

Pro emitenty může dluhopis nabídnout rychlé řešení akutního problému s likviditou. „Budoucnost je koneckonců abstraktní a dnešní peněžní potřeby jsou bolestně hmatatelné. Při izolovaném použití ale hrozí riziko zaškrcení růstu a produkčních kapacit v dlouhodobém horizontu, protože úroky a splátky bude nutné jednou splatit. A to je ještě ten optimistický scénář. Může se stát, že se budoucí generace rozhodnou odmítnout ekonomický systém založený na minulých slibech, což by vedlo k extrémnímu politickému a finančnímu otřesu a sociálním nepokojům,“ doplňuje Richardsová.

Existuje jen malý prostor k zavedení struktur, které umožní nouzové dluhové financování refinancovat prostřednictvím veřejného kapitálu. A než se tato možnost rozšíří, je třeba se zabývat tím, proč se investoři stáhli z akciových trhů. Čísla jsou neoblomná. Na straně nabídky se celkově financování prodejem akcií udrželo stabilně na přibližně 50 procentech celkového kapitálu u nefinančních společností. Podle studie KPMG se ale podíl veřejného kapitálu snížil ze 75 procent v roce 2000 na současných přibližně 55 procent.

Na straně poptávky se podívejme například na Spojené království, zde od roku 2008 nedošlo k nárůstu počtu spořicích účtů zaměřených na „akcie a podíly“ mezi investory - jednotlivci.